Tahle škola je pro bílé, tahle je pro Romy. Běžná praxe ubližuje všem

„Naše škola má zhruba 190 žáků, z toho máme minimálně padesát dětí romského původu, dalších nejméně padesát má poruchy učení, další zase odlišný mateřský jazyk,“ popisuje ředitelka ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře Andrea Melechová situaci ve svojí škole. Ta sídlí v monumentální historické budově jen pár kroků od proslulých památek, které z města dělají oblíbený cíl turistů. Prestižní adresa ale není škole nic platná; v její spádové oblasti se až do letošního roku nacházely dvě ubytovny a také městský úřad, který poskytuje „papírově” trvalé bydliště sociálně slabým rodinám. Jaké důsledky má tato potenciálně výbušná směs pro život ve škole?

Nejprve „lepší škola”, poté škola pro ty, které jinde nechtějí

„Naši učitelé denně řeší vulgární mluvu, konflikty, které sice vznikají mimo školu, ale přenášejí se do tříd, nebo skryté záškoláctví, kdy rodiče píšou neustále omluvenky a dítě do školy nechodí,“ popisuje ředitelka Andrea Melechová. „Přitom jsou naši učitelé skvělí. Dokážou diferencovat výuku, aby se přizpůsobili schopnostem každého žáka, střídají formy práce, protože s výkladem u tabule se u nás nechytnete. Zasloužili by si klidnější podmínky.“

„Kdysi dávno byla škola Kamenná stezka vnímána v Kutné Hoře jako jedna z těch nejlepších. Když jsem v roce 2011 nastoupil na místo ředitele, provázela ji naopak pověst odkladiště dětí, které nikde jinde nechtějí, a museli jsme žádat o výjimku, aby nás nezavřeli,“ vzpomíná bývalý ředitel a dnes místostarosta města Vít Šnajdr. Ten má mimo jiné na starosti i to, aby se situace ve městě změnila. Kromě už zmíněné spádové oblasti, která zahrnuje ubytovny a městský úřad, trochu paradoxně k úpadku školy přispělo i zřízení přípravné třídy, která vznikla o několik let dříve a podle tehdejších pravidel se měla soustředit právě na děti ohrožené sociálním vyloučením. „Když už ale ve škole jednou byly, tak tam prostě zůstaly, takže už do prvních tříd nastupovala třeba polovina dětí s nejrůznějším znevýhodněním,“ popisuje bývalý ředitel. „A zatímco běžné děti odcházely jinam, jejich místa buď zůstala prázdná, nebo je zaplňovali příbuzní našich prvňáčků a děti, které neuspěly jinde. Stala se z nás v podstatě speciální škola.“

Ještě před tím, než Česko oficiálně nastoupilo cestu inkluzivního vzdělávání, zaměstnávali na ZŠ Kamenná stezka asistenty pedagoga a zřizovali poradenské centrum. I to jim ale nakonec spíš přitížilo. „Ve městě si rodiče žáků s různými potížemi začali naši školu doporučovat. Dej ho na Kamenku, tam ho zvládnou, říkali. A tak narůstal počet žáků, s nimiž si jinde nevěděli rady, a pověst školy se zhoršovala,“ dodává Vít Šnajdr.

Začíná to spádovostí, končí špatnou pověstí

Podobných škol, jako je ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře, je v Česku mnohem víc. Podle studie Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj ekonomické neefektivity z roku 2020 je v Česku kolem osmdesáti škol, v nichž převažují děti romského původu, a dalších 130, kde tyto děti tvoří minimálně třetinu. Na počátku často stojí spádové oblasti navržené tak, aby se sociálně slabé děti koncentrovaly do jedné školy. Jakmile se jejich zastoupení ve třídách blíží třetině, začnou ubývat děti ze střední třídy. Vzdělávací výsledky se horší, zájem o školu klesá, až nastává situace, kdy jedna škola ve městě sbírá především žáky, které jinde nechtějí. Vedení a pedagogický sbor dotčené „špatné“ školy pro „špatné“ děti občas upozorňují na to, že situace ve třídách je neúnosná, ale jinak jsou vlastně všichni ostatní spokojení.

„Existuje početná skupina rodičů, většinou ze střední nebo vyšší příjmové třídy, kteří věří, že dobrá škola je škola zaměřená na výkon. Dítě tam získá mnoho znalostí a připraví se na přijímací zkoušky. Samozřejmě tito rodiče svoje děti na školu, která nabírá chudé děti a Romy, dát odmítají,“ říká sociolog z Vysoké školy ekonomické v Praze Karel Čada.Upozorňuje i na to, že v některých městech, přijde-li na „lepší“ školu k zápisu dítě například menšinového etnika, bývají jeho rodiče taktně upozorněni, že by měli volit méně náročnou variantu. „A tak se stane, že například Romové, cizinci a další znevýhodnění začnou jednu konkrétní školu považovat za ‚svoji‘,“ dodává sociolog. To všechno urychluje proces, na kterém ale ve finále tratí všichni, a to včetně prestižnějších škol, které se nenaučí zacházet s žáky, kteří se nějakým způsobem odlišují.

Bylo už třeba říct to nahlas – a fungovalo to

V Kutné Hoře to ale vypadá, že by se věci mohly začít hýbat lepším směrem. Přispěl k tomu i vstup nového partnera, Nadačního fondu Eduzměna. Ten se o ZŠ Kamenná stezka začal blíž zajímat, její příběh zaujal i některá velká média. „Když za mnou přišli novináři, řekla jsem na rovinu, jak to tady vypadá. Ze začátku mě dost lidí kritizovalo, ale podle mě bylo třeba už jednou nahlas říct všechno, o čem se tu dlouho mlčelo,“ říká současná ředitelka Andrea Melechová. Byla svolána schůzka ředitelů škol a zástupců města, na níž se vyložily karty na stůl. Tehdy nahlas zaznělo, že ZŠ Kamenná stezka nese největší zátěž ze všech, což není fér. Důležité je, že město má vůli problémy řešit a momentálně vytváří vizi základního školství ve městě na další řadu let. Od příštího školního roku se proto mění spádové oblasti a tři kritická místa si rozebraly ostatní školy, aby „Kamence“ ulehčily.

„Je to určitě dobře, ale naši situaci to nevyřeší,“ dodává ředitelka Melechová. To přiznává i Lucie Plešková z Nadačního fondu Eduzměna, podle níž je přespádování pouze prvním krokem. Dál musí následovat práce jak s romskými i majoritními rodiči, tak s okolními školami. „Romským rodičům je třeba vysvětlit, proč by měli dávat děti do mateřské školky a proč pro ně není dobré, když se koncentrují v jedné třídě. Běžné školy v okolí se zase potřebují naučit, jak být k těmto rodinám přátelštější,“ vysvětluje Lucie Plešková. „Jsou v plánu nejrůznější akce, kde se rodiny mohou setkat a seznámit se. Bude třeba sehnat asistenty pedagogů do škol. My ale věříme, že to půjde. Vždyť když se opravdu spravedlivě rozdělí romské děti podle spádovosti, nepůjde o žádná dramatická čísla, v každé z prvních tříd bude jedno, maximálně dvě. Věřím, že to učitelé zvládnou.“

Jak říká Karel Čada z Vysoké školy ekonomické, recept na desegregaci není jednoduchý, a co zabere v jednom městě, nemusí fungovat jinde. Zásadní ale je, aby si zřizovatel přiznal problém a chtěl ho řešit, namísto toho, aby byl spokojený s tím, že má určité děti „uklizené“ na jednom místě. Dalším krokem je už zmíněná úprava spádovosti. „Pokud ovšem změním spádové oblasti, aktivně kladu překážky zápisové turistice, musím zároveň tlačit na zvýšení kvality dotčené školy. Jinak se – zcela logicky – budou bouřit rodiče. Je to alchymie a jednotlivé složky do sebe musejí zapadnout,“ vysvětluje. A ještě jednu věc zdůrazňuje: všechny problémy se řeší snáz, dokud jsou v začátcích. Zvrátit špatnou pověst, která na škole ulpívá dlouhé roky, je mnohem těžší.

Nejvíc se vyplácí sázka na kvalitu

Samotná „Kamenka“ o svoji existenci a pověst aktivně bojuje už desátým rokem. Vyzkoušeli tu kde co, ale zdá se, že nejvíc zabírá sázka na kvalitní učitele a výuku. „Musíme prostě dokázat, že jsme dobrá škola, která jde s dobou,“ zdůrazňuje Andrea Melechová. Největším trumfem se ukázalo být zavedení vzdělávacího programu Začít spolu, který akcentuje individuální přístup, skupinovou práci, spolupráci a aktivitu každého žáka. „Zhruba před čtyřmi lety za mnou přišlo několik maminek s tím, že by si přály pro své děti trochu jinou školu, ale nechtěly jít cestou úplné alternativy, jako je například waldorfská pedagogika. Volba padla na program Začít spolu,“ vzpomíná bývalý ředitel Vít Šnajdr.

Zdá se, že to byl tah, který se vyplatil. Mezi rodiči v Kutné Hoře se začalo proslýchat, že „Kamenka“ nabízí něco jiného než ostatní: tandemovou výuku, zajímavé metody a přátelskou atmosféru. Ve škole začíná dětí přibývat, a tentokrát jde o rodiny, které si ji cíleně zvolily. „Zatím je ten nárůst pozvolný, ale věříme, že jdeme správnou cestou. Bude třeba postupně měnit špatnou pověst školy, aby se nás rodiče nebáli,“ říká současná ředitelka Andrea Melechová a její předchůdce Vít Šnajdr dodává: „Absolventi podobných škol, jako je ta naše, si mimo znalostí odnášejí také toleranci, empatii a porozumění. Dokážou vyjít s cizincem nebo s autistou. To jsou přece schopnosti, které jsou pro život ohromně důležité. Doufám, že se je i společnost naučí víc oceňovat.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.