Když se jedenáctileté skotské žačky Avy Bell ve škole zeptali, co by mohli učitelé zlepšit, napsala jim pěkně od plic tento vzkaz. Nedávejte nám kolektivní tresty, není to fér vůči těm, kteří nic neprovedli, a podle Ženevských úmluv z roku 1949 je to válečný zločin. Když to její otec zveřejnil na Twitteru, bylo z toho virální haló.
Na stejné téma se diskutovalo i na britském fóru Crazy Facts. Vztahují se Ženevské úmluvy i na školní tresty?
Co se nesmí ve válce, může se ve škole?
Úmluvy se vztahují na zacházení s civilisty ve válečných konfliktech a zejména zdůrazňují, že se nemá uplatňovat princip kolektivní viny. Je tedy nelegální, když například učitel nechá celou třídu po škole za to, že pár jedinců - neví se ale kdo – zlobilo? Nerovná se to sice represáliím na civilním obyvatelstvu okupovaného území, ale člověk se nějak nemůže zbavit dojmu, že je to vzdáleně připomíná.
Divočíte? Všem seberou přestávku
Ve školách bývá divoko a často není lehké odhalit viníka, což jsou zajisté polehčující okolnosti pro učitele. Jak líčí jedna americká maminka: Každý den, když se syn vrátí ze školy, se ho ptám, co raubíři v jeho třídě zase prováděli; koho za to poslal učitel za dveře a jestli měla ten den třída štěstí, že jí nezatrhli přestávku. Obvykle mi to popisuje dost rozrušeně, kdo zlobil a co se stalo, a je to celkem silná káva: nadávky lítají, někdo někomu zkroutil ruku za zády nebo ho praštil, někdo práskl dveřmi, někdo někomu něco zničil, někdo si odmítl sundat kabát nebo čepici, někdo kopnul učitele a tak podobně. A odpověď na to, zda tedy měli přestávku, je velmi často ´ne´, píše Andrea Rathka.
Její článek Jsou kolektivní tresty ve třídě fér? vyšel v online příloze deníku USA Today Democrat & Chronicle. Mají kolektivní tresty nějakou účinnou alternativu, kterou bychom našim přetíženým učitelům mohli poradit? ptá se v článku Rathka.
Kolektivní tresty po italsku
V Itálii si někteří rodiče myslí, že kolektivní tresty jsou spíše italskou specialitou a v anglosaských zemích je učitelé ukládají méně, protože anglosaská kultura vyzdvihuje individuální odpovědnost, kdežto italská více tu kolektivní. Příspěvek v blogu italského deníku Corriere della Sera má proto titulek Tresty: kolektivní (po italsku) nebo individuální (po anglicku)?
Přitom v Itálii jsou školní kolektivní tresty zakázané přímo dekretem prezidenta republiky z roku 1998. Přesto se stále používají.
Někteří rodiče ale kolektivní tresty hájí. Hledání hříšníka vidí jako nezdravé a nevýchovné rozdělování dětí na dobré a zlé.
Mezi nejnehoráznější kolektivní tresty zařadili italští rodiče diskutující na MammeOnline.net NoiMamme.it takové, kdy učitel dětem ´zatrhl´ účast na nějaké oblíbené didaktické aktivitě. Třída pak nešla na přírodovědný workshop mimo školu nebo měl být všem zrušen výlet do Francie…
Je to silnější než zákon
Někteří rodiče ale kolektivní tresty hájí. Hledání hříšníka vidí jako nezdravé a nevýchovné rozdělování dětí na dobré a zlé. Jedním z nebezpečí je, že si někdo ze zlobení udělá svou specialitu. Na českém netu o tom rodiče diskutují například na Rodina.cz.
Nejvíc nespravedlivé se kolektivní tresty samozřejmě zdají těm dětem, které divočárny neprovozují. Když jsou stejně potrestáni všichni, jaký smysl má chovat se řádně? ohradily se dotazované děti v jedné italské třídě.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.