Skvělým debatérem se člověk nerodí. Učí se prohrami, říká česká reprezentantka Bára

Před pár dny jste se vrátila z Vietnamu. Nebyla jste tam ovšem na dovolené, že?

Do Vietnamu jsem jela jako součást českého týmu, který tu soutěžil na mistrovství světa v debatování středoškoláků v angličtině. Sjelo se tam 65 týmů a nám se podařilo postoupit do vyřazovacích kol, nakonec jsme skončili na 23. místě, což je pro Česko zatím největší úspěch za dobu, co se naše týmy mistrovství světa účastní.

Jak je vlastně takové mistrovství organizováno?

Mistrovství pořádá mezinárodní komunita a vypadá to tak, že se vždy sjedou týmy na jednom místě a soutěží proti sobě. Napřed je osm vyřazovacích kol a pak nastane finálová část, kde se takovým pavoukem soubojů dojde až k vítězi. Jinak účastníky jsou, jak jsem říkala, národní týmy složené ze středoškoláků. Každý tým si může přivézt až pět debatérů, z nichž v každém kole soutěží tři a pak se mohou na další kola prostřídat. Výběr debatérů v konkrétních zemích probíhá různě. Většinou se účastníte různých soutěží, trénujete, a na konci roku se prostě nominuje ten tým pro mistrovství světa.

Jak jste se k debatování dostala?

Já studuju na gymnáziu Open Gate v Babicích u Prahy, kde má debatování docela dlouhou tradici, a to jak v češtině, tak v angličtině. Asi tak před čtyřmi lety jsme si s kamarádkou řekly, že bychom to mohly vyzkoušet, protože jsme právě viděly, jak se debatéři od nás ze školy vracejí s různými trofejemi a dobře se umisťují.

Kdybyste měla někomu, kdo o debatování nic neví, vysvětlit, jak to funguje, co byste řekla?

Detaily se liší turnaj od turnaje, ale většinou je to tak, že dostaneme k dispozici téma, na které debatujeme. Říká se tomu teze a je to obvykle nějaké kontroverzní tvrzení. Tato témata jsou buď připravená, nebo nepřipravená. Pokud připravená, tak máme nějaký čas na to si udělat rešerše na internetu, v knížkách, poptat se lidí okolo, co si myslí, a takto si připravit pár argumentů, které potom odprezentujeme v debatě. Přičemž vždy jeden tým obhajuje „pro“ a druhý „proti“, jenže pro úspěch v debatě nestačí znát dobře argumenty svoje, ale musíte být připraveni i na argumenty druhé strany. Takže si vlastně chystáte ty linie obě, protože musíte tušit, co bude říkat druhá strana, abyste jí mohli argumenty vyvrátit nebo je ukázat jako nepodstatné.

Můžete mi dát příklad takové teze, o které jste třeba nedávno někde debatovala?

Debatovali jsme třeba, jestli je další vývoj umělé inteligence žádoucí, nebo jestli Česko potřebuje daňovou reformu. To byla taková speciální teze, která musela obsahovat i konkrétní návrhy různých změn a opatření, o kterých jsme potom také debatovali. Nebo na mistrovství jsme třeba debatovali o tom, zda by Somaliland, což je vlastně část Somálska, měl získat mezinárodní uznání jako samostatný stát nebo ne. Takže ty teze jsou opravdu různorodé. Tento jejich typ bývá spíš ten připravený, protože běžně člověk nemá dostatečné geopolitické znalosti, aby mohl opravdu vědět, co se tam děje. Nepřipravené teze naopak se dělají například na témata ekonomická nebo sociální, kdy máte čas na tvorbu argumentů, ale nesmíte k tomu používat žádné zdroje, takže bez mobilů a knížek, prostě jen tak z hlavy. To bývá také zajímavé.

Jestli jsem to správně pochopila, tak debatování je hodně týmová záležitost.

Ano, soudržnost a strategie argumentů skrz ten tým je vlastně i jedním z kritérií, které se pak hodnotí. Protože nejde, aby jeden řečník to odříkal všechno, a potom na něj ostatní nenavazovali. Samozřejmě můžete vyhrát i tak, ale pokud se vám podaří, aby na sebe myšlenky napříč řečníky navazovaly a rozvíjely se, je to mnohem lepší. Navíc při přípravě se každý může soustředit na jednu oblast a pak ji vysvětlit i těm druhým, a pak všichni chápou, o co jde a jak se ta argumentace vyvíjí. Tak většinou vypadá vítězná strategie.

Kdo vlastně tu debatu rozsoudí a řekne, kdo byl lepší?

Každá debata má rozhodčího, na větších soutěžích dokonce celý panel, kde je vždy lichý počet rozhodčích, aby výsledek musel být definitivně pro jednu nebo druhou stranu. V českém formátu se například hodnotí celkový projev řečníka. Nezaměřuje se konkrétně třeba na to, jestli mluví spisovně, ale když má špatné koncovky a používá hodně slangová slova, tak to v hodnocení dvakrát nepomáhá. Nicméně hodnotí se, jak při řeči vypadal, zda byl sebevědomý. Samozřejmě se hodnotí obsah, tedy co říkal, jakou návaznost měly jeho argumenty, jestli tam bylo dost analýzy a důkazů nebo příkladů, kterými by argumenty podpořil. No a potom za tým se hodnotí týmová strategie a konzistence. Boduje se každý řečník zvlášť i celkově tým.

Jak probíhají vaše tréninky?

U nás na škole je to tak, že se scházíme jedno odpoledne v týdnu. Debatujeme ve zkráceném formátu, kdy máte na přípravu třeba jen čtvrt hodiny, a potom společně rozebíráme, jaké jsme zvolili argumenty, co se dalo udělat líp a tak. Občas míváme prezentace na různá témata z geopolitiky, ekonomie a dalších věcech. Jindy zase máme debatní cvičení, kdy si připravujeme jen jednu řeč, která má nějaké specifické podmínky. Trénujeme různé způsoby analýzy, rešerší; učíme se různé příklady, které pak můžeme použít v debatách. Je to dost různorodé, protože debatování je komplexní disciplína. A má to i tu výhodu, že se nenudíme.

Co je vlastně potřeba k tomu, aby byl člověk dobrým debatérem? Stačí sebevědomí, nebo potřebujete rétorické dovednosti, analytický mozek?

Myslím si, že opravdu málokdo se narodí se všemi vlastnostmi, které z něj dělají dobrého debatéra. Jako začátečník člověk navíc opravdu mnohokrát prohraje, ale postupně se zlepšuje a zdokonaluje. Když jsem já začínala, byla jsem opravdu velký introvert a mluvit spatra před lidmi, navíc tak dlouho, pro mě byl rozhodně výstup z komfortní zóny. Také jsem neuměla dost dobře dohledávat informace. Samozřejmě jsem dělala projekty do školy, ale nemusela jsem nikdy jít do tak hlubokého porozumění tématům, jako je potřeba k debatování, abyste mohli obhájit názor před někým, kdo ho napadá. Kromě toho, co už jsem zmínila, tak se hodí i rychlost uvažování na ty nepřipravené teze a také je určitě dobře mít všeobecný přehled. Nezajímat se třeba jen o ekonomii, geopolitiku, sociální témata, ale třeba i o sport. A samozřejmě je potřeba se i naučit vyjadřovat, nezadrhávat se, používat správná slova a obraty. To všechno se zlepšuje používáním, tedy v debatách.

Jak se například v debatě srovnáváte s tím, když máte zastávat názor, který jde proti vašemu osobnímu názoru?

To je otázka, kterou každý debatér dostává často! Za sebe musím říct, že mi na debatování právě přijde fajn, že ačkoliv třeba sama mám nějaké pevné přesvědčení, tak mě příprava nutí se otevřít vlastně i té druhé straně a pochopit, jak přemýšlí. Občas se mi tedy stává, že mám sice nějaký zarytý osobní názor, ale pak musím sama sobě přiznat, že jsem si nezjistila všechno, co se na pozadí děje. Potom třeba svůj názor přehodnotím nebo aspoň už nejsem tak radikální.

Můžete mi dát konkrétní příklad, kdy vás debatování přimělo změnit nebo upravit svůj názor?

Třeba loni na finále debatní ligy jsme debatovali o tom, že bychom všichni měli být vegani, což mi znělo vlastně dobře, protože sice nejsem úplný vegan, ale věřím, že se všichni musíme začít nějak omezovat. Byla jsem tedy dost naštvaná, když jsem si na českou i anglickou debatu vybrala protistranu. Jenže jak jsem do tématu začala víc pronikat, tak mi došlo, že nic není úplně černobílé. Někdy tu realitu nemůžeme omezit na ty dva protichůdné póly, někdy vážně existuje zlatá střední cesta, která dává největší smysl.

Stalo se vám někdy, že jste třeba při debatování ztratila nervy a rozzlobila se?

Ještě se mi nestalo, že bych úplně vypěnila, ale občas, když už jde o hodně v těch turnajích, tak se hlasy zvyšují, to nemůžu popřít. Na druhou stranu ale rozčílení vám nepomáhá ani v dobrém projevu, ani v tom, abyste nalezli ty nejlepší argumenty, kterými soupeře zničíte. Navíc potřebujete dobře zapůsobit na rozhodčí. Takže je ve vlastním zájmu každého, aby k tomu pultíku přišel pokud možno s chladnou hlavou.

Pomáhají vám dovednosti, které jste si díky debatování osvojila, i v běžném životě?

Tak třeba rodiče s tím měli ze začátku trochu problém, když jsem se s nimi začala hádat a diskutovat. Jinak ale ve škole mi debatování pomáhá vlastně ve všem. Tím, že se člověk naučí vyhledávat informace a argumentovat a také musí mít široký rozhled, tak se pak nemusí ve škole tolik učit a jde mu to snadněji a rychleji.

Myslíte si, že svoje dovednosti z debatování využijete do budoucna? Plánujete třeba kariéru v politice, právu nebo něčem podobném?

Hodně lidí, kteří dosáhnou úspěchů v debatování, míří tímto směrem. Mě ale zajímají přírodní vědy a obecně mám ten záběr celkem široký. Letos maturuji a ještě přesně nevím, kde skončím. Ale vím, že ať budu dělat cokoliv, tak schopnost argumentace určitě využiju. To se neztratí.

Barbora Votlučková studuje na gymnáziu Open Gate, kde bude v letošním školním roce skládat mezinárodní IB maturitu. Ve volném čase se věnuje zejména debatě a sportu – závodně hraje volejbal. Taktéž je viceprezidentkou studentské rady na své škole, pomáhá s organizací různých akcí, například s Olympiádou lidských práv, Olympiádou mediální gramotnosti a OGMun a ve volném čase ráda čte a poslouchá hudbu.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.