Lucie Kocurová: Řekněte „vši“ a všichni se začnou drbat. Je to legrace, dokud se vás to netýká

„Ty, prosím tě,“ ozývá se babičky vyděšený hlas, „tvoje mladší dítě má vši!“ A rázem je po pohodě, samozřejmě. Do háje, vši! Jak se to sakra mohlo stát? Chytla je na indiánském táboře, nebo snad z helmičky u koní? No, to už je teď jedno, podstatné je, co s tím, protože zavšivené děti mi žádný tábor pochopitelně nepřijme! Vši se totiž šíří jako mor. A tady začíná ta ošemetná část.

Vši jako postrach rodičů

Když si otevřete Wikipedii a zadáte „veš dětská“, dozvíte se mimo různých nechutných podrobností o životním cyklu vši (nymfa se třikrát svléká a mezitím vždy saje krev, není zač) i několik celkem podstatných informací. Například to, že vším se skvěle daří v dětských kolektivech, a to i v rozvinutých zemích. Je to prostě tak, veš tu s námi byla a bude, a i kdybyste dětem myli vlasy denně, tak je nejspíš stejně někde chytí. Vzpomínám na facebookový status kamarádky, která po půlročním lockdownu poslala dceru do školy a první den v 15:04 hodin dostala od třídní mail s předmětem „vši ve třídě“. Takže tak.

Nejste špindíry, pokud máte vši. Všichni jsme je někdy měli, všechny naše děti je někdy měly, a kdo říká, že ne, najde je potomkovi ve vlasech do týdne, za to ručím. Přitom máloco vás dnes tak jasně vyloučí ze slušné společnosti. Schválně, zkuste to, řekněte někde ve společnosti rodin s dětmi, že jste teď nedávno museli odvšivovat. Uvidíte, jak všichni instinktivně poodstoupí, chytnou si děti pevně za ruku a začnou se intenzivně drbat. (U čtení článku to drbání mimochodem platí také.)

Co s nimi? To se z Wikipedie nedozvíte

Co se ale z Wikipedie bohužel nedozvíte, je nějaký zaručený recept, jak si s breberkami poradit. Internetová studnice vědění naopak poněkud poraženecky konstatuje, že dříve účinná antiparazitika už ty potvory leda tak pobaví, protože si na ně vyvinuly rezistenci, a petrolejové zábaly způsobí dětem ještě horší dermatitidu než jakýkoliv hmyz. Co tedy dělat? Můžete si samozřejmě hluboce povzdychnout, připravit se na vítr v peněžence a vyrazit na velké nákupy do drogerie. Další možností je pak koupě a následné použití holicího strojku, což se ale nemusí setkat s velkým nadšením u dotčených malých osob.

Kdepak, pro zaručené rady, jak se vší zatočit, se musíte ponořit mnohem hlouběji, až do temných vod facebookových skupinek pro matky. Abyste to nemuseli dělat, vylovila jsem už před nějakým časem pro vás ten jediný, zaručeně pravý klenot – a poradila ho i naší babičce, která mě vytrhla z ranní pohody. Takže, vezmete jakýkoliv kuchyňský olej a smícháte ho v poměru 2:1 s alkoholem – nejlépe poslouží vodka nebo slivovice, pokud je nemáte nebo je vám jich líto, stačí i alpa – a přidejte tea tree oil. Protřepat, nemíchat, napatlat na vlasy i pokožku hlavy, ovinout potravinářskou fólií a nechat klidně dvě hodiny macerovat. Posléze pročesat všiváčkem (ideální je ten kovový se zářezy na jednotlivých zubech, lépe stahuje případné hnidy), umýt pořádně šamponem a během sušení znovu pročesávat všiváčkem. Pokud máte, neuškodí ani kremace případných hnid pomocí žehličky na vlasy. V mezičase vyperte na šedesát ložní prádlo, kšiltovku vyhoďte, kartáč na vlasy nechte na 70 stupňů projet myčkou na nádobí nebo ho rovnou vyhoďte taky. Vždy s týdenním odstupem ještě aspoň dvakrát zopakujte. A držte si palce, aby vaší pozornosti neuniklo ani jedno jediné vajíčko. Hodně štěstí, a léto bez drbání přeju!

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.