Trojka za pořádek, jednička za spolupráci. Školáci v Sasku dostávají na vysvědčení čtyři známky z chování

Známku z jednotlivých předmětů určuje konkrétní učitel, o čtyřech známkách z chování se před vysvědčením radí všichni učitelé, kteří v dané třídě vyučují. „Třídní učitel navrhne známky. Většinou se dává sehr gut nebo gut, což je jednička nebo dvojka. O těchto známkách se příliš nediskutuje. Někdy ale učitel řekne, že má ve třídě chlapce nebo děvče, které se v jeho hodinách nějak chová a ohodnotil by jej tedy trojkou. A ptá se svých kolegů, zda to vidí jinak,“ popisuje Hana Felgenhauer, která působí na základní škole v drážďanské čtvrti Neustadt.

Celkově je nutné říci, že v německém školním systému se hodnotí přísněji než v tom českém. V první třídě se sice hodnotí jen ústně. Není ale výjimečné, když se v pololetí třetí třídy objeví na vysvědčení třeba trojka z výtvarné výchovy, což je bráno za celkem dobrou známku. A získat jedničku vůbec není jednoduché, většinou to popisuje až výjimečný výkon. 

A podobně je to i u známek z chování. Jednička se nejčastěji uděluje pouze v případech, pokud jsou chování, pečlivost, spolupráce i pořádek žáka příkladné. Dvojka znamená, že jste stále velmi dobří a výkon odpovídá požadavkům v plné míře. Trojka až pětka popisují jistou průměrnost či dostatečnost. Narozdíl od českého systému v tom německém existuje i šestka, kdy jsou znalosti žáka tak slabé, že učitel nevidí naději, že se dítě v dohledné době zlepší. Ta se ale z chování nedává.

Některé školy jsou velmi přísné a dítě tak třeba dosáhne na jedničku z matematiky, ale dostane trojku z pořádku. Jinde třeba častěji přimhouří oči. To je i případ školy, kde vyučuje Hana Felgenhauer: „U nás ve škole trojky a čtyřky z chování prakticky nedáváme. Pokud chci rodičům něco sdělit, tak jim to řeknu v osobním rozhovoru nebo písemně. Já i moje kolegyně upřednostňujeme přímou komunikaci, a pokud by to záleželo na nás, tak bychom případně byly i pro zrušení této části vysvědčení.“ 

Podle učitelky tyto známky ani dítěti příliš neřeknou: „Pokud dítě dostane trojku třeba ze spolupráce, musí rozumět tomu, proč ji dostalo. Jinak se přece nemůže zlepšit. Chování a vlastnosti žáka jsou navíc tak nějak zahrnuté i ve známkách ze samostatných předmětů. Jinak řečeno, je-li někdo lajdák, tak nezíská z daného předmětu jedničku,“ doplňuje učitelka. Z chování se nepíší písemky, ani se nedá nijak zkoušet. Proto mnohdy ani samotní rodiče nerozumí tomu, proč jejich dítě dostalo tu či onu známku. 

Dalším sporným momentem je třeba to, že součástí jedné ze čtyř známek je i dochvilnost. „Mám několik dětí, které pravidelně chodí ráno do vyučování pozdě. Pokud mi přijde žák prvního stupně pozdě, tak za to přece nemůže on, ale jeho rodič. Takže pak vyvstává otázka, kdo je vlastně známkovaný? Tady ale opět připomínám, že v Sasku dvojka vůbec není brána jako špatná známka. Stejně tak jako trojka, která značí průměr. Pokud je někdo průměrný v tom, zda si umí uklidit na lavici, tak to také není nic špatného,“ doplňuje Hana Felgenhauer.

Známky z chování na lavici obžalovaných

Otázka po smyslu Kopfnoten se otevírá každý rok. Rodiče je většinou přijímají s jistou rezervou a svoji pozornost zaměřují na známky z jiných předmětů. Přesto zhruba stovka z nich podává ročně proti nim stížnost. Kritici často zmiňují, že neexistuje žádný objektivní standard pro jejich hodnocení. Berthold Paschert ze Svazu vzdělávání a vědy (GEW) v Severním Porýní-Vestfálsku k tomu prohlásil, že známky z chování jsou pedagogický nesmysl.

Zastánci naopak tvrdí, že škola má také za úkol vychovávat. „Už jen z tohoto důvodu je hodnocení sociálních dovedností žáků nejen legitimní, ale také naprosto nezbytné. Podniky, které pokračují ve vzdělávání mladých lidí po základní škole, chtějí vědět, jaká je osobnost jejich budoucích stážistů.“ Takto například v roce 2019 reagoval mluvčí saského Úřadu pro školu a vzdělávání Roman Schulz na otázky smyslu a možná jisté zastaralosti těchto známek. Tenkrát vešel do povědomí veřejnosti případ středoškolského studenta z Radebergu, který se obával znevýhodnění při volbě povolání. Podal na stát Sasko žalobu s tím, že jsou Kopfnoten protiústavní a zasahují do svobody volby povolání. Neuspěl s odůvodněním, že tyto známky na vysvědčení mají podstatně menší význam než známky za výkon v jednotlivých předmětech. Pro další vzdělávání a kariéru tedy nejsou relevantní a neměly by na ně mít negativní vliv.

To sice oficiálně platí, ale někdy může skutečně horší známka z chování ovlivnit budoucnost dítěte. V Sasku trvá základní škola pouze čtyři roky a o tom, zda potom půjde dítě na gymnázium nebo na jinou školu, rozhodují známky v pololetí ve čtvrté třídě. Do průměru, který je klíčový, jsou sice zahrnuty pouze známky z německého jazyka, matematiky a Sachunterricht, což je přírodověda s vlastivědou v jednom. Pokud je ale o školu větší zájem, mohou rozhodnout právě i Kopfnoten. Připomeňme na tomto místě, že v Německu neexistují přijímačky. „Školy se na vysvědčení dívají až v případě, kdy mají velké množství uchazečů. To znamená, že se na to dívají především gymnázia, kam se hlásí víc dětí, než je míst. Školy si tak vybírají děti s lepším průměrem, nebo losují. Někdy se ale na tyto známky dívají a pochopitelně, pokud má škola možnost si někoho vybrat, tak bude přihlížet i ke známce z chování,“ říká učitelka z Drážďan Hana Felgenhauer. Větší roli to podle ní však hraje v případě, kdy se děti hlásí třeba na řemeslo. Tady už může třeba trojka z pořádku znamenat, že se na žáka nelze úplně spolehnout. „Pracují třeba s nářadím nebo ohněm. V těchto případech si asi nevyberou někoho, kdo je nepozorný nebo nepořádný,“ dodává kantorka. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.