Pozvánku na IQ měření považovali za omyl, výsledek ukázal 135. Reportáž z Mensa testů na základní škole

Z reproduktorů se ozývá hudba, která označuje začátek vyučování. Na Květňáku, Základní škole Květnového vítězství v Praze 4, sedí v chemické laboratoři devatenáct prvňáků, ale chemii se učit nebudou. Čeká je IQ test společnosti Mensa. 

„Dostanete takovýto papírek a pak jednu knížku. Knížku neotevírejte, dokud vám neřeknu a na papírek pište jen obyčejnou tužkou. Kdo to poplete a bude mi psát do knížky, toho vytahám za uši,“ směje se na děti koordinátorka testování Mensy ČR Lucie Měchurová. Letos už takto otestovala na 800 dětí, jen na této škole ji dnes čeká na sedmdesát žáků, a to ve věku od šesti do čtrnácti let. Právě stojí před první skupinou. 

„Já nemám tužku!“ hlásí se chlapec v první řadě a ze židlí hned vyskakují tři jeho kamarádi, aby mu ji půjčili. „Umíte všichni napsat číslice jedna, dva, tři, čtyři, pět a šest?“ ptá se Lucie Měchurová. Když všichni přisvědčí, začne vysvětlovat, co mají dělat. Otáčejí na první stranu knížky a odhadují, který obrázek mají doplnit do předtištěné řady. Na výběr mají ze šesti obrazců. „Ukažte na něj prstem,“ říká Lucie Měchurová a obchází všechny děti. Pak jim vysvětluje, kam se výsledek zapíše. Pak zkontroluje také druhý příklad, jestli všichni pochopili, a pak už se jede na ostro. Všichni musejí v tu chvíli pozorně poslouchat, na test se totiž nedá připravit, protože jeho zadání je tajné.

Ještě moment! Jedna z holčiček má s sebou asistentku, která si musí poposednout o metr za dítě. To aby třeba mimoděk, úsměvem nebo jiným gestem, neporadila. A teď už se jede. Dvacet minut, sedmadvacet příkladů. Do dvou týdnů pak rodičům přijde výsledek: hodnota IQ jejich dítěte. 

Dobrého výsledku nelze dosáhnout náhodou

Tento konkrétní test je zaměřen na fluidní inteligenci, což znamená, že měří rychlost a přesnost abstraktního myšlení. Jelikož další rozumové schopnosti s touto inteligencí souvisejí, je předpoklad, že výsledek odpovídá celkovému intelektu. Platí ale, že test neumí přesně odhalit konkrétní oblasti, ve kterých by dítě mohlo být úspěšné. „Na základě našeho testu pak doporučujeme, aby si rodiče s dítětem zašli do pedagogicko-psychologické poradny a nechali si udělat podrobnější diagnostiku intelektu. Toto je vlastně takový screening, který napoví, že by dané dítě mohlo mít určité předpoklady,“ vysvětluje Lucie Měchurová. A dodává věc asi nejdůležitější: „Výsledné číslo je třeba brát s rezervou, dobrého výsledku nelze dosáhnout náhodou, ale špatný test může napsat každý.” 

Znamená to, že pokud naopak u dítěte vyjde podprůměrná hodnota intelektu, zvolilo jen menší počet správných odpovědí. „Není ovšem zcela jasné, co to říká o jeho intelektu,” uklidňuje Lucie Měchurová s tím, že přesně toto vysvětlení také dostanou rodiče společně s výsledky. Zdůrazňovat to je podle ní potřebné především nyní. Velmi často se totiž stává, že i stejné děti, které byly testovány před covidovou pandemií, mají nyní i výrazně horší výsledek. „Ony samozřejmě nezhlouply, ale často ztratily pracovní návyky a nedokáží se soustředit,“ vysvětluje. 

Mezitím se už na testech vystřídali všichni prvňáci a druháci a přichází skupina nejnáročnější: předškolní přípravky. Škola má dvě přípravné třídy, tedy děti, kterým je už také více než šest let, ale v některé oblasti jsou ještě nezralé. Protože se ještě neučí ani číst, ani počítat, jsou rozdělené do menších skupinek. První parta přichází ve čtyřech a druhá ve třech. „Víte, co se stane, když budete opisovat od kamaráda?“ ptá se Lucie Měchurová. Děti koukají a čekají. „Rodiče zjistí, jak chytrou hlavičku má váš kamarád, ale ne jak ji máte chytrou vy!“ odpovídá. I když se ukáže, že všechny děti umí napsat čísla do šesti, zůstává před nimi stát a kontroluje, jestli zapisují výsledky tam, kam mají. A že píše jeden z kluků dvojku zrcadlově? To se taky počítá!

Za vysoké IQ karty nebo stavebnici

Na Květňáku probíhají testy Mensy už od roku 2014. Tehdy se také stal takzvanou školou spolupracující s Mensou. Těch je v republice už necelých sto. Umožňují podchytit přemýšlivé děti. O tom, zda je dítě testováno, rozhoduje rodič. Škola mu tuto možnost nabídne, a pokud je zájem, zorganizuje testování. 

„Je to zcela na rodičích. Samozřejmě když učitel ve třídě vidí, že by dítě mohlo být nadané, testování ještě zvlášť doporučí, případně posíláme takové děti rovnou do poradny,” popisuje speciální pedagožka školy Michaela Neumannová, která má koordinaci dnešního dne na starosti. Také samotné výsledky testů přijdou pouze rodičům, škola získá jen informace o celkovém počtu dětí, které skončily v určité oblasti nadání. Tak například ví, že prvním roce testování, před osmi lety, mělo z 35 žáků neuvěřitelných 15 takzvaně velmi vysoký intelekt, tedy hodnoty IQ nad 130. V roce 2018 se už na testy přihlásilo 205 žáků a v té nejúspěšnější skupině skončilo 38. Před dvěma lety se testy nekonaly kvůli covidu. I když by učitelé a učitelky rádi věděli, jak si jejich děti stojí, je jen jediná cesta, jak to mohou zjistit: „Musejí nám o tom říct sami rodiče,“ vysvětluje Neumannová. V takovém případě by pak škola se žáky měla začít pracovat. 

Tuto „práci“ má každá škola pojatou jinak. Obvykle se účastní různých olympiád nebo předávají rodičům tipy například na příměstské a letní tábory a kroužky, které Mensa pořádá. Tady na Květňáku mohou přemýšlivé děti (a nejen ty, které vyšly z testů, ale i ty, které chtějí) docházet na speciální kroužek, který ve škole vede Danuše Kunovjánková. Na vysoce nadané děti „s razítkem” totiž škola získá finance na pomůcky na rozvoj jejich talentu. 

„Pořizuji obvykle různé deskové i karetní hry, stavebnice, rébusy, ale protože má řada těchto dětí problémy se socializací, koupila jsem tak například i hru, při které si procvičují právě sociální interakci,“ popisuje Danuše Kunovjánková, která tento kroužek vede. V současné době k ní chodí osm dětí. Shodou okolností jsou to samí kluci (i když poměr testovaných je půl na půl) a také jsou to vlastně jen děti do třetí třídy. „U starších možná hraje roli to, že se chtějí třeba více věnovat sportu a v páté třídě nám obvykle odcházejí na gymnázia,“ vysvětluje věkovou nerovnováhu učitelka. A dodává i to, že výsledek testů je sice důležitý, ale není při stanovení nadání jediným kritériem. „Dítě musí mít také zápal, být schopné vyvinout úsilí a mít kreativitu,“ popisuje. 

Mysleli jsme si, že pozvánka je omyl

U řady dětí je minimálně ten zápal viditelný i dnes. „Bylo to skvělý! Ale ke konci už dost těžký,“ říká šestiletá Adriana, když opouští třídu s plyšákem v ruce. Na to jí Lucie Měchurová odpovídá, že si z toho nemá nic dělat, protože u těch posledních úkolů by se zapotila i ona sama. „Mě upřímně řečeno dost překvapilo, když nám škola poslala přihlášku na testy. Rozesílají je automaticky rodičům všech žáků, ale dcera je v přípravné třídě, takže ještě neumí ani číst, ani psát,” popisuje její maminka Kateřina (které redakce změnila jméno) s tím, že si myslela, že je to jen omyl. Nejdřív nad tím ani nepřemýšlela, ale pak jí to nedalo a zkusila dceři ukázat cvičný test, který našla na webových stránkách Mensy. A dcera s přehledem vyřešila drtivou většinu úkolů. „Trochu se za to stydím, ale to byl okamžik, kdy nám s mužem klesla brada a poprvé nás napadlo, že by mohla být dcera v tomto ohledu výjimečná,” vypráví. 

„Některý úkoly byly fakt zábavný, hlavně ty, kde jsme měli doplňovat do obrázku, co v něm chybí. Stihnul jsem to všechno, ale myslím, že od otázky číslo 25 to asi nebude už moc dobře,“ říká prvňák Oliver. Už jako dítě začal velmi brzy mluvit a má velkou slovní zásobu. Na hřišti si místo hraní rád počítá příklady, a když se dozvěděl o testech, byl nadšený. „Sami jsme to nějak neřešili, ale když byla možnost nechat se testovat takto ve škole, využili jsme ji. I vzhledem k jeho rychlejšímu vývoji očekáváme vyšší výsledek, ale zase asi ne ten úplně nejvyšší,“ nechává testování v klidu jeho maminku Markétu Pešlovou. 

Těšil se i osmiletý Šimon, syn zdejší učitelky Pavly Zalekové. „Jsem sama velmi zvědavá, vůbec si nedokážu tipnout, jak by to mohlo dopadnout. Syn by mohl mít předpoklady, ale na druhou stranu je dost roztěkaný a šijou s ním všichni čerti,“ usmívá se. Otestovat dnes nechala i svou desetiletou dceru Natálku, u které se objevila vývojová dysfázie. Obecně se tak u ní očekává nižší hodnota, nicméně při testu v poradně vyšlo, že se pohybuje v průměrných číslech. „Tak jsem zvědavá,“ dodává Pavla Zaleková. 

Šimon už má test za sebou, Natálka teprve přijde. Třídy se v učebně chemie střídají a Lucie Měchurová znovu a znovu popisuje, jak test vyplnit. Má už méně problémů s tím, že by si děti nebyly jisté, jak postupovat, děti ji teď spíše zkoušejí, jestli si umí udržet ve třídě kázeň. Nastoupily totiž už třetí a čtvrté třídy, což také znamená, že testovací den se pomalu blíží ke svému konci. Testy běží od osmé hodiny až do půl jedné a končí jednou čtrnáctiletou dívkou, která už bude mít test pro dospělé. Právě čtrnáct let je totiž hranicí, kdy děti přestupují z testu pro děti na test pro běžnou dospělou populaci. Ten největší nápor má už Lucie Měchurová za sebou. Největší zájem byl totiž mezi dětmi z prvního stupně, těch bylo 69, starších se nahlásilo jen deset.  

„To je vlastně takový klasický případ. Obecně mají o testy největší zájem rodiče těch menších dětí, protože chtějí vědět, jak na tom jejich děti jsou. Z těch starších sice chodí méně, ale je u nich zase větší úspěšnost, protože už rodiče mají určité podezření a chtějí si to jen potvrdit,“ dodává Lucie Měchurová. Výsledky dětí odhadovat nechce, i když trochu dokáže napovědět to, jestli testy děti baví.

O týden později…

Vyhodnocení testu trvá zhruba týden a dnes nastal den D. Do e-mailových schránek dorazil dopis s titulem Výsledek IQ testu společnosti Mensa. Jedenáct rodičů dětí z Květňáku informoval o tom, že má jejich dítě intelekt v pásmu vysokého nadprůměru, tedy 121–129, a čtyři dokonce o tom, že jsou jejich děti v pásmu velmi vysokého nadprůměru a test jim změřil inteligenci vyšší než 130. 

Patří mezi ně i zmíněná šestiletá Adriana z předškoláků, u které si maminka myslela, že pozvánka je omyl. „Budeme potřebovat nějakou dobu, abychom to zpracovali. Trochu si načíst, co to vlastně znamená. Hodně věcí v jejím chování teď dává větší smysl. Ve školce si nám učitelky například stěžovaly, že se dcera ‚seká‘. To samé říkali lektoři na kroužcích, například při lyžování odmítá jezdit v řadě. Ale ona si prostě jen chtěla dělat věci po svém a nevěděla, jak reagovat, když ji nutili stále dokola opakovat stejnou činnost. Teď už snad budou učitelky chápat, že myslí trochu jinak a že když se jí vyjde vstříc a dostane trochu volnosti, bude prostě taková bezproblémová a nadšená, jakou ji známe my,” říká její maminka Kateřina s tím, že potvrzení předloží už u zápisu. 

Že by se automaticky dostavil pocit, že její dcera díky svému intelektu projde školou bez problémů a bude úspěšná v tom, pro co se rozhodne, prý nemá. Zatím nastoupí do školy a další kroky pedagogicko-psychologická poradna doporučuje až ve druhém pololetí první třídy, kdy je dítě ve škole adaptované. „Ono to vlastně znamená, že je v něčem jiná než ostatní. A že tak bude potřebovat pomoc, aby to své nadšení neztratila a aby se uchytila v kolektivu. Musíme se spolehnout na to, že narazíme na učitelku, která k její jinakosti přihlédne a bude s ní umět pracovat. Jinak se pro ni kvůli jejímu intelektu stane škola nesnesitelným místem,” popisuje s tím, že je moc ráda, že dcera tento test postoupila. „Diagnózu známe, teď se s ní naučit pracovat,” dodává s úsměvem.

Jména některých rodičů a dětí redakce na jejich přání změnila.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.