Náboženství je v české škole popelkou. Dětem i rodičům je to jedno

Náboženští fanatici nesmí proniknout do škol a svádět děti na scestí. Na tom panuje všeobecná shoda. V českých školách je ale tohle riziko téměř nulové, protože o náboženství se nezajímají ani děti, ani rodiče.  Na hodiny náboženství chodí podle statistik římskokatolické církve asi 4,5 procenta všech žáků základních škol.

Kde není poptávka, není ani nabídka. Jako zvláštní – nepovinný - předmět se náboženství učí jen v málokteré škole a i v rámci běžné výuky se krčí spíše v koutě. Českým dětem je tím pádem dost nepochopitelné, jak může tak nepodstatný jev jako je náboženství mít takový vliv na lidské soužití.

„Nějaké náboženství vyznává 6 ze 7 miliard lidí,“ říká religionista Ivan Odilo Štampach, který se výukou náboženství ve školách zabývá. „Nepředpojaté studium a zkoumání různých vyznání v rámci základního všeobecného vzdělání se mi tedy jeví jako důležitý předpoklad porozumění světu.“  

Magické číslo sedm

Náboženství je nepochybně součástí kulturních dějin i horké současnosti, ale nejen to. Může být i zdrojem inspirace pro krizové životní situace, a to i nevěřícímu člověku. Kdy je tedy škola povinna výuku (o) náboženství zajistit?

Pokud o to projeví zájem rodiče alespoň 7 žáků a shodnou se na tom, co se má učit. Jsou-li žáci stejného vyznání, není problém, ale když jsou někteří z rodin katolických a jiní mají rodinné zázemí protestantské, možná jim jeden učitel nebude stačit. Rodiče se zkrátka musí dohodnout.

Jiná náboženství než křesťanství se v českých školách jako nepovinný předmět neučí, i když by teoreticky mohla. Teoreticky. Církve nebo náboženské společnosti, na které škola výuku deleguje, musejí mít speciální souhlas od státu neboli zvláštní právo. U nás toto zvláštní právo pro výuku na veřejných školách mají pouze křesťanské církve. Podle Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností je nemá ani Federace židovských obcí v České republice (což ale může znamenat, že si o něj nepožádala).

Když ne jako předmět, tak jako zájmový kroužek

Učitel náboženství musí mít příslušnou pedagogickou specializaci. Pokud je cizinec, musí mít složenou zkoušku z češtiny a jeho pedagogické vzdělání musí být ekvivalentní vzdělání na české teologické fakultě.

Je-li dětí méně než sedm a škola jim chce i tak vyhovět, může výuka náboženství probíhat v zájmovém kroužku. A někde se to prostě řeší tak, že děti chodí po škole na faru.

Je dobré mít na paměti, že školy sice svěřují výuku náboženství církevním organizacím, ale za obsah vzdělávání a provoz školy zodpovídá ředitel. On tedy posuzuje nabídku, kterou mu náboženské organizace předkládají, a má poslední slovo. Když se mu nelíbí, jakým způsobem hodiny náboženství probíhají, může zasáhnout a požádat o výměnu učitele.

Náboženství ukryté v předmětech

Náboženství by se mělo probírat nejenom v náboženství, ale i v rámci dalších předmětů, a tam se samozřejmě neomezuje jen na křesťanství. Děti by na konci základní školy měly mít přehled o všech hlavních náboženstvích. Učitelé by se měli s tímto úkolem nějak popasovat zpravidla v dějepise a v občanské výchově. Přesah přes písemnictví je i do českého jazyka. „V češtině někteří učitelé zařazují čtení Bible, ale k náboženství se mohou dostat i přes slavnosti a rituály spojené se zásadními momenty v životě – jako je třeba smrt, nebo narození,“ říká Miroslav Hřebecký, odborný konzultant vzdělávací organizace EDUin s dlouholetou ředitelskou praxí ze soukromého gymnázia a veřejné základní školy.

Náboženství částečně zasahuje i do zeměpisu. „Nehlásím se k žádné církvi, ale přijde mi to důležité, takže náboženství věnuji 2-3 hodiny, ačkoli bych mohla méně,“ říká učitelka zeměpisu na 2.stupni základní školy v Pelhřimově Blanka Medová. „Když o náboženství začneme, některé děti se ošklíbají. Na to mám takový fígl. Zeptám se jich: znáte geniálního vědce, kterého uznává celý svět a který objevil úplně nové zákonitosti fungování světa a vesmíru? A když děti řeknou ´Einstein´, tak já jim na to: no vidíte, a to byl hluboce věřící člověk.“

Různá náboženství a jejich etické aspekty se mohou probírat i v rámci volitelného předmětu Etická výchova, který zavádí čím dál více základních škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.