Nabízím pomoc a jednám v rukavičkách, ale nic naplat. Naše škola se před rodiči schovává, říká maminka

Máte dva syny v 1. a 3.třídě, jaká je jejich škola?

Bydlíme na vsi, je tu asi sto obyvatel. Děti dojíždějí do spádové školy v blízkých Blovicích. Je to velká škola, chodí tam asi 700 dětí, a od začátku se mi zdála trochu moc přísná. Asi je to tím, že je velká, takže aby to zvládli, zavedli poměrně dost striktních pravidel, která se nám moc nelíbí. Některá se týkají i kontaktu s rodiči. Na škole visí velká cedule Rodičům vstup zakázán! Ale když jsme zvažovali alternativy, nakonec jsme vzali v úvahu přání dětí jezdit s ostatními obecním autobusem a dali je sem. Své smíšené pocity jsem se snažila kompenzovat osobním kontaktem s jejich učitelkami. Šla jsem na to skoro jak podle návodu o dobré komunikaci se školou, ale teď se mi zdá, že jsem neuspěla.

Co je problém?

Učitelky synů jsou vlastně obě fajn. Hodné, učení je baví, nejsou to žádné vyhořelé účy, mají pestrou škálu metod a nástrojů, aby se chytilo každé dítě, je vidět, že se vzdělávají. Ale nejsou flexibilní a otevřené inovaci, které přijde zvenčí. I když by je to nic nestálo a není žádný důvod proti. Škola je zaměřená řekněme na běžné snaživé dítě a netoleruje moc žádný odklon nikam jinam. Mé děti fungují trochu jinak, do školy se těšily, ale teď to vypadá, že jim nemá moc co nabídnout. A když jsem se snažila tuhle situaci aspoň trochu narovnat, narazila jsem.

Jak? Co se stalo?

Toník, ten mladší, prvňáček, má rád matematiku, a zná už učivo na úrovni druhé třídy. Proto jsem se zaradovala, když nám škola sdělila, že chtějí otevřít zájmový kroužek Zábavná matematika. Pak ho ale nevypsali, přihlásily se jen 4 děti, potřebných bylo 7. Volala jsem zástupkyni ředitele a návrhem, že jim kroužek pomůžeme lépe u rodičů zpropagovat, můj muž je grafik, takže by jim mohl upravit letáček. Taky jsem jim navrhovala, ať oznámení pošlou online systémem, který používají ke komunikaci s rodiči, s odkazem na neziskovku, která tyhle matematické kroužky podporuje. Jde o slavnou Hejného metodu, říkala jsem si, že kdyby o tom rodiče věděli víc, nalákalo by je to. Taky jsem jim navrhovala, aby udělali ukázkovou hodinu pro rodiče. Zástupkyně ale všechno tohle odmítla s tím, že pro to udělali dost. Takže to zařízli s tím, že „rodiče nemají zájem.“

Dalším příkladem je moje nabídka vést pro děti zdarma jednou za měsíc konverzaci v angličtině, v rámci hodiny angličtiny. Ve 3.třídě je 19 dětí, takže není moc prostoru na komunikaci. Nejdřív mi řekli, že by se jim to líbilo, pak bylo ale ticho po pěšině. Když jsem se doptávala, učitelka mi nakonec řekla, že si to vedení nepřeje. A dodala: „Víte, ona ta móda zapojování rodičů do škol už trochu pominula.“ Mohlo by mě to rozesmát, ale mně je z toho spíš smutno. Nevím, čeho se bojí, ale evidentně toho s rodiči chtějí mít společného co nejméně.

Jaký má škola předepsaný kontakt s rodiči?

K tomu se váže nedávná ´zábavná´ historka. Škola komunikuje online systémem, Škola on-line. Akorát že není moc důvod se tam chodit dívat, protože obvykle chodí zprávy typu „dejte dětem brčko na mléko“. Ale před pár dny přišla kryptická zpráva ředitelky o vypsaných konzultačních hodinách pro rodiče ve znění „Upozorňuji na zprávu kontakty pedagogů se zákonnými zástupci na webu školy.“ Dětem to neřekli, nebylo o tom nic ani v žákovské knížce, a já jsem si to přečetla až v den konzultačních hodin a právě, když končily, takže jsem to nestihla. Dost mi to zkazilo náladu, takže jsem druhý den vzala děti místo do školy do Prahy, navštívit hrob dědečka s babičkou.

Kristýna Fantová žije s manželem a dvěma syny ve Štítově u Blovic. Bývalá učitelka, nyní pracuje jako konzultantka v oblasti projektového řízení.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.