Od patnácti v laborce: naděje české vědy začínají se svými objevy už po základní škole

„Je pravda, že tohle je jeden z mylných obrazů, které o vědě a vývoji jako laická veřejnost stále ještě často máme. Předpokládáme, že všechno to zásadní začíná až v dospělosti, až když mají badatelé a vědci nějaký věk a zkušenosti. Ale skutečnost je jinde a ty nejvýraznější impulsy budoucnosti dnes často vznikají právě u dospívajících ve věku řekněme od patnácti do osmnácti let,“ potvrzuje na začátek ředitel projektu České hlavičky Václav Marek. Člověk by řekl, že v době, která žehrá na vzdělávání, je to skoro zázrak. Ale za dobu trvání Českých hlaviček se prý nadšení nadaných teens nezměnilo. Projekty, s nimiž do soutěže jdou, jsou naprosto dospělé. Pracovali na nich mnohdy celé roky. A běžně se stává, že v nich svými objevy překonají i dosavadní znalosti odborné a vědecky etablované poroty. Ke svému bádání přistupují dospívající podle Václava Marka rok za rokem se stejnou pracovitostí a odhodláním. Jen se díky bohu mění podmínky, v nichž se svým projektům mohou věnovat. 

Podmínky adekvátní nadání tu dříve pro středoškoláky nebyly

„Zatímco před těmi sedmnácti lety byli naši nominanti i laureáti zavření s bádáním doslova v garážích svých rodičů nebo dětských pokojích, společnost, minimálně ta vědecká, dnes už nadaným středoškolským studentům nabízí širší pole působnosti. Akademie věd ČR přišla se svou Otevřenou vědou, vedle Českých hlaviček je tu projekt Středoškolské odborné činnosti, tzv. SOČky, která oceňuje podobným způsobem právě nadané středoškoláky.

Podporu nabízí jednotlivé střední školy. A ty vysoké si uvědomily, že nadané studenty opravdu potřebují a že když si je vyberou až u přijímacích zkoušek, je to ve své podstatě pozdě. Protože se může snadno stát, že si je dávno před nimi navázala některá ze zahraničních univerzit,“ vysvětluje Václav Marek s tím, že díky změně postoje dnes s mnohem větší samozřejmostí otevírají české univerzity i další subjekty své laboratoře i vědcům (a také badatelům, konstruktérům, IT, futuristům) kteří ještě nesložili maturitu.

Výzkumy rakoviny jako domácí projekt

To potvrzuje i Marina Sokolová, která loni zvítězila v Českých hlavičkách v kategorii Genus se základním výzkumem rezistence rakovinových buněk. Tehdy jí bylo devatenáct a svou kariéru v laboratořích nastartovala o několik let dříve. „Všechno to začalo na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze ročníkovou prací, kterou jsem psala ze své oblíbené molekulární biologie. Díky své učitelce jsem ji mohla vypracovat na ústavu Akademie věd, v rámci výzkumu kolorektálního karcinomu. Jenže přišel covid a já se doma ponořila do otázek buněčné signalizace, která mě teprve opravdu nadchla,“ vzpomíná dnes už vysokoškolačka Marina, která pak využila zmíněnou Otevřenou vědu Akademie věd ČR, prošla Ústavem mikrobiologie a nakonec zpracovala projekt. Ten představila jak v Českých hlavičkách, tak v rámci Středoškolské odborné činnosti. Odnesla si řadu ocenění a dnes jako dvacetiletá uzavírá první ročník na VŠCHT v Praze.

Předpojatost nadaným a přemýšlivým škodí

Na vysokou mimochodem Marina Sokolová ani nemusela dělat přijímací zkoušky, její škola „bere na průměr“. Ale u jiných univerzit se právě soutěže typu České hlavičky stávají další možností, jak se dostat „bez přijímaček“. Že je to právě u nadaných zbytečné?

„Naopak, pro mnohé z nich je to záchrana. Při pohledu na nadání totiž jako společnost opět mylně vyvozujeme, že být nadaný v určitém oboru znamená mít všechno snadné. Ale praxe ukazuje, že to tak vůbec není. Zažil jsem například studenta, který v té pověstné garáži sestavil skvělé elektronické dělo. Výkonné, precizně zpracované, vědecky podložené projektem. Ale když pak musel k přijímacím zkouškám, propadl u matematiky,“ vysvětluje Václav Marek, proč je potřeba přestat zaměňovat potenciál středoškoláků za automatické, nicméně mylné předpoklady, že  „všechno mají v kapse a podporu vlastně nepotřebují“. Ten poslední dobou tolik diskutovaný mustr systémového „síta“ jednotných testů nesvědčí ani jim.

Decentralizace by byla na místě, genderově jsme OK

„Rezervy já osobně pak vidím také v decentralizaci české budoucí vědy i vědy obecně. Uvědomuji si, že jsem měla snadný start i proto, že v Praze jsem mohla z gymnázia celkem rychle přejet do laboratoří Akademie věd. Stačilo upravit studijní plán. Podobně dobře je na tom také Brno. Ale mí kolegové z menších měst, které jsem potkávala na soutěžích a i teď na vysoké, to měli mnohem komplikovanější… Z okresního města si do laboratoře nejbližší univerzity uprostřed dne jen tak neodskočíte,“ popisuje Marina Sokolová zkušenosti svých vědeckých vrstevníků.

Ale když se zeptáte, jak je to genderově, protože ke všemu navíc přece předpokládáme, že bádání ještě pořád víc patří mužům, pak Marina s úsměvem bourá další z přesvědčení: „Co se týče středoškolské biologie, převažují ženy. V chemii a fyzice vnímám, pravda, o něco více mužů, ale na vysoké, kde jsem já, je to třeba plus minus vyrovnané.“ Navíc už podle ní ani neplatí, že s vědeckými ambicemi musíte zůstat dál na univerzitě. Ona sama se vůbec nebrání odejít do soukromého sektoru – už proto, že tam má potenciál růst rychleji, dostat se k větším finančním prostředkům bez nutnosti vyčkávat na státní podporu nebo nejrůznější dotace. Pro firmy je navíc samozřejmé koordinovat se napříč celým světem. 

Dělat vědu znamená umět i podnikat

„To je třeba další věc, kterou pomáháme dospívajícím vědcům, badatelům a objevitelům poznávat. Několikrát do roka pořádáme kempy, kde jim ukazujeme, že dělat vědu znamená také moct podnikat. Ale aby mohli, musí vědět, co je cash flow, co potřebují za dokumentaci, kde seženou investory, jak si také své vynálezy a objevy zapatentují. Dokonce ani vystudovaní vědci často netuší, že pokud dojdou k objevu, musí o patent zažádat před uveřejněním onoho objevu. Pokud vydají práci kdekoliv v časopise například, jejich nové informace se stávají veřejnými a právo na patent padá,“ vysvětluje Václav Marek, který se spolu s dalšími členy organizace Česká hlava (ta pořádá České hlavičky) účastní i mnoha vládních a ministerských jednání a pomáhá politikům vidět možnosti vědy v nových obzorech. A včas, klidně právě už od středoškoláků.

„Protože bez širšího kontextu, bez širšího vzdělání a představy, jaké dopady jejich výzkum nebo práce v laboratořích může mít, nadaní své objevy nikdy nemohou skutečně vytěžit,“ upozorňuje Václav Marek. A že vzdělání v širším kontextu funguje, dokazuje třeba příběh Matyáše Boháčka. I jeho citace jste měli původně číst v tomto článku, protože vyhrál v minulých ročnících v kategoriích Futura. Ale Matyáš už působí v USA a jeho cesta do Silicon Valley je s jeho IT projekty více méně narýsovaná. 

Z Čech do Evropy i za moře

Ano, v tom nejideálnějším případě by měl samozřejmě najít podobné uplatnění i u nás. Ale tam ještě nejsme. „Nicméně doufám, že budeme. České hlavičky (a nejen ony) se posouvají a naším dalším cílem je z české mladé vědy udělat celoevropsky uznávanou.“

„Od příštího roku dostane soutěž mezinárodní rozměr – ale nebudeme jen dostávat českou vědu za hranice, ale také tu zahraniční k nám. Chceme, aby si i němečtí, švédští nebo třeba francouzští studenti jezdili pro ocenění a zkušenosti do Prahy. Tím se zase zvýší úroveň na domácím poli a domácí vědci, objevitelé či badatelé pak zase budou mít méně důvodů odcházet po střední nebo vysoké škole pryč,“ uzavírá Václav Marek.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.