Ve školce dětem vyprávíme klasické pohádky. Drsných scén se nebojíme

Kdy se u vás ve školce čtou dětem pohádky?

Každý den před obědem. A pohádky nečteme, ale vyprávíme. Učitelka – my jim říkáme tety – se pohádku nejdřív musí sama naučit.

Jaké pohádky vybíráte?

Nejčastěji klasické české pohádky zpracované Karlem Jaromírem Erbenem. Výběr dále ovlivňuje roční období a jaké tradiční svátky zrovna oslavujeme. K nim přiřazujeme různá témata, která pohádky rozvíjejí. Třeba teď jsme měli svatováclavské slavnosti a téma odvahy, neohroženosti - a volba padla na pohádku o princi Bajajovi.

Proč dáváte přednost klasickým pohádkám před moderními?

Obsahují moudrost předávanou předky po staletí. Jsou takovým skrytým návodem k životu, ke světu.  Sugestivní obrazy a symboly pohádek dětem promlouvají hluboko do duše. Byť třeba úplně všemu nerozumějí racionálně, klasická pohádka podporuje jejich představivost a porozumění se odehrává na hlubší úrovni, třeba i nevědomě.

Dnešní rodiče mají sklon ochránit své děti před brutalitou v jakékoli podobě, tedy i v pohádce. Klasické pohádky obsahují drsné scény. Jak se rodiče s výběrem vašich pohádek smiřují?

S rodiči o tom mluvíme celkem často, to je pravda. Vysvětlujeme jim, jak s dětmi pracujeme, aby pohádka působila ne jako nějaký horor, ale promlouvala k dítěti symbolicky. To, že vlk sežere Karkulku, je symbolem nenasytnosti, není třeba si to představovat jako krvák. Děláme vše proto, aby pohádka nepůsobila prvoplánově, ale promlouvala čistými obrazy. Než začneme vyprávět, ozvláštníme atmosféru, zapálíme svíčku, používáme zvoneček. Děti se kolem tety sesednou, nálada je intimní. Navozujeme pocit bezpečí a sounáležitosti. Vyprávění pohádek je stmelující zážitek.

Jak reagují děti?

Dramatické momenty v pohádkách děti zajímají. Řekněme, že pracujeme se snesitelnou, zdravou mírou strachu. V pohádce o živé vodě se vypráví, jak třetí syn vykoupil mrtvého u cesty. Děti na tenhle moment čekají se zatajeným dechem. Stejnou pohádku vyprávíme pořád dokola celý týden, děti její význam vstřebávají postupně. Pohádka vždy nakonec vede k rozuzlení, a s ním nastává i moment úlevy. Důležité je, že nastoluje pocit řádu, přináší pochopení, proč se věci dějí. Největší strach vyvolává zlo, kterému nerozumíme.

Mnohá slova z pohádek se již v dnešní běžné řeči nepoužívají. Nebrání to dětem v porozumění?

Nijak zásadně. To, že pohádku opakujeme, dává dětem čas, aby ji pochopily, i když nějaká slova neznají. Někdy se ptají, nebo si o pohádce pak ještě vyprávíme… Trocha tajemství celkovému porozumění nebrání.

Táňa Smolková vystudovala střední pedagogickou školu a Filosofickou fakultu UK obor Sociální a školní pedagogika. Je ředitelkou waldorfské mateřské školky ve Slušticích u Prahy a jednatelka Asociace Waldorfských MŠ.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.