Na jaře tiskli ochranné štíty a hlídali děti, teď zase zůstali doma u počítačů. I vysokoškoláci studují na dálku

Devatenáctiletá Tereza má za sebou náročný rok. Během jarní karantény se připravovala na maturitu, o níž se dlouho nevědělo, zda vůbec proběhne a jak bude vypadat, následovaly přijímačky. O to víc se těšila, až nastoupí do prváku na svou vysněnou školu – Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. S přítelem a kamarády si tam už v srpnu pronajala byt, ovšem její fakulta pak 3. září vyhlásila, že zimní semestr odučí distanční formou.

Prváci to mají těžké

„Pro mě to prostě znamená, že celé dny sedím doma u počítače,“ říká Tereza a líčí, jakou podobu má její školní den: „Máme buď přednášky, kde jen posloucháme, nebo semináře, kde nás pak profesor i vyvolává k nějaké diskusi.“ Tereza oceňuje, že fakulta i jednotliví přednášející se snaží studentům zpřístupnit co nejvíc studijních materiálů v textové podobě, aby nemuseli chodit ani do knihovny. Na druhou stranu si ale stěžuje, že vydržet u počítače poslouchat a soustředit se je pro ni dost náročné.

„Je velké štěstí, že na facebooku máme skupinu prváků. Navzájem se podporujeme a občas zajdeme na pivo někam na zahrádku. Jinak bych se cítila dost osaměle a v systému, který je pro mě nový, bych se úplně ztrácela,“ vysvětluje. Sice chápe, že fakulta řeší bezpečnost studentů i vyučujících, jedna věc jí ale přijde zvláštní: „Můj přítel studuje přírodovědu. Začátkem října jich bylo na přednášce skoro tři sta, seděli i na zemi na schodech. Těžko se mi chápalo, že oni neměli omezení žádná a my jich měli tolik. Snad se někdy poštěstí, že budeme zase normálně chodit do školy.“

V reakci na aktuální epidemiologickou situaci už ale i Univerzita Palackého, stejně jako všechny ostatní vysoké školy, přešla na distanční vzdělávání, a to od pondělí 12. října na 14 dní. Výjimku tvoří pouze klinická a praktická výuka u lékařských oborů včetně farmacie.

Podobně jako Tereza letos budou studovat u počítače tisíce dalších vysokoškoláků ze všech koutů Česka. Ještě začátkem října, kdy vznikal tento článek, ale studenti některých univerzit normálně navštěvovali posluchárny. Uzavírání škol pro prezenční výuku se řídilo epidemiologickým semaforem a nařízením krajských hygienických stanic. O konkrétních opatřeních rozhodovali rektoři a děkani. A tak například studenti v Hradci Králové mohli chodit do školy (i když byly vyžadovány roušky), zatímco studenti v sousedních Pardubicích se vzdělávali distančně. Je ale nutno říct, že i školy, které tehdy ještě byly otevřené, se už na případný přechod do online režimu chystaly. Docházelo i k tomu, že na jedné univerzitě platila různá pravidla pro různé fakulty, jako u výše zmíněné Univerzity Palackého v Olomouci. Jinde pak přijatá opatření tvořila zajímavý mix, jako například na brněnské Masarykově univerzitě.

Do školy jen budoucí zdravotníci na praxi

„Od začátku, kdy se o rušení prezenční výuky začalo mluvit, jsme se snažili najít způsob, jak alespoň prvním ročníkům umožnit částečnou přítomnost ve škole. Naopak většinu výuky pro vyšší ročníky s výjimkou praktické výuky jsme na celý semestr přesunuli do bezkontaktní podoby už dva týdny před začátkem semestru, ještě dříve, než krajská hygienická stanice kontaktní výuku zakázala,“ říká mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.

Prezenčně se nyní odehrává výhradně klinická, laboratorní a praktická výuka adeptů medicíny, stomatologie, farmacie a dalších zdravotnických oborů. Zatímco například budoucí právníci a ekonomové se nyní učí pouze z domu, medici mohou i teď na praxi do nemocnice.

„Se studenty medicíny je to poněkud ošemetná situace. Všichni potřebujeme, aby pak do praxe nastoupili lékaři, kteří něco umějí. Je potřeba hledat způsob, který jim umožní praxi, ale nikoho neohrozí,“ vysvětluje Tereza Fojtová a upozorňuje, že stejně tak není ideální, aby se studenti medicíny masově nasazovali na odběrová místa: „Prakticky celý letní semestr někteří naši studenti strávili s odběrovými sadami. Je to důležitá a záslužná práce, ale nesmíme dopustit, aby jim utekl další semestr. Určitě tu situaci zvládneme, ale neměla by zase trvat tři měsíce.“

Vysokoškoláci pomáhají v nemocnicích i seniorům

Během jarní vlny pandemie a uzavření vysokých škol se mnozí studenti vrhli na dobrovolnické práce. Kromě mediků na odběrových místech se vysokoškoláci uplatnili v mnoha dalších oborech. Dobrovolnické centrum MUNI otevřela Masarykova univerzita v Brně, jejíž studenti vypomáhají nejen v nemocnicích, ale i s nákupy, doučují nebo poskytují právní rady či lékařský dozor při představeních v divadle.

„Naše univerzita je poměrně malá, takže oproti Karlově nebo Masarykově jsme samozřejmě nedali dohromady tisíce dobrovolníků, ale ti, které jsme měli a máme, se rozhodně neztratili,“ říká Jakub Novák, mluvčí Univerzity Hradec Králové. Studenti v Hradci například na 3D tiskárnách vyrobili na 40 tisíc ochranných štítů a šili roušky pro všechny, kdo je potřebovali.

„Zásadní část našich dobrovolníků studuje učitelství. Na jaře nastoupili do škol, které zůstaly otevřené pro děti klíčových pracovníků, případně hlídali malé děti lékařů a sester z místní fakultní nemocnice; tato spolupráce probíhala opravdu moc hezky. A jsme pyšní i na naše studenty sociální práce, kteří od března pracovali v domovech pro seniory. Dokonce si tam brali nepřerušované čtrnáctidenní turnusy a vymýšleli seniorům různé aktivity i během nouzového stavu, kdy nemohli ven,“ popisuje Novák.

Studia v zahraničí letos netáhnou

Zatímco studentům v Česku hrozí hlavně to, že srostou se svou židlí u počítače, úplně jiným výzvám čelí zahraniční studenti v České republice, případně čeští studenti, kteří plánovali výjezd do zahraničí. Studentské výměnné i placené pobyty, které byly v minulých letech nesmírně populární, letos poněkud skomírají.

„U zahraničních studentů v současné době až do konce října probíhají zápisy na jednotlivé fakulty. Vycházíme jim vstříc v maximální možné míře, zápisy probíhají online, stejně tak se počítá stím, že i výuka v řadě případů začne online formou. Mnozí čeští studenti, kteří měli vycestovat, nikam nepojedou, neboť některé zahraniční univerzity přijímání studentů zastavily, případně sami studenti své rozhodnutí vycestovat přehodnocují,“ říká mluvčí Karlovy univerzity Petr Podzimek.

„U českých studentů poklesla účast v programu Erasmus zhruba na čtvrtinu. Co se zahraničních studentů týče, na naši školu obvykle přijíždí zhruba pětistovka studentů z Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Letos jich tu máme sotva desetinu,“ říká Jakub Novák z UHK. Obavy mají lékařské fakulty po celé ČR, u nich totiž placené programy v angličtině představují zajímavý zdroj příjmů, který částečně dotuje studium v češtině. Pokud by se covid situace a opatření měly prodlužovat, představovalo by to právě pro tyto fakulty problém.

Ve světě spoléhají na zodpovědnost či testování

A jak se s pandemií a různými omezeními perou na univerzitách v evropských zemích i v zámoří? Podle společnosti Tomáše Jízdného z agentury Education.cz, která zprostředkovává studium v zahraničí, se přístup různí: „Například Německo a Rakousko jsou složené ze spolkových zemí a situace na univerzitách se liší podle toho, kde se škola nachází. Většinou jde ale o nějakou formu kombinovaného režimu, případně kompletně distanční výuku.“ Ve Skandinávii se naopak vlády do výuky snaží zasahovat co nejméně; očekává se tu zodpovědný přístup studentů i učitelů.

To potvrzuje i Dan Vyhlídal, který studuje programování v dánském Aalborgu: „Koleje tu fungují normálně a do školy chodíme, jen občas jsou přednášky online. Zatím nenosíme ani roušky, jen si musíme dezinfikovat ruce a sedět metr od sebe.“ Naproti tomu Jan Vácha, student vzdělávací politiky na University College London, se minimálně v zimním semestru do školy moc nepodívá: „Naprostá většina výuky bude online. Přednášky jsou živě přenášené pro zapsané studenty, na semináře jsme rozdělení do skupin. Co mi ale přijde důležité, je to, že se způsobu výuky přizpůsobil i její obsah. Budeme věci probírat méně do šířky a více do hloubky. Velmi se tu zabývají vlivem současné situace na duševní zdraví studentů, takže se můžeme spolehnout na to, že se budou snažit nám navrhnout výuku tak, abychom nebyli přetížení pasivním sezením a posloucháním.“

Velmi přísná opatření zavádějí některé univerzity v USA. Studenti se vzdělávají buď distančně, nebo kombinovaně, musejí nosit roušky, zakázány jsou akce pro vyšší počty lidí. V případě vzniku klastru se v kampusech masivně testuje, aby se nemoc nešířila na kolejích. „Některé univerzity při příjezdu do kampusu vyžadovaly od studentů negativní testy na covid-19,“ dodává Tomáš Jízdný z agentury Education.cz.

Článek vyšel 13. října v příloze Akademie Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.