Pomoc potřebují nejen děti s psychickými problémy, ale i jejich rodiče

Je jedno, kolikrát vám hlavou u příběhu cizích dětí projede „ty jo, jak tohle mohli nevidět, já bych to udělal/a jinak“. Jakmile se začnou dít náročné věci vašemu dítěti, je všechno jinak. Ve vteřině, kdy zjistíte, že ho někdo šikanuje (třeba jen proto, že nemáte na drahý mobil), že si ubližuje, protože cítí absolutní bezvýchodnost… Když se ukáže, že je jeho deník plný poznámek o tom, že ho nebaví žít, že nikam nepatří, nebo se vyrovnává s úzkostí, panickými atakami… Je všechna teorie k ničemu. 

Najednou coby rodiče stojíte před bolavými emocemi dítěte, svým strachem o něj, chutí postavit se celému světu, jen abyste ho chránili, a pak navíc samozřejmě před samotným psychickým problémem vašeho dítěte – o kterém jste nakonec, dokonce mnohdy i navzdory dobrým vztahům – nemuseli mít ani tušení. Jak takovou situaci zpracovávat? Kam se obrátit a jak se vypořádat nejen s vlastními pocity selhání, ale také pokračovat v každodennosti celé rodiny? S velkou trpělivostí mi na moje otázky odpovídali odborníci v pražském Reset Centru. Jejich posláním je preventivní sociální služba a cílem, aby se žádné potíže dětí vůbec netýkaly. Ale také řeší problémy v rodinách, které už dlouhodobé problémy dětí zasáhly. Ty psychické nevyjímaje. Vedou proto kromě jiného i tzv. podpůrnou skupinu pro rodiče a dávají jim možnost zpracovávat i velmi náročné situace. Jak by radili postupovat, když se na vlastní kůži setkáte s psychickými problémy dítěte?

První fáze šoku

Stát proti zjištění toho, co se děje, že je to zlé, bolavé, náročné a týká se to vašeho vlastního dítěte, je náročný okamžik. A už ten je potřeba dobře zvládnout – kvůli dítěti. „Důležité v momentě zjištění potíží je, jak máte s dítětem nastavenou komunikaci. Jak je otevřená nebo jaká je důvěra dítěte k vám právě ohledně té jeho situace,“ říká na úvod Jakub Vokurka, vedoucí služby pro rodiny. 

Pokud víte, že můžete, zkuste co nejvíce zmapovat, co se doopravdy děje. Dělo se něco dlouhodobě ve škole a cyklila se šikana? Ohrožuje mé dítě sebepoškozování na fyzickém nebo psychickém zdraví? A sami za sebe udělejte maximum pro to, abyste nejednali v emocích. Protože pro hledání řešení budete potřebovat čistou hlavu. 

Jakmile přejde první sdělení, přijde „zával“ v podobě rodičovských emocí. Obavy, strach, panika, zmatek. A pocity selhání. Ty někdy bobtnají do obrovských rozměrů, když si uvědomíme, že to, co dítě trápí, je navíc problém, se kterým bude potřeba jít „ven“. Do školy i širší rodiny. Co s tím pak? 

„Myslím, že se tady silně potkává rovina selhání a hodnocení, kterému nás ostatní často vystavují. A když se tohle spojí, zůstane společný jmenovatel bezmoci. Pro rodiče je to velmi těžké. Jak moc, to záleží nejen na povaze problému dítěte, ale také na tom, jestli jste v té situaci poprvé a teprve se budete učit hledat cestu, nebo už víte, co máte dělat,“ říká k tomu sociální pracovnice a terapeutka Romana Zikmundová taktéž z Reset Centra. A Jakub Vokurka dodává, že tíha rodičovských emocí odvisí také od toho, jestli třeba v dané (širší) rodině nejsou některá témata tabuizovaná apod. 

Síla traumatu

O síle šoku, kterým rodič projde, rozhoduje také síla traumatu dítěte. A nesmíme zapomínat, že pečující osobou mohou být také prarodiče nebo jiní členové rodiny. „Máme v péči například rodinu s dvanáctiletým chlapcem, kterému vloni zemřel tatínek. Do péče jej dostala babička, ale on se zavřel v pokoji a přestal komunikovat se světem. Nechodil do školy. Zbyla jediná možnost: nechat ho odvézt na psychiatrii a medikovat, připravit mu následně terapie. A samozřejmě, pracujeme také na plánu, jak podpořit jeho babičku, která je na takto náročnou situaci sama,“ ukazuje vedoucí služby pro rodiny, Jakub Vokurka, že situace jsou někdy opravdu vyhrocené. 

Na tom mívá podíl i fakt, jestli se bavíme o rodině kompletní, jestli jde o rodinu zatíženou špatnou socioekonomickou situací. „U nás v centru tvoří devadesát procent klientů samoživitelé. Máme tu rodiny s opravdu špatným sociálním zázemím, jako například klientku-teenagerku, která v jednopokojovém bytě žije se svou maminkou, babičkou i dědečkem. Dospívá, potřebovala by prostor, ale nemá se bezmála ani kde vyspat…,“ rozkrývá další příběh Jakub Vokurka. Pro všechny takové rodiny tu jsou samozřejmě Linky psychické podpory, Linka důvěry pro děti i Linka pro rodiče. A přestože obrátit se na ně není pro nikoho jednoduché, mohou pomoct právě i v okamžiku, kdy do dění v rodině vstoupí psychické potíže dítěte nebo dětí. Mohou pomoct zklidnit akutní situaci i dát návod, jak postupovat dál. 

Dítě v terapii, rodič v terapii

Jestliže je vhodným řešení pro dítě terapie, bývá vhodné, aby do své terapie vstoupil i rodič. „Asi nejlepší bývá rodinná terapie, nicméně pokud ta možnost není nebo k ní není v rodině ochota, mohou to být samozřejmě i terapie oddělené,“ potvrzuje sociální pracovnice a terapeutka Romana Zikmundová. A doporučuje pro rodiče ještě víc: sebepéči. Masáže, dechová cvičení… Na které, když chybí v rozpočtu rodiny finance, je možné požádat o zajištění takových podpůrných věcí skrze sociální služby. „Zdravotní pojišťovny zase proplácejí pohybové aktivity, sportovní pomůcky, a pohyb je nejlepší formou psychoterapie,“ doplňuje ji Jakub Vokurka.

Jenže co když to pořád nestačí? Být rodičem dítěte s psychickými potížemi znamená cítit se mnohdy sám/ sama. Je těžké vůbec popsat, jaké to bylo najít pořezané dítě, zjistit, že trpí úzkostmi tak, že bez prášků ani neodejde do školy… Tohle jsou věci, které se popisují velmi ztěžka. A i když najdete odvahu a správná slova, ten, kdo vám v tu chvíli naslouchá, nemusí vůbec pochopit hloubku problémů, které žijete. To mohou jen další rodiče s podobně bolestnými zkušenostmi. Právě proto je skvělé, že přibývají tzv. podpůrné nebo svépomocné skupiny pro rodiče. Ať už v rámci nízkoprahových zařízení, jako je Reset Centrum, nebo přímo se zaměřením na pomoc rodičům dětí s psychickými problémy.

„Jedna ze základních věcí, která se nám v rodičovské skupině potvrzuje, je fakt, že si k nám (především) maminky chodí doslova odpočinout, ulevit si. Vidí, že i ostatní ve skupině řeší podobné problémy, navazují kontakty, přátelí se, podporují. A všechny, resp. všichni se shodují na tom, že velkou úlevu představuje moment, že je u nás nikdo nesoudí,“ popisuje vedoucí Služby pro rodiny v Reset Centru, Jakub Vokurka. 

Každý dostane, co potřebuje

Skupina je uzavřená, vejde se do ní dvanáct rodičů – tak, aby každý měl během setkání možnost promluvit. Může, ale nemusí. Sdílení funguje na bázi dobrovolnosti. Nicméně pokud se k němu odhodlají, popisují, jak se měli v rámci uplynulého týdne. Co šlo a co naopak. Dostávají zpětnou vazbu od ostatních. A nejen to. Přítomná je i terapeutka, tzv. peerka. Ta zařazuje i relaxační techniky, zve například lektory moderní sebeobrany… Ale protože se setkávají rodiče v různé fázi řešení problémů, skvěle funguje i inspirace, kterou přináší řešení těch, kdo už jsou v problému delší dobu a podobně. 

To jsou typicky momenty, když rodiče potřebují problém svých dětí komunikovat ve škole. Není jednoduché vynést trápení mimo rodinu a říct si o pomoc u učitelů. Předat informace, nastínit, jak se případně dítě bude léčit, jak to ovlivní jeho výukový plán. Na straně školy pak vzniká řada otázek, můžete narazit na podporu stejně jako předsudky. „I na to se připravují rodiče v rámci svépomocné skupiny, ale pokud ji nemají k dispozici, nebál bych se obrátit i na Linku pomoci pro rodiče, poprosit o podporu. Obecně doporučujeme jednat na rovinu, ve prospěch dítěte. Pomoct může i školní inspekce. Školní psycholog. Rodičům nabízíme také možnost, že je doprovodíme,“ popisuje Jakub Vokurka. 

Nikde se neobhajovat, šetřit energií

Rodičovské skupiny jsou skvělé i v momentě, kdy si rodič dítěte s psychickými problémy neví rady s reakcí široké rodiny. Za normálních okolností může být rodina skvělým podpůrným prostředím, ale pokud není a nesouhlasí například ani s postupem léčby dítěte, je důležité moct se spolehnout jinde. Právě třeba ve skupině.

„Rodinu odstřihnout úplně nutně nemusíte, ale stejně tak se totiž nemusíte obhajovat. Je jasné, že každý rodič dělá pro své dítě to nejlepší. Takže jen konstatujte, že jste se dostali do situace, kterou jste si nevybrali. Že s tím začínáte pracovat a jak, je vaše věc,“ doporučuje pro takové okamžiky také Jakub Vokurka. 

Důležité je starat se o sebe. Vyčerpaný a frustrovaný rodič nepomůže ani dítěti s problémy, ani zbytku rodiny. Nemoc či potíže dítěte totiž nezastaví každodennost. Jeho sourozenci dál budou potřebovat fungovat normálně, bude tam pořád zůstávat partnerský život, práce, péče o domácnost… A při tom všem je potřeba držet nad vodou i sebe sama. Nechávat si koníčky, pracovat v terapii, sdílet a mít plán, který vám krok za krokem pomůže uvědomovat si, jak postupujete. 

Je důležité nevydávat zbytečně energii ven. Naopak si rozdělit, kdo v rodině bude mít jakou roli, co bude úkolem pro koho a proč. „Pokud má nemocné dítě sourozence, bude vhodné otevřít celorodinný rozhovor, ve kterém na rovinu popíšete, co se děje. Někdo z dětí může chtít pomáhat nemocnému sourozenci, jiné mámě s tátou nebo jiné pečující osobě. Podle toho, jak je znáte, jim pomůžete najít jejich roli v nové situaci. A také je napojit na zdroje, uvidíte-li, že je to potřeba,“ doporučuje sociální pracovnice a terapeutka Romana Zikmundová. 

A držte se hodnot, které jsou pro vás důležité. „To je samozřejmě rodinu od rodiny jiné, proto vlastně ani není možné dát jednotný manuál pomoci pro rodiče,“ konstatuje Jakub Vokurka a pokračuje: „Nicméně vím, že právě v těžkých situacích se u našich klientek setkáváme s tvrzením, že jsou špatné mámy. O to víc, když se jejich děti pak potýkají s psychickými potížemi. Ale to si na sebe obvykle jen berou obrovskou zodpovědnost, která na ně vytváří tlak. Hledají pořád ty lepší a lepší cesty a neuvědomují si, že nejde najít jednu nejlepší, že dokonce neexistuje ani jednotný návod na to, jak být dobrá máma nebo dobrý táta.“ My všichni totiž v problémech, zvlášť když je jich hodně nebo jsou hodně bolavé, ztrácíme schopnost vidět i ty dobré věci. Také doba nás vede k tomu vidět spíš to špatné. Ale i v těch náročných obdobích se daří dobré věci. A pokud je nevidíte, potřebujete záchrannou síť. Blízko sebe i tam, kde byste to nečekali: v rámci podpůrných rodičovských skupin…

Jakub Vokurka je vedoucí služby pro rodiny ENTER, sociální pracovník. Vystudoval Husitskou teologickou fakultu, obor Sociální pedagogika. Dále absolvoval výcviky Krizové intervence a Motivačních rozhovorů. Již 15 let spolupracuje ve své praxi s projektem Fotbal pro Rozvoj Liga férového fotbalu. Sport a vzdělávání považuje za velmi důležitý nástroj rozvoje dětí a mládeže.

Romana Zikmundová je sociální pracovnice, sociální pedagožka, psychoterapeutka v Reset centru. Vystudovala sociální patologii a prevenci a následně magisterskou sociální pedagogiku. V roce 2014 se zaměřila na hlubině a psychodynamicky orientovaný psychoterapeutický výcvik. Kromě studia působila v dobrovolnické službě, kde získala praxi s autistickými dětmi a jako terapeutka a průvodce pro děti a rodiny v náročných životních situacích. Na stáži byla i v psychiatrické léčebně Bohnice. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.