Opravit si známku z testu? Klidně, když se to pak lépe naučí, říkají učitelé

Kryštofovi je dvacet a studuje prvním rokem medicínu. Škola je náročná, zkoušek a zápočtů má hodně a ne vždycky se všechno podaří na první pokus. Kryštof ale ví, že když se něco nepovede, čeká ho ještě další termín, opravný. Na rozdíl od spolužáků je na to ale zvyklý už od dětství. Chodil totiž na soukromé gymnázium, kde bylo možné si opravit všechny testy s výjimkou pětiminutovek. „Měli jsme na to samozřejmě pravidla. Oprava neexistovala, pokud člověka chytili u podvádění, a opravné termíny byly dost často třeba v sedm ráno,“ vysvětluje. „Ten systém měl ale za mě jenom výhody, protože když měl člověk tři testy v jeden den, nešlo se plnohodnotně naučit na všechny. A opravy jsme opravdu využívali, takže jsme se dost často jednu látku učili dvakrát. Myslím, že jsme si to lépe pamatovali. Jsem za ten systém oprav vděčný. I když nás ve škole jinak nešetřili, mohl jsem mít zároveň svoje koníčky i slušné známky.“

Ať se to hlavně naučí

Podobně jako medik Kryštof přemýšlejí i osmáci, které na ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze učí matematiku Rebeka Vadasová. Máme motivaci se na to ještě podívat. Nemusíme stresovat, že když se nám něco nepodaří, tak to zhorší celou známku. Když mám za den víc testů, tak se naučím na ty neopravitelné a matiku se můžu doučit pak, když mám víc času. Myslím, že cílem školy je děti něco naučit a ne jim dávat špatné zámky. Tak hodnotí čtrnáctiletí žáci základní školy ve zpětné vazbě pro svou učitelku možnost opravy testů. „Jsem ráda, že pochopili, o co mi jde,“ reaguje usměvavá matikářka s výraznými brýlemi na ohlasy svých žáků. „Mým cílem opravdu je, aby se tu matematiku naučili, a chápu, že někdo se naučí první týden v lednu a druhý až o čtrnáct dnů později. Hlavně, že nakonec učivo zvládnou.“

Rebeku Vadasovou inspiroval její angličtinář ze základní školy, který umožňoval opravy testů kdykoliv v rámci jednoho pololetí. Rebeka sama je ale o něco přísnější. „Opravný termín se musí stihnout do tří týdnů od řádného, aby si pak všichni nevzpomněli v červnu. To bych se z toho zbláznila,“ vysvětluje. Pokud její žáci nejsou spokojení se známkou z prověrky, musejí se předem nahlásit na některý z matematických seminářů nebo doučování, které vede buď sama Rebeka, nebo její tandemový učitel či asistentka pedagoga. Byla by ochotná nabízet i nultou hodinu jako učitelé ze soukromého gymnázia, kam chodil medik Kryštof, jako máma tří dětí ale po ránu bojuje s časem. „Postupem času jsem ale zavedla i další opatření. Pokud žáka chytím u podvádění, možnost opravy ztrácí a výsledek je automaticky za pět, což s výslednou známkou může dost zahýbat,“ dodává učitelka.

Není také vždy jisté, že si žák opravným pokusem výslednou známku opravdu vylepší. „Když napíše druhý pokus lépe, dostává lepší známku. Pokud ho napíše hůř, výslednou známkou je průměr. Dělám to tak proto, aby se opravdu napodruhé lépe naučili a nešli to jen vyzkoušet, tím obírají o čas sebe i mě,“ říká Rebeka Vadasová. Na ZŠ Lyčkovo náměstí, kde učí, vycházejí dětem nějakým způsobem v opravách vstříc mnozí učitelé. Někdo má pro žáky „žolíka“, tedy možnost vyhnout se jednomu testu nebo zkoušení; někdo nabízí opravu čtyřek a pětek, další škrtají nejhorší známku a podobně. „Za mě je ale opravdu důležité, aby látku uměli, a to se zařídí jedině tak, že se naučí ještě jednou. Je ale fakt, že zájem o opravy mají spíše děti s lepšími známkami. Žáci, kteří mají v matice větší mezery, obvykle potřebují větší podporu než je pouhá možnost opravy, protože se na ní třeba nedokáží sami naučit,“ dodává Rebeka.

Když je beru vážně, přistupují k učení zodpovědněji

Na Obchodní akademii Liberec učí češtinu a francouzštinu Tereza Podholová. I jí záleží na tom, aby se její studenti hlavně látku naučili. Stejně jako v matematice na sebe i v jazycích učivo navazuje, takže kdo něco zanedbá, zadělává si na průšvih později. „Snažím se s nimi hodně diskutovat o tom, co a jak potřebují,“ říká učitelka Podholová. „Nechám je vybrat, kdy budou psát test, protože nechci, aby toho v jeden den měli hodně. Pokud nějaký kolega není tak milosrdný, já svůj test klidně o několik dní posunu, aby měli prostor se naučit. Přijde mi, že když je beru vážně a mohou se podílet na rozhodování, přistupují k celému učení zodpovědněji,“ prozrazuje svoje metody. „Každý neúspěch (ať už jednotlivců, nebo třídy) se snažíme rozebrat – co způsobilo, že zrovna tento test dopadl neuspokojivě? Moji žáci jsou upřímní, takže pokud by se na to takzvaně vykašlali, řeknou mi to, a zase hledáme důvod a řešení.“

Pevně stanovené termíny pro opravy Tereza Podholová nemá, nechává to na dohodě se studenty. Někdo preferuje novou písemku, někdo se raději nechá ústně přezkoušet. „Prostě se domluvíme, jak to uděláme,“ vysvětluje učitelka. „Stejně neodcházím ze školy hned, jak skončím, takže si k sobě posadím studenty s písemkou a je to.“ Na rozdíl od Rebeky Vadasové Tereza Podholová vždy nechává studentům tu lepší známku, protože to považuje za motivační. A radost jí dělá, že se prakticky nepokoušejí opisovat. „Ono to stejně moc nejde, protože v testu odpovídají na otázky nebo píšou reflexe, což se moc nedá opsat od souseda, ale stejně mě těší, když se snaží,“ vysvětluje. Stejně jako ji dokáže potěšit i to, když přijde student s dobrou známkou s tím, že chce sám sebe „hecnout“ a zvládnout to ještě lépe. „Pak mu tu lepší známku píšu s velkou chutí,“ usmívá se jazykářka z Liberce.

Ne všechno v životě se dá opravit

Ne všichni učitelé jsou ale pro, aby si žáci mohli známky opravovat. Někomu brání administrativní a organizační důvody (přepisovat pořád dokola známky v Bakalářích není nic, co by si kdokoliv sám sobě dobrovolně způsobil), někdo dává větší důraz na přípravu předem. Někteří učitelé nechávají opravit jen čtyřky a pětky, další zase vedle původní známky dopíší další, takže původní špatná sice nezmizí, ale průměr se zlepší. Jinde zase podmiňují získání lepší známky třeba odevzdáním nějakých nepovinných úkolů a podobně.

„Test píšeme každý týden a jsou v něm příklady, které měli žáci v uplynulých dnech za domácí úkol. Mohli si je nechat zkontrolovat, mohli se na ně přeptat a nechat si je znovu vysvětlit. Jako učitel mám naprosto čisté svědomí, že jsem pro ně udělal maximum,“ říká matikář Jiří. „Mně se nelíbilo, že si žáci zvykli, že všechno je jen na zkoušku a první termíny dopadaly často dost katastrofálně. Nepíšeme žádné přepadovky, ale pracovat se stresem se přece také musejí naučit,“ vysvětluje němčinářka Jana, proč možnost oprav letos po několika letech zrušila. „Navíc ne všechno v životě se dá opravit a napravit.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.