Maturitní ples v režii studentů je ta pravá zkouška dospělosti. Tím spíš za covidu

Pro Kateřinu Kněžínkovou to nebyla první akce, kterou organizovala. Nikdy ale nešlo o ples. „Zúčastnila jsem se například velké mezinárodní skautské sešlosti, kde už se řešila docela komplexní organizace,“ vypráví bývalá studentka třeboňského gymnázia. V září 2019, těsně po návratu ze zmiňované akce, se spolu se Štěpánkou Machovou staly hlavními organizátorkami maturitního plesu své třídy.

Spolužáci se rozdělili do skupinek a ty si rozdaly úkoly mezi sebou. „Někdo se staral o výzdobu, někdo jiný o tombolu. My jsme měly schůzky s agenturou kvůli osvětlení a ozvučení a zajišťovaly jsme kapelu, fotokoutek a kameramana,“ vyjmenovává Kateřina, která dnes studuje učitelství geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Některé záležitosti se řešily už v septimě. Sál a kapela byly smluvně domluvené již rok dopředu a před prázdninami také proběhla ve třídě sbírka na pokrytí nákladů. Něco studentům půjčilo i sdružení rodičů. Všem se ale peníze vrátily. „Dostali jsme se na nulu. Co nám zbylo po zaplacení sálu, moderátora, kapely, fotografa, videí a tak podobně, jsme rozdělili mezi spolužáky, takže nikdo neinvestoval vlastní peníze,“ říká Kateřina. 

Nebývá to tak vždy. „Ples ve třídě u mé dcery byl tak drahý, že některé rodiny protestovaly,“ vzpomíná Katčin bývalý třídní Martin Krynický.

Téma plesu jeho maturantů bylo Peklo, ale „peklo“ to nakonec nebylo. „Povedlo se to, byla jsem nadšená. A všechny nás těšilo, že jsme si to zorganizovali sami,“ říká Kateřina Kněžínková. „Nebyl to kdovíjak luxusní ples, ale ani minimalistický. Na to, že byl v naší režii, byl podle mě skvělý,“ dodává.

Organizace plesu byla podle ní příležitost se leccos naučit. V neposlední řadě nekonfliktní komunikaci a vyjednávání ve třídě. Dojít ke shodě nebývá lehké. „U nás ale nebyl nikdo, kdo by na něčem lpěl za každou cenu. Nějaké námitky měli většinou ti, kteří nic moc nedělali. Když jsme jim řekli, ať dají protinávrh, nic se nestalo, a tím opozice vyšuměla,“ vybavuje si Kateřina Kněžínková. „V paralelní třídě se u toho ale myslím dost pohádali,“ usmívá se.

Život naostro

„Řekl bych, že agentury začaly do organizace maturitních plesů masověji vstupovat tak před deseti lety,“ říká matematikář Martin Krynický. Když maturoval on, na začátku devadesátých let, ples měli na starosti studenti, i když oficiálním pořadatelem byla škola.

Že si budou ples dělat sami, očekává i od svých žáků. Dokonce radikálně. „Navrhoval jsem, aby škola zaštítila jen plesy, které vznikají studentskou svépomocí,“ říká. „S panem učitelem jsme řešili nějaké věci na třídnických hodinách, ale jinak nám prakticky nepomáhal,“ potvrzuje Kateřina Kněžínková snahu svého třídního nechat jim volné ruce. 

„Sehnal jsem jim rozpočty od minulých tříd, domluvil jim nějaká setkání, přítomností na třídnických hodinách trochu tlumil rozepře a byl připraven zasáhnout, kdyby se něco hodně pokazilo. Naštěstí to ale nebylo potřeba,“ říká Martin Krynický.

„Hodně nás odrazoval od toho, abychom si najímali agenturu. Pár lidí to ve třídě chtělo, hlavně ti, kdo do toho nechtěli vložit moc úsilí,“ doplňuje jeho bývalá žačka.

Strategie kompromisu

Ples si na třeboňském gymnáziu sami zařídili i letošní oktaváni. „Celou organizaci samozřejmě ovlivnila nejistota,“ říká maturantka Kateřina Blažková. „Člověk váhá, jestli do toho jít naplno, když hrozí, že se ples nakonec nebude konat. Dokonce jsme v jednu chvíli zvažovali, zda ho raději nezrušit.“ 

Původní, už rok plánovaný termín plesu byl v prosinci, ale pak se oktaváni narychlo rozhodli, že lepší bude přece jen listopad, a dobře udělali. „Ples jsme měli 19. listopadu a vyšlo nám to o týden, pak už by to nešlo,“ vzpomíná Kateřina. Paralelní čtvrtý ročník čtyřletého gymnázia pod jednou střechou měl ten svůj pro jistotu dokonce už 22. října. 

S přípravami začala její třída už v červnu, v septimě. „Jakmile jsme se vrátili do školy z distanční výuky, vrhli jsme se na to,“ vzpomíná Kateřina. Organizaci měla na starosti se spolužákem Jiřím Michalem. „Nikdo jiný neměl moc čas. Rozdělili jsme si to tak, že on měl na starosti technické věci, animace, promítání na ledkovou televizi, já spíš smlouvy, objednávání věcí, výzdobu, koncept maturitního videa, komunikaci s kapelou, moderátorem a koordinátorkou, která pak pomáhala s organizací během plesu. Třídě jsme překládali naše návrhy k odsouhlasení,“ vzpomíná studentka maturitního ročníku.

Při vyjednávání se spolužáky o tom, jak bude ples vypadat, šla její třída cestou kompromisů. „Horkých chvilek bylo dost, každý měl o plesu jinou představu. Řešili jsme to tak, že všichni v něm nakonec měli něco, co si opravdu přáli,“ říká Kateřina.

Projekt "ples" jako skutečná zkouška dospělosti

Organizace takového eventu, jako je maturitní ples, je podle učitele Martina Krynického tou pravou zkouškou dospělosti. „Nejde o málo,“ říká. Zmiňuje hospodaření s celkem velkým balíkem peněz, smluvní vztahy, které jsou často podložené nepříjemnými penále, složitou logistiku a v neposlední řadě náročnou koordinaci i vyjednávání ve třídě. To poslední mu podle jeho slov jako studentovi moc nešlo. „Já jsem tehdy z organizačního výboru vypadl, protože jsme se pohádali o to, jestli budeme na přípitek používat skleničky, nebo plecháčky, byl jsem ucho,“ směje se. 

„Naučila jsem se toho hodně,“ potvrzuje oktavánka Kateřina Blažková. „Některé věci, jako je třeba smlouva o reklamě a pronájmu, jsem nikdy předtím neviděla. Stejně tak komunikovat s kapelou nebo moderátorem bylo pro mě něco úplně neznámého. Byla to první větší akce, kterou jsem měla na starost, a dalo mi to hodně zkušeností. Ráda je předám dál.“ 

Učitel Krynický jí a dalším organizátorům už domluvil schůzku se studenty nižších ročníků, kterým know-how letošních maturantů může přijít vhod.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.