Třeťák, který počítá jako páťák. Jak integrovat děti, které jsou napřed? Tady pomáhá věkově smíšená třída

Na ranní elipse se v učebně základní školy Na rovině v České Třebové schází devatenáct dětí věkově od první do páté třídy. Dělí se na poloviny – jedna se bude od rána věnovat matematice, druhá češtině. Mezi dětmi, které si vybírají počítání, je i třeťák Jonáš. Jestli má Jonáš opravdu ve škole něco rád, tak je to matematika.

Děti si berou do rukou své individuální plány a domlouvají se s paní učitelkou Pavlínou, čemu se v nadcházejících devadesáti minutách budou věnovat. Někdo má v plánu zaokrouhlování, další chce stavět geometrická tělesa. „Já bych chtěl dělat velké dělení,“ oznamuje Jonáš. „Dobře, a chceš si sám vymyslet příklad, nebo ti mám nějaký dát já?“ ptá se paní učitelka Pavlína. Jonáš chvíli přemýšlí a pak si na papír zapisuje cifry. Zkouší dělit trojciferné číslo dvojciferným.

Rodiče museli s Jonášem do poradny

“Po druhém roce ho začaly zajímat písmena a číslice. Na tříleté prohlídce říkal paní doktorce barvy v angličtině. Ve čtyřech četl a začal projevovat zájem o matematiku. Stále se na něco ptal,” vzpomíná Jonášova matka Marta. “Ve třech letech začal chodit na angličtinu a brzy předbíhal i o dva roky starší děti.”

„Jonáš k nám přišel jako předškolák. Psychicky už školku těžko nesl. Nepotřeboval si hrát, nebavila ho společnost stejně starých nebo mladších dětí. U nás měl speciální program, většinu dopoledne absolvoval běžně s prvňáky a druháky, ale když měl potřebu se třeba proběhnout, proskočit, tak mohl,“ vzpomíná na Jonášovy začátky ve škole Na rovině učitelka Bára Jasanská. „Když šel formálně k zápisu do první třídy, už uměl plynule číst, bezpečně sčítal a odčítal do stovky, možná i přes. Vznikla tu tedy otázka, co s ním, jak ho rozvíjet dál.“

Rodiče se tehdy s Jonášem objednali do pedagogicko-psychologické poradny. Tam ho odborníci „proklepli“ ze všech stran. Zjistili, že má vysokou inteligenci, kreativní myšlení, velkou slovní zásobu a značné nadání na matematiku, ale na druhou stranu pokulhává v motorice, grafomotorice a řešení sociálních situací. Ve skupině dětí si těžko dokázal poradit s řešením problémů, obtížně navazoval přátelské vztahy, špatně snášel konflikty.

Z poradny si do školy přinesl „papíry“ na rozšíření učebního plánu v matematice. Psycholog potvrdil, že může jít dopředu až o dva ročníky. „Nám přijde, že je napřed ve všem, ale je dobře, že alespoň na matematiku to máme černé na bílém, třeba kvůli školní inspekci. Mohli jsme tak pro něj vypracovat speciální rozšířený plán učiva,“ říká Bára Jasanská.

Škola nepodporuje srovnávání mezi dětmi

Ve třídě, kde se teď děti věnují počítání, sedí Jonáš beze slova už dvacet minut nad svým papírem. Jak to jde?“ přisedá si k němu učitelka. „No, děleno je vlastně násobení naopak. Tak jsem si tady zkoušel dělit pod sebou, jako se násobí pod sebou, ale to nedává smysl. Tak teď dělím a počítám s desetinnými čísly,“ ukazuje Jonáš, na čem pracoval. Naschvál si vybírá příklady, které nevycházejí na celá čísla. Během pár chvil si s Pavlínou vyjasňují rozdíl mezi dělením se zbytkem a děleném na desetinná čísla. „Chceš na kontroly kalkulačku?“ ptá se Pavlína a Jonáš ji vytahuje z police, kde je žákům volně k dispozici.

ZŠ Na rovině je soukromá alternativní škola, která si některé prvky vybírá z Montessori pedagogiky. Děti se učí ve věkově smíšených skupinách a velký důraz je kladen na to, aby každé dítě došlo tam, kam momentálně může. Učitelky pro děti v matematice a češtině sestavují individuální plány, které zohledňují úroveň každého žáka. Získané dovednosti mají v plánu podobu elips a děti si je samy vybarvují podle toho, co už se naučily. Pokud zvládnou víc, než měly naplánováno, mají prostor si plán rozšířit o učivo vyšších ročníků.

„Jonáš má možnost ve třetí třídě pracovat na matematice pro čtvrtou a pátou třídu. Pokud to zvládne, můžeme mu přidat ještě víc. V klasické základní škole to mají učitelé těžší. Výhodou je u nás právě ta věková smíšenost a to, že individuální plán učiva má každý žák,“ zamýšlí se Bára Jasanská.

A jak to má Jonáš se vztahy? „Díky tomu, že každé dítě má svůj individuální plán, do jisté míry se eliminuje takové to porovnávání se mezi sebou,“ říká Bára Jasanská. „To, že je Jonáš chytrý kluk, se tady ale samozřejmě všeobecně ví. Děti to berou tak, že je to pro ně výhoda. Chodí s ním konzultovat, nechávají si od něj leccos vysvětlit, a když se dělá skupinová nebo párová práce, je o něj velký zájem,“ směje se učitelka. Zdá se tedy, že Jonáš je oproti době, kdy vznikl posudek z poradny, zdatnější i v sociálních dovednostech.

Nepřijít o chuť k experimentům, a přitom pracovat na přesnosti

Po další půlhodině počítání vyhodnocuje Jonáš, co se mu povedlo, a kde měl naopak chyby. Zdá se, že se stále na některých operacích zasekává, a navíc mu občas někde „ulétne“ číslo. S povděkem přijímá nabídku učitelky Pavlíny, aby si vzal na koberec Montessori pomůcku na takzvané velké dělení. Umisťuje barevné kuličky do řad. Tisíce, stovky, desítky, jednotky. Díky této pomůcce si může procvičovat i jemnou motoriku, která mu trochu dělá potíže.

„Jonáš patří mezi děti, které si vybírají těžší, nevyšlapané cesty. Rád objevuje nové způsoby, jak se dostat k výsledku. Na druhou stranu pak ale občas dělá chyby v rutinních operacích. Snažíme se tedy pracovat na zbrklosti, aniž bychom ho připravili o odvahu a chuť k experimentům s čísly,“ vysvětluje Bára.

Jonáš je teď ve třetí třídě. Za dva roky, pokud se škole nepodaří rozšířit akreditaci i o druhý stupeň, bude muset ZŠ Na rovině opustit. Co dál? “ Možná půjde někam na gymnázium v okolí… Ještě uvidíme. Momentálně je spokojený, chodí rád do školy, dělá jiu-jitsu, hraje na klávesy. Na podzim se účastnil speciálního kurzu sociálních dovedností na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, který byl určen pro nadané děti,” uzavírá Jonášova matka Marta.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.