Škola za časů korony. Děti jsou doma a učitelé hodně řeší, jak je vzdělávat dál. Rodiče taky

Je pondělí, půlka března, dvě hodiny odpoledne. Osmiletá Viktorie ale nesedí v pestře vyzdobené třídě ve své škole na pražském Žižkově, nýbrž zhruba o sto kilometrů severním směrem, na chalupě, kam rodina odjela z velkoměsta. Přes notebook svých rodičů se připojila k internetu a čeká, až jí začne hodina nepovinné anglické konverzace. Během krátké chvíle se na monitoru objevuje tvář její učitelky, na boční liště vidí svoje spolužáky, kteří si mávají, evidentně šťastní, že jsou zase ve spojení. „Viki is here… Maty is here… Dominik is here… We can start! How are you, children?“ zní z monitoru.

Podobné scény se dnes odehrávají v pokojíčcích a obývácích nejen po celém Česku, ale i v  Evropě, Asii a Americe. Pandemie COVID-19 uvěznila doma miliony dětí, školy jsou zavřené a učitelé a ředitelé musejí prakticky ze dne na den řešit otázku, jak vzdělávat své žáky v době, kdy není v dosahu tabule, křída a osobní výklad. A jak už to bývá, přístup se liší školu od školy a učitel od učitele.

Můžeme začít od třeťačky Viktorie z Prahy: zatímco anglickou konverzaci vede její učitelka z domu přes Google Meet, úkoly z matematiky dostává dívka z učebnice a pracovních sešitů a má si je založit, dokud se škola zase neotevře; češtinu pak vypracovává do pracovních listů, které vyplněné odesílá e-mailem. Že v tom rodiče mají zmatek? Není divu.

Uzavření škol proběhlo bez varování ze dne na den a školy nedostaly dost času na to se na situaci připravit. A z rodičů se zase přes noc stali pedagogové, kteří kromě své vlastní práce, vaření a dalších věcí teď přejímají kontrolu nad vzděláním svých dětí. Každý momentálně dělá, co může a na co si troufá.

Pražská gymnázia: operativně přecházíme na online nástroje

Na gymnáziích a dalších středních školách je situace poměrně jednodušší v tom, že studenti jsou samostatní, všichni mají e-mail, většina jich má k dispozici notebook nebo smartphone s kamerou a připojením k internetu a umějí využívat všech jejich technických „vychytávek“; často v tom bývají i výrazně napřed oproti svým učitelům. Současné uspořádání je tedy spíš výzvou pro vyučující.

„Když se zavřely školy, dostali jsme jako pedagogický sbor školení, jak zacházet s nástroji Google. Je to snadné a intuitivní,“ říká Michaela Šédová, učitelka češtiny a společenských věd na Gymnáziu Thomase Manna v Praze 9. Škola online je v provozu od 9 do 12:10, lekce jsou půlhodinové s desetiminutovými přestávkami. „Je to super, myslím, že to pro nás všechny dost znamená. Studenti se aspoň nikde neshlukují, protože se vidí aspoň na obrazovce. Udržujeme se navzájem v tempu a dobré náladě,“ vysvětluje Šédová. I pro ni samotnou je situace náročná: kromě toho, že vyučuje svoje studenty, má doma i vlastní děti – žákyně základní školy. Musí tedy dohlížet i na to, aby se učily a plnily úkoly.

Bez problémů probíhá výuka i na Pražském humanitním gymnáziu. I pro ně bylo uzavření škol ze dne na den překvapením. „Naši maturanti byli strašně rozzlobení, nejradši by se zabarikádovali ve škole a pokračovali ve výuce. Věděli jsme, že to musíme zvládnout co nejrychleji, už kvůli nim,“ říká zástupkyně ředitele Tereza Bočanová. Škola zvolila platformu jitsi, učitelé vysílají z domu, každá třída má denně 5 hodin. Studenti mají k dispozici Google Classroom, konzultovat můžou i mailem. Maturanti mají zvláštní rozvrh ve skupinkách podle předmětů, z nichž plánují skládat závěrečnou „zkoušku dospělosti“.

Místo dvou týdnů spíš dva měsíce. Ti, co začínají z nuly, mají těžší start

Gymnázia a střední školy se víc mohou spoléhat na samostudium než základní školy. Dá se předpokládat, že studenti studují dobrovolně, tudíž jejich motivace připojit se a něco dělat je vyšší než u dětí mladších, které se učit „musejí“. Navíc studenti už nejsou závislí na přítomnosti, pomoci a pozornosti svých rodičů a dá se očekávat, že základní kompetence pro navazující samostatnou práci mají dávno zvládnuté.

Na druhou stranu ale někteří teenageři přistupují k současné situaci jako k nečekaným prázdninám a učit se rozhodně nehodlají. Podle prvních informací MŠMT měly být školy zavřené dva týdny, už teď se ale ví, že nejdřív se děti vrátí do škol koncem května. A to už bude rozdíl v přístupu znát.

I ti, co už nějakou dobu alespoň částečně online jako škola fungují, ale stojí před nejrůznějšími výzvami. Některé rodiny mají víc dětí a jen jeden počítač. Jinde rodič pracuje z domu a nemůže svůj pracovní nástroj na půl dne dát z ruky. A co sociálně znevýhodněné děti, potomci samoživitelek, které taktak zaplatí obědy a družinu, ale na internet už peníze nemají? Domácí vzdělávání je výzva pro všechny. Navíc se ukazuje, že dětem ani tolik nebudou chybět znalosti, jako spíš každodenní kontakt se spolužáky, denní řád a možnost “vypadnout” z domu. To sebedokonalejší online hodiny nahradí jen těžko.

Práce musí mít průběžná, pojďme sdílet inspiraci

„Když mi přišla v úterý odpoledne sms, že od zítřka se školy zavírají, věděl jsem hlavně jedno: musíme se žáky zůstat v kontaktu,“ říká Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ K.V. Raise v Lázních Bělohrad. Požádal své kolegy, aby mu do pátku představili svou vizi toho, jak chtějí děti během koronavirových prázdnin vzdělávat. Pak se sešli (ve 2 malých skupinkách) a nasdíleli si svoje představy a inspirace.

„Dohodli jsme se, že musíme pracovat průběžně, zadávat úkoly maximálně na několik dnů dopředu, a poskytovat dětem zpětnou vazbu kontinuálně,“ říká Jirásko.

Škola využívá nástroj Office 365, děti dál dostávají k vyplnění kvízy přes Kahoot; učitelé dětem doporučují i online zdroje, jako jsou učebnice od nakladatelství Fraus a Nová škola a testy, které zpřístupnilo Scio.

S řešením školy ve východních Čechách souhlasí i programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký. „Škola má žákům učivo dávkovat a být s nimi v kontaktu průběžně. Učitel je odborník na svůj předmět a didaktiku a má vědět, kolik času dětem úkoly zaberou. Nelze školákům naložit učivo na měsíc a pak ho jen oznámkovat. Děti potřebují vědět, jak se jim daří, dostávat zpětnou vazbu, zda se učí nebo ne,“ vysvětluje Hřebecký.

Na děti nemáme kontakt, a co jejich vystresovaní rodiče?

Učitelka Radka, která učí matematiku a fyziku na základní škole v Praze 8, by ráda své žáky dál učila, ale nemá žádné pokyny a strategie od vedení školy. Na většinu žáků nemá kontakt, ani na jejich rodiče, a tak čeká, jak se se situací škola vypořádá. S dětmi, kterým dělá třídní, si aspoň posílá povzbuzující zprávy na WhatsAppu. Posílá jim zatím spíš inspiraci a nápady, nechce děti přetěžovat. Uvědomuje si, že doma v karanténě, s vystresovanými rodiči, to nikdo nemá lehké. Navíc se děsí toho, jak se prohloubí už existující rozdíly mezi dětmi. Někomu rodiče prostě pomůžou, někomu ne.

I s tím souhlasí Miroslav Hřebecký z EDUinu, a dodává: „Rodiče by měli svoje děti motivovat, nastavit jim režim, přitáhnout je k učení. Neměli by ale úkoly dělat za ně, pokud si nevědí rady nebo nestíhají. Učitel potřebuje zpětnou vazbu, zda jsou jím zadané úkoly reálně splnitelné. Pokud zadá spoustu pracovních listů a rodiče je vyplní za dítě, aby nemělo průšvih, příště jich přijde ještě víc, protože učitel nemá tuchu o tom, že se to nedá stihnout.“

Je to krize, ale krize přináší vývoj

Na současnou situaci nebyl připraven nikdo a každý se s ní musí poprat po svém – ředitelé, učitelé, žáci i rodiče. Některé školy musejí pochopit, že v domácí výuce na studenty nemohou nahrnout stejné množství učiva, jako by seděli v lavicích. Další zase čeká digitální revoluce – jak se opatření budou prodlužovat, bude čím dál jasnější, že s tabulí a pracovními listy si do budoucna nevystačí. Je to krize, ale z krizí se většinou rodí velký posun.

„Myslím si, že spousta dnešních dětí bude v budoucnu pracovat z domova. Nynější stav je může naučit sebeřízení a zodpovědnosti, což je velmi důležité,“ říká Miroslav Hřebecký z EDUin. A Tereza Bočanová z Pražského humanitního gymnázia dodává: „Neustále se vedou debaty o tom, jak je třeba redukovat učivo, a nikomu se do toho nechce. Myslím, že teď nastal ten správný čas, a vyplyne to organicky z této situace.“

Ti učitelé, kteří potřebují s výukou online pomoci, najdou cenné rady v nově založené  facebookové skupině #UčitOnline – Skupina pro rodiče a učitele. Již podle názvu je zřejmé, že zde najdou podporu i rodiče. Společnost EDUin navíc nabízí i rozcestník pro online výuku, kde jsou k nalezení nejrůznější zdroje, návody a zásady, jak učit online efektivně a nepřetěžovat ani sebe, ani žáky.

Rozhovor o tom, co přineslo distanční vzdělávání školám a rodinám, mluvil v DVTV s Martinem Veselovským Tomáš Feřtek. Klikněte na obrázek.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.