Úzkostlivá medvědice, osamělý Robinson, liberální lenochod... A jakého ředitele máte ve škole vy?

Úzkostlivá medvědice

Nemusí to být nutně žena, byť ty mezi starostlivými medvědovitými převažují. V kanceláři ji najdete v sedm ráno i dřív. Kdy chodí domů, to nikdo neví, protože tak dlouho se v budově kromě ní nikdo nezdržuje. O škole ví všechno, začínala tady před dvaceti lety a vypiplala ji po poslední nástěnky. O všem musí vědět, jakákoli ztráta kontroly ji zúzkostňuje. Jako návštěva poznáte medvědici podle stálého zkoumavého pohledu a neklidných pohybů. Taky se od vás při vašem pohybu po škole nikdy neodloučí. Škola je její dítě. O zásluhách a dobrých úmyslech úzkostlivé medvědice není pochyb, ale její permanentní a nutkavá péče obvykle brání škole i pedagogům dospět v autonomní osobnosti. Ač je to mrzí, někdy není jiná cesta než teplou, ale poněkud škrtící náruč medvědice opustit a vydat se za štěstím někam jinam.

Neviditelný demiurg

To bývá častěji muž, ředitel velké školy, ředitel s velkými ambicemi. Jde často o schopné a strategicky uvažující osobnosti, jen vztahy nebývají jejich obor. Život tráví demiurg za zavřenými dveřmi ředitelny, byť se občas krátce vyskytuje i ve školní jídelně. Žáci o jeho podobě nemají tušení, mluvil s ním i málokdo z učitelů. Čas tráví strategickým plánováním a analýzou grantových příležitostí. Na jeho škole je v běhu zcela jistě několik evropských projektů současně, jen nikdo neví, jaké to jsou, proč existují, koho se který týká a jaké lze očekávat příští rok. Demiurg obvykle komunikuje delším projevem na pedagogické radě, po kterém předá řízení porady zástupci pro pedagogický provoz, zatímco on odbíhá na meeting s primátorem. Při návštěvě školy demiurga poznáte podle důkladné vstupní filtrace. Zatímco si vrátný zapisuje vaše nacionále, ujímá se vás učitelka, která vás vede ke dveřím ředitelny, tam vás předá sekretářce, případně dvojici sekretářek, které vás odvedou do rozměrné kanceláře k muži v modrém obleku. To je on.

Osamělý Robinson

Také mívá zavřené dveře ředitelny, ale to proto, že se tak trochu bojí těch, co chodí venku po chodbě. Sedává ve své kanceláři se zástupkyní nebo zástupcem a vedou dlouhé hovory o tom, co všechno by bylo možné na škole změnit, kdyby… To kdyby nejčastěji spočívá ve faktu, že jde o školu na menším městě nebo vesnici, s velmi stabilním sborem. Tímto eufemismem se míní, že tu ještě dlouho učit budou. Změny tu nejsou vítány ani učiteli, ani rodiči, ani místní politickou reprezentací. Typ osamělých Robinsonů s věrným zástupcem Pátkem patří obvykle mezi pedagogicky velmi poučené a zorientované typy. Znají literaturu, nejnovější texty z odborného i obecného tisku, ale když mluví o svých plánech, instinktivně tlumí hlas. Bůhví, kdo naslouchá za dveřmi.

Liberální lenochod

Velmi rozšířený druh, vyskytuje se rovnoměrně v mužském i ženském provedení. Zvládnul reformní mimikry, takže o proměně školy dovede dlouze a poučeně hovořit. Odhalíte ho ale poměrně snadno. Pokud začnete klást konkrétní otázky, cože už na své škole udělal, odpovídá obvykle paušální větou: „Já ničemu nebráním!“ Což přeloženo znamená - když si kdokoli z vyučujících něco vymyslí, tak ať si to dělá. V jeho škole se obvykle vyskytují dvě tři skryté revolucionářky, které si „to“ ve své třídě dělají po svém a jsou za to zbytkem sboru pomlouvány. Tento rozpor liberální lenochod neřeší. „Všude najdete něco,“ odpovídá, když se ptáte na napjaté vztahy. A pokud jste ve svých dotazech nezdvořile konkrétní, má připravený poněkud nadřazený výraz a generální „lenochodí“ větu: „Tohle my dávno děláme,“ řekne, ať se ho zeptáte na cokoli. Podle té ho poznáte stejně neomylně jako skutečného lenochoda podle přerostlých drápů. Je to osvědčený slogan všech vzdělávacích konzervativců.

Šemík inovátor

Téměř vždy je to muž, protože ženě pro tuto typologii schází dostatek ješitnosti a záliby v technice. Dře jako kůň, doopravdy. Tu školu vydupal z nicoty a je si toho vědom. Miluje inovace všeho druhu, technologické zvlášť, a ještě raději o nich mluví. Škola, a to ať už jakékoli velikosti, je naplněna jeho duchem, estetikou, nápady i jím samotným. Je všudypřítomný na hranici fyzikálních zákonů. Dveře jeho ředitelny jsou vždy vstřícně otevřené, ale učitelé okolo nich vždy spíš proběhnou se sklopenou hlavou, aby se nestali obětí jeho komunikačního ataku. Pokud jste, ať už jako učitelé nebo žáci, smířeni s tím, že vaše škola nasazením a bezbřehým optimismem trochu připomíná budovatelský tábor počátku padesátých let, kde se nedostatek nadšení netrpí, jste tu vlastně spokojeni. Nevadí vám, že ředitel Šemík za každodenního tlukotu kopyt chystá další a další vylepšení.

Poznali jste mezi výše popsanými typy svého ředitele? Nebo patří mezi ty, na které se tentokrát nedostalo (moudrý mrož, co vždy všechno ví nejlíp; chytrá koza, co si neumí vybrat; pyšný orel, kterému při pohledu z výšky tak trochu unikají detaily)? Ať tak či tak, berte to pozitivně. Toto jsou typy, které opravdu umějí se svou školou pohnout. Jen to má obvykle i svou stinnou stránku. A je dobré o ní vědět.

(Text vychází z článku, který byl napsán pro Řízení školy.)

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.