Mladá učitelka: „O prázdninách budu zdobit třídu pro své první prvňáčky. Učím moc ráda, jen na rodiče jsem nebyla připravená“

Toto je vaše první škola, kde učíte?

Ano, dostala jsem nabídku jít sem učit již v pátém ročníku na vysoké škole. Skloubit učení se státnicemi bylo dost náročné, ale i tak jsem byla moc ráda, před těmi nějakými pěti lety sehnat učitelské místo tady u nás nebylo tak jednoduché.

Když jste začala učit, cítila jste se na to připravená?

Na děti ano, s rodiči to bylo horší. Nikdy jsme komunikaci s nimi nenacvičovali. Rodiče se o školu hodně zajímají, často kriticky, a učitel musí umět obhájit, co s dětmi dělá, a stát si za tím.

Můžete uvést nějaký příklad, co třeba rodiče zpochybňují?

Třeba psaní nespojovaným písmem. My používáme ve škole Comenia script, ale část rodičů s tím má problém a chtěla by, aby děti psaly písmem vázaným. My jsme tady na to nakonec reagovali tak, že ve třídách se učí „comenia“, ale máme zájmový kroužek vázaného písma. Polovina dětí z mé třídy umí i písmo vázané.

A jak s rodiči komunikujete?

Měla jsem to složitější, protože jsem převzala třídu jako v pořadí třetí třídní učitelka a děti byly rozhozené. Rodičům jsem od začátku nabízela možnost konzultací, třeba i odpoledne, nebyl pro mě problém jim vyjít vstříc a časově se přizpůsobit. Taky jsem založila třídní email, na který jsem každý den, a později aspoň jednou za týden, psala, co budeme dělat ve výuce a další plány a také přehled toho, co se probralo. To rodiče ocenili, bylo to pro ně praktické, začaly to přebírat i jiné paní učitelky. Teď se kvůli GDPR tahle komunikace musí přenést do našeho online systému, na což jsou někteří z rodičů méně zvyklí. Doufám, že to nebude velká překážka.

Chtěla jste učit odmalička, říkáte. V čem je realita jiná než sen?

Na to se těžko odpovídá, protože se to pořád mění. Záleží hrozně moc na třídě, kterou dostanete. Tahle třída byla náročná, děti měly mezi sebou složité vztahy… Ale když je pak dáte do kupy a vidíte ten rozdíl, to je velká radost a uspokojení. Když jsem nastoupila, tak mi mnozí rodiče říkali, že se dětem do školy nechce, že je ze školy bolí břicho. Pak se to ale změnilo. Zůstávaly se mnou klidně i odpoledne, kreslili jsme spolu, venčili pejsky, pouštěli draky. Sama ještě nemám rodinu, takže jsem jim mohla věnovat svůj volný čas. A děti udělaly velký pokrok, i v prospěchu.

Mnoho lidí si myslí, že učitel na to, jak se chovají děti, moc vliv nemá, že to je na rodině.

Rodina má samozřejmě velký vliv, ale učitel tráví s dětmi tolik času, že leckdy může udělat víc než někteří rodiče. Máme tu děti z velmi různých rodin. Některé i velmi šikovné děti v mé třídě mají horší rodinnou situaci, a to se pak podepisuje jak na známkách, tak na chování. I když v některých testech, třeba logického myšlení, vycházejí nejlépe z celé třídy a mají na samé jedničky.

Co budete dělat o prázdninách?

Dostala jsem své první prvňáčky a budu pro ně zvelebovat třídu. Hrát si. To se mi na prvostupňovém učitelství líbí, že je tak všestranné a zahrnuje tvoření, malování, hru na klavír, pohyb. Je to pestré, a to mi moc vyhovuje. Kromě toho pojedu s přítelem do Alp. A budu si užívat sluníčka.

Hana Hlušičková je z Hořic. Vystudovala střední pedagogickou školu zaměřenou na mateřské školy a vychovatelství a poté učitelství pro první stupeň na Univerzitě v Hradci Králové. Učí pátým rokem na základní škole K.V. Raise v Lázních Bělohrad. Byla ředitelem školy nominována do učitelské soutěže Global Teacher Prize a postoupila do semifinále.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.