Musí kolona jet vždy rychlostí nejpomalejšího vozidla? Jak zařídit učení, aby každé dítě pracovalo svým tempem

Červnový den. Ranní kruh, mluví se o tom, jak se dětem včera dařilo. A mají jeden úkol navíc. Na podložce leží několik čísel vytištěných na bílých kartičkách a děti je mají vztáhnout ke včerejšímu povídání s místním včelařem. Překvapí mě. Docela běžně operují i s velkými čísly.  Třicet až čtyřicet tisíc je počet včel v jednom včelstvu. A když v číslici 180 odhalí váhu včely dělnice, vědí, že se udává v miligramech.  K tomu čtou z dětské encyklopedie, plynule a bez přeřeknutí. Na první třídu toho stíhají docela dost.

V téhle třídě je pětadvacet dětí a hodně se tu dbá na pravidla. Třeba teď paní asistentka Iveta Barošová zjednává ticho. Zvedne ruku a každý, kdo už nemluví, ji zvedne také. A upozorní dítě vedle, aby taky zavřelo pusu. Je to názorné a sugestivní, děti se rychle ztišují, dospělý nemusí nikoho okřikovat a pokyny opakovat.

Po ranním kruhu jdou děti pracovat. Každé z nich má seznam úkolů na celý týden. Musí je tedy do pátku zvládnout, ale je na něm, kdy, jak a s kým je splní. Pracuje se soustředěně, na samostatnou práci mají děti hodinu a půl. Je tu ticho, hraje poklidná hudba. Pravidlo je, že když se pustí hudba, přestane se mluvit.

Po celé třídě potkáváte krabičky – učební pomůcky. Každá obsahuje nějakou úlohu, kterou má žák zpracovat. Někdo dělá matiku, někdo češtinu. Je běžné, že děti dělají souběžně různé věci.

Dole na stolku je přilepený seznam úloh. Když dítě úlohu dokončí, udělá křížek u svého jména a může si vzít další. To každému umožňuje pracovat svým tempem. Někteří z prvňáčků tak již pracují na úkolech z druhé třídy.

Ze zadání jedné z úloh je patrné, že většinu času pracuje dítě samo, případně ve dvojici. Pokud potřebuje, požádá učitelku o pomoc nebo kontrolu.

Paní učitelka nebo paní asistentka jsou tu od toho, aby pomohly, když si někdo neví rady. „Když začínáme pracovat s novými pomůckami, bývá to někdy dost fofr, spousta otázek,“ říká paní učitelka Daniela Hrnková.

Někdo pracuje v lavici, někdo na koberci, někdo jde mimo třídu, aby měl větší klid. Zajímavé je, že všechny děti vydržely soustředěně pracovat celou hodinu a půl. Chlapec, který potřebuje nadstandardní péči asistentky, tu dnes nebyl. Ten obvykle pracuje kratší dobu a část hodiny s ní tráví venku.

První ranní blok končí. Děti se sešly znova na koberci a hodnotí, jak se jim práce dařila.  Říká se tomu barometr. Pomocí palce ukazují jako ručička barometru míru toho, jak se jim dařilo na práci soustředit, jak je bavila nebo nakolik látku pochopily. Hodina končí, teď bude půl hodiny přestávka, kdy je možné jít ven do zahrady.

Podobný způsob práce najdete na mnoha jinak velmi různých školách. Tohle byla montessori třída, ale nejde o postup typický pouze pro vzdělávání podle principů montessori. Zavedly ho například i školy, které postupují podle programu Začít spolu.

Způsobů, jak nastavit vyučování, aby se nepotvrdila chmurná předpověď, že kolona vždy pojede tempem nejpomalejšího vozidla, je víc. Princip je jeden: v hodině pracují děti. Učitel jim pomáhá, dává jim zpětnou vazbu a celé to diriguje.

Základní škola v Horce nad Moravou má 430 žáků. V každém ročníku jsou dvě třídy. V prvních pěti ročnících tu mají vždy jednu třídu, která pracuje podle pravidel montessori pedagogiky. Škola prošla v letech 2013–2017 pětiletou podporou v rámci programu Pomáháme školám k úspěchu rodinné nadace Renáty a Petra Kellnerových, s nímž dodnes spolupracuje a slouží jako inspirace pro ostatní školy v okolí.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.