Neúspěch při přijímačkách. Co když to nevyjde? Nejprve by měla vyprchat rodičovská frustrace!

Zpracovat momenty po přijímacích zkouškách nebylo jednoduché asi pro nikoho. Tlak byl extrémní. A stav dětí vyrážel dech. „Moji synové, dvojčata, dělali zkoušky na dvě pražská osmiletá gymnázia a po oba dny jsem před budovami škol viděla zdevastované děti. Bledé holčičky, chlapečka, který tak tak, že nezvracel, jiný měl slzy na krajíčku,“ připomíná atmosféru kolem přijímacích zkoušek Lucia Brinzanik z Nadace RSJ a pokračuje: „Špatná atmosféra se dala krájet, a přestože jsem si jako máma vědomá toho, že budou v životě čelit stresu a výzvám, tohle je dle mého mínění špatně. Byly tam tak vyčerpané děti, že bylo chvílemi těžko věřit, že jim je jedenáct a šlo ,pouze‘ o přijímací zkoušky.“ A ani u deváťáků to nebylo o moc jiné.

Hlavně už se zbavit napětí

Náročnost šesti měsíců a vypětí, pravda, skončily hned po samotných testech. Najednou bylo po všem. Ale pak přišel nový stres: dopadne to? Ať už jde o děti zkoušející osmiletá gymnázia, nebo budoucí středoškoláky, všichni do toho letos šli s vědomím, že to bude těžší než kdy dřív. Žili tím nonstop od října loňského roku a vlastně by se rádi toho tématu hlavně už zbavili. I to bylo vidět. 

„Řada dětí si po zkouškách jen přála odejít domů a neřešit nic. Ani nějakou oslavu,“ popisuje Lucia Brinzanik. Její synové přitom šli do přijímacích zkoušek spíš jako do výzvy „co asi dokážu?“ než s touhou se na gymnázium dostat za každou cenu. A přesto po testech zažívali okamžiky vyčerpání a chtěli být sami. A pořád všem ještě zbývá poprat se s posledními metami. Čekáním na výsledky a možností, že to nevyšlo. A co pak? Jak bude optimální zareagovat z rodičovské pozice?

Každý to vezme jinak

Ta zásadní příprava na to, že se může stát ledacos, měla proběhnout už před testy. Žádné dítě by nemělo počítat s tím, že všechno vyjde. Ale i teď, po zkouškách, se dá ještě dost udělat, aby případný neúspěch nezdrtil příliš. Hodně to bude o rodičovském přístupu. 

„To, jak vaše dítě případný neúspěch ponese, se totiž odvíjí nejen od jeho osobnosti, vlastností, potřeb, rysů, ale také prostředí, v němž žije. Pokud je v rodině normou úspěch, hodnocený dobrými známkami, a dítě nebo mladý člověk nevidí jiné možnosti, jak uspět, může to mít větší dopady než u dětí a mladých lidí, které spatřují úspěch i v něčem jiném,“ říká k tomu Bára Pšenicová, psychoterapeutka a ředitelka organizace Nevypusť duši. Ti šťastnější tak nad „neúspěchem” dokážou mávnout rukou. Třeba mají takovou povahu, třeba je rodiče na různé varianty lépe připravili, třeba na ten „gympl” ani tolik jít netoužili. 

Když neúspěch zabolí...

Ale budou tu i děti, jež zažijí po nepříznivém výsledku bolest. Zklamání. Ze sebe. Ze systému. Ze života. Frustraci. Vztek. Pocity hanby. Strach. Z budoucnosti. Z okolí. A čím citlivější dítě je, tím silnější reakci můžete vidět a je dobré na ni umět reagovat. Ale začněte u toho, jak je vám! Ano, i vy jste měli náročných šest měsíců. Máme tu časovou investici. Také jste sáhli do rodinného rozpočtu kvůli doučování. A pak jsou tu očekávání! I když možná ne vědomá, ale přesto. A co teď? 

„Oporou mohu být, když jako rodič nebudu vyčítat neúspěch, nebudu nadávat a vynechám přednášky o tom, že si zničilo život. Dítě nebo mladý člověk v téhle chvíli už svůj neúspěch musí zpracovávat, a pokud mu na úspěchu záleželo, je to pro něj bolestné i bez rodičovských monologů výše. Místo nich si zaslouží ocenění už jen za to, že ke zkouškám došlo,“ doporučuje Bára Pšenicová.

Prožijte své emoce, nechte dítě prožít ty jeho

Vnímejte to dobré. To, že ustát celý ten tlak a pak jít a napsat testy, chtělo odvahu, trpělivost a vytrvalost. To samo o sobě můžete vnímat pozitivně. Vaši dospívající objevili své úplně nové stránky, dovednosti, vyrovnali se s řadou emocí a situací! 

„Pak je dobré začít mluvit s mladým člověkem o tom, co by potřeboval, co by mu pomohlo, co by chtěl ode mě jako rodiče? Nabídněte prostor pro sdílení emocí, protože, jak už víte, může jich být hodně. Nabídněte možnost plakat, mluvit, ale také respektujte, pokud vaše dítě sdílet nechce. Pak je dobré připomenout jen: „Pokud bys chtěl/a, jsem tu pro tebe.“ Motivovat ke sdílení s kamarády. A klidně předejte také kontakt na Linku bezpečí – někdy totiž může být snazší si popovídat s někým anonymně,“ vyjmenovává Bára Pšenicová z Nevypusť duši. 

Záložní varianta je pořád dobrá varianta

Jak dlouho potrvá poprat se s prvotním šokem, těžko říct. U někoho může frustrace vykouknout až uprostřed léta, když zdánlivě nebude už důvod. I na to myslete, a bude-li třeba, respektujte a nabízejte výše uvedené postupy a možnosti později. 

V každém případě bude třeba zvyknout si na „nevyšlo to“ a začít se dívat směrem k záložní variantě. U neúspěchu při přijímačkách na osmileté gymnázium to znamená zůstat na základní škole. „A když jsem se syny o této možnosti už před zkouškami mluvila, uvědomila jsem si, že taková možnost vůbec není špatná. Mají dobrou školu. A nikdo nemůžeme vědět, jaký kolektiv by je čekal na gymnáziu,“ nabízí svůj pohled Lucia Brinzanik z Nadace RSJ a ještě dodává: „I když u jedné ze škol věřím, že by šli do skvělého prostředí. Tam se totiž odehrál zásadní moment. Když děti po zkouškách vycházely z budovy, stávající studenti se seřadili a začali tleskat. Byl to silný moment podpory – takové, kterou by jim měli být schopní dávat jejich pedagogové a pak my, rodiče. Ale tam to mělo velkou sílu, kterou si děti zasloužily cítit.“

Není to konec světa

Vy jim pak jako podporu v další fázi nabídněte i prostor pro to probrat plusy záložních variant. „Záložní varianta je pořád dobrá, protože ukazuje, že dítě nebo mladý člověk přece jen úspěch zažívá. I otevírá možnosti, přesně od toho tu je,“ říká s úsměvem Bára Pšenicová a nabízí možnost k variantě B přistupovat prostě jako k další, nikoliv nutně horší možnosti. K cestě, která má i klady, jen je o nich potřeba hovořit. 

A hlavně: ani pokažené přijímačky neznamenají konec cesty. Po roce na jedné střední škole lze zkusit najít možnosti přestupu, udělat přijímací zkoušky znovu. Hlavní je zachovat chladnou hlavu a nadhled a vnímat celý proces jako zkušenost. A zkušenosti prostě nebývají vždycky jen pozitivní. Od vás pak děti potřebují připomínat, jak podotýká ještě Bára Pšenicová, že takovýto neúspěch „nevypovídá o všech jejich dovednostech a kompetencích. Zkuste ho spíš brát jako nácvik dovedností. Třeba to zjednoduší cestu ke smíření se situací.”

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.