Plášťům a rozšmajdaným bačkorám odzvonilo, v některých školách smí učitel před katedru jen v košili a saku

Vzpomínáte, jak vypadala vaše učitelka nebo učitel na základní škole? Pokud jste svou docházku zahájili v 70. nebo 80. letech, pravděpodobně jste se setkali s osobou neurčitého věku, oblečenou do beztvarého oděvu. U dam „letěly“ šaty nebo sukně s halenkou z polyesterových tkanin, jednobarevné i s poněkud psychedelickými vzory. Pánové nosívali trička s límečkem nebo košile – často z materiálu zvaného dederon – a tesilové kalhoty nebo manšestráky. Častým doplňkem obou pohlaví bývaly nejrůznější pláště – tmavě modré, bílé nebo vzorované.

V 90. letech s uvolněním atmosféry přišlo i uvolnění dress code neboli pravidel odívání. Ve školách se můžeme setkat jak s trojdílnými pánskými obleky, tak i s kraťasy a sandály naboso. I u dam je škála široká a sahá od kostýmků přes minisukně až po nejrůznější „ulítlé“ modely. Nejčastějším úkazem na českých školách je ale kombinace džínů a svetrů pro obě pohlaví.

Co od učitelů vlastně očekává veřejnost?

Má vůbec společnost vůči vzhledu a oděvu učitelů nějak nastavená očekávání, nebo je lidem jedno, v čem pedagogové chodí? Michal Orság, bývalý učitel a dnešní ředitel centra vzdělávání EDULab, zhruba před rokem na sociální síti vytvořil anketu, zda by veřejnost uvítala u učitelů nějakou formu tzv. dress code. Anketu pak převzal server iDNES. O něco víc než polovina hlasujících se domnívala, že učitelé by měli nosit formální oblečení, jen o málo méně se přiklonilo k názoru, že na outfitu nezáleží, důležité je, co se děti naučí (3690 x 3483).

„Veřejnost vnímá, jak učitelé volají po zvýšení prestiže. Podle rodičů je ale její součástí i reprezentativní vzhled a respektující komunikace, a v obojím mívají čeští pedagogové mezery,“ tvrdí Michal Orság. „Pochopitelně, že by bylo vhodné, aby učitelé vypadali lépe, upraveněji, nosili formálnější oblečení. Pak je tu ale otázka, zda by také neměli dostávat příspěvek na oblečení, jakési ošatné, které mívají k dispozici lidé z byznysu nebo politiky.“

Pracovníci z centra EDULab nosí formální oblečení všichni, podle Orsága proto, že jsou hrdí na svou profesi. Na druhou stranu ale právě Michal Orság má výrazná tetování na rukou. „Na jednu stranu si říkám, že by nebylo na škodu, kdyby učitelé sami na sebe a svou úpravu kladli větší důraz, na druhou stranu bych byl nerad, aby pak vylučovali ze svých řad třeba právě lidi s piercingem, tetováním nebo dredy. Je zajímavé, že zatímco rozšmajdané bačkory urážejí málokoho, na tyto ozdoby těla bývá leckdo háklivý," zamýšlí se.

Učitelé i studenti mají vypadat důstojně, dress code pomůže

Jednou z forem dress code jsou i uniformy, které jsou běžnou součástí života na školách vojenských, policejních nebo zdravotnických. Ovšem nejen tam. Uniformu nosí například všichni žáci a studenti soukromé školy VĚDA v Praze 2. Většinu studentů tvoří cizinci, z velké části z rusky hovořících zemí. „Uniforma je velmi jednoduchá, tvoří ji bavlněné polotriko (s límečkem) s logem školy v bílé nebo modré barvě. Volbu kalhot/sukně necháváme na nich, ale doporučujeme společenské tmavé. Chceme hlavně podpořit jednotu a dát žákům pocítit, že patří do jedné rodiny. Většinou přijedou do Čech z rozhodnutí rodičů, bývá to pro ně těžké,“ vysvětluje zástupkyně ředitele Markéta Těthalová. A stejně jako žáci se musejí disciplíně ve škole podřídit i učitelé.

„Od letošního roku jsme na popud zřizovatelky školy zavedli oficiální dress code. Rodiče si vzdělávání svých dětí platí a očekávají, že vyšší standard se objeví i v oblékání. Profese pedagoga je důstojná, a pokud chceme, aby s námi rodiče jednali jako se sobě rovnými, je třeba i důstojně vystupovat. Fakticky náš dress code nenařizuje uniformu, ale zavedli jsme tzv. office styl oblékání - šaty nebo společenské kalhoty s halenkou u dam, společenské kalhoty, košile + sako/svetr u pánů. Pro všechny platí společenská, uzavřená obuv. K tomu naši tělocvikáři dostali školní mikiny, takže hájí barvy školy i na hřišti,“ vysvětluje zástupkyně Těthalová. Proti letním horkům bojují větráky a lněným oblečením; škola navíc sídlí ve staré budově, která se snadno neohřeje. Učitelka Jana z téže školy říká: „Osobně jsem proti tomu, aby i učitelé nosili uniformu, protože v office stylu se dá držet nějaký ´osobitý styl´. Je důležité, aby učitel měl určitou volnost, i když s vyjasněnými pravidly. Když jsem učila na prvním stupni, tak jsem s dětmi často seděla na koberci, což může být v šatech problém. Řešila jsem to tedy pěknými legínami a tunikou, aby mě oblečení neomezovalo, a zároveň jsem vypadala reprezentativně.“

Zatímco žáci základní školy a lycea VĚDA v Praze musejí nosit uniformy, studenti soukromé střední školy Bohemia v Chrudimi mají „pouze“ stanovený dress code, a s nimi i jejich pedagogický sbor. „Pro pány jsou stanoveny společenské kalhoty a košile (vázanka není nutná, košile může mít krátký rukáv), pro ženy sukně, šaty či společenské kalhoty. Co je zakázáno: výrobky z rifloviny, kraťasy, což dívky řeší letní sukní a chlapci letními kalhotami, trička s potiskem či nápisem pro dívky, mikiny. Dívky se například snažíme naučit, že legíny nejsou kalhoty - takže ano, jsou povoleny, ale nosí se třeba k úpletovým šatům, nikoli pouze k tričku,“ vysvětluje učitelka Kateřina Musilová. Sama se snaží jít studentům příkladem, a tak do školy denně nosí halenku a sukni a k tomu jako přezůvky lodičky.

Studenti i učitelé chrudimské školy mají k dispozici šatny, takže kdo nechce chodit ve společenském oblečení už z domu, může se převléct až ve škole. Zatímco pro ženy je nevýhodou zima (při široké nabídce různých teplých punčocháčů si ji však podle Kateřiny Musilové v posledních letech spíš užívají), pro muže je složitější léto. Většinou ale prý stačí navléct lehké lněné kalhoty a košili – kraťasy a sandály jsou v Chrudimi naprosto nepřípustné, a to jak pro žáky, tak pro učitele.

Móda je zábava, mám svůj osobitý styl, studenti to ocení

Většina učitelů se snaží oblékat tak, aby se cítili pohodlně a „dobře“. Koneckonců, není divu – ve škole tráví mnoho hodin a většinu času je na ně upřená pozornost jejich žáků a studentů. „Cítit se dobře“ přitom pro někoho znamená spíš nenápadné oblečení, a pro dalšího naopak něco výrazného, zajímavého.

Křišťan Veselko studoval pět let pedagogickou fakultu a pracoval například v lesní mateřské škole. Přemýšlí, že by si školu dodělal a k učení se zase vrátil. Jeho specialitou jsou obleky, které nosí v zimě i v létě. „Nakupuji v second handech, kde mají prakticky nové oblečení velmi levně, takže toho mám hodně. Nosím, co mě zaujme, mám několik nových outfitů za měsíc,“ říká Křišťan a dodává, že rád s oblečením pracuje kreativně: „Vezmu si do školy roztrhané džíny, maskáče, přijdu bos. I obleky nosím jinak, s výraznými šperky, s teniskami, kšiltovkami. Obleky nejsou nepohodlné, nebojím se v nich strávit víkend a dělat túry po horách. Da se v nich i v pohodě běhat. Rád se oblékáním bavím.“

Móda je zábava i pro Lenku Štochlovou, která učí na gymnáziu. Mezi kolegy je nepřehlédnutelná. „Chodím velmi osobitě oblékaná. Nebojím se barev a mám ráda módní výstřelky. Ráda na sebe upozorňuji. Nosím nejraději šaty různých střihů, různých barev a barevné punčochy. Outfit doplním často nějakým náhrdelníkem, náušnicemi a botami, vše samozřejmě sladěné, nevypadám jako klaun,“ směje se. Tvrdí, že jejího stylu si všímají i studenti. Loni dokonce od svých maturantů dostala poukázku na nákup oblečení. „Jednou mi jeden klučina řekl, že mám snad šaty na 365 dní v roce. Holky zase prosí, až prý budu třídit šatník, ať na ně myslím. Nejsem zastánce toho, že člověk by se měl oblékat úměrně svému věku. Člověk by se měl oblékat podle toho, jak se cítí.“ Vedení na Lenčiny modely obvykle nijak nereaguje a míru „přijatelnosti“ si tedy nastavuje sama. Co si na sebe ale nikdy nevezme? Jsou to průhledné materiály, hluboké výstřihy nebo příliš krátké sukně a šaty. Ve vyzývavém oblečení se necítí dobře, jako učitelka chce vypadat reprezentativně.

Poprvé před katedru – kdo mi poradí?

S adekvátním oblékáním mívají někdy problém čerstvé absolventky pedagogických fakult. Nezřídka jsou to drobné, velmi mladě vyhlížející ženy, které se potřebují v začátcích před katedrou vizuálně odlišit od studentů, ale nechtějí si zbytečně přidávat léta usedlým oblečením. Jedna taková začínající pedagožka se pod přezdívkou BINI obrátila s dotazem i na fórum webu Módní peklo: „Nemám vyloženě vyhraněný styl, nosím ráda elegantnější oblečení a podpatky, ale i džíny a tenisky. Říkám si, že hezké lodičky by mě mohly udělat trochu starší, k tomu nějaká sukně a halenka, nevím. Co mi poradíte?“

Dotaz oslovil několik zkušenějších učitelek, které své mladší kolegyni poskytly řadu dobrých (a praxí ověřených) rad. Například bývalá pedagožka s přezdívkou Bossygirl napsala: „Děti a dospívající dovedou být velice kritičtí pozorovatelé. Je určitě na místě dát najevo své odlišné postavení, klást důraz na eleganci a kvalitu. Povolit pak můžete na mimoškolních akcích apod. Pozor na nedostatky jako potrhání, skvrny, oka na punčošce. Učitelka je trochu v postavení herce na jevišti. Doporučuji mít ve škole rezervní punčochy, deodorant apod. A vždy se prohlédnout v zrcadle.“

Učitelka na gymnáziu s přezdívkou Lady.Izabell přidala další tipy: „Co se mi osvědčilo, jsou příjemné splývavé materiály, které umožní volnost pohybu. Např. košili a pouzdrovou sukni zrovna nedoporučuji, omezovala by při psaní na tabuli a chození po třídě, nenosím ani saka. Hodně jsem si oblíbila šaty, hlavně úpletové, k nimž v zimě přidám svetřík a teplejší punčochy. Myslím, že je důležité působit upraveně, ale zároveň uvažovat nad tím, že budu třeba celý den pobíhat po škole, mám třeba náročný rozvrh, zapotím se a o přestávkách si stihnu tak vyměnit věci do hodiny.“

A uživatelka pod přezdívkou Andano do pěti bodů shrnula to, na co by si mladá učitelka měla dát pozor, pokud tedy neučí jen ty nejmenší děti:

1. a) výstřihy a průsvitné látky (pozornost chlapecké části třídy bude v háji)

   b) šaty, které se vyhrnují při zvednutí rukou (tabule)

   c) svetry přes hlavu (špatně se svlékají při výuce a občas se zpotíte…)

   d) boty s nebezpečím pádu

   e) černé nebo bílé oblečení (křída, fixy nechávají stopy)

Když začnou učitelé, veřejnost se přidá

Podle Michala Orsága je vzhled učitelů často jen odrazem toho, jak vypadá značná část Čechů. Mnozí lidé nedbají na střihy, materiály, lidé leckdy ani příliš nevoní. „Byl bych moc rád, kdybychom se neomezovali jen na debatu o tom, jak upravení chodí učitelé,“ zamýšlí se. Změna by měla vyjít z pedagogů samotných, kdyby si sami a dobrovolně nastavili nějaké mantinely. „Zajímavé je, jak často se ve sborovnách přetřásá vzhled žáků, k dětem a úpravě jejich zevnějšku mívá nějaké připomínky kde kdo. Zato o sobě my učitelé mluvíme málokdy.“

Na druhou stranu ale právě učitelé mohou být těmi, kteří odstartují nějaké změny. „Máme nějakých 150.000 učitelů, jen na základních školách pak milion dětí, což dělá milion a půl, dva miliony rodičů… To už je velká síla. Věřím, že kdyby se učitelé sami rozhodli, že chtějí vypadat lépe, mohli by ovlivnit velkou část národa,“ říká Michal Orság.

Článek vyšel v příloze Akademie Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.