Vítězka soutěže o nejlepší povídku v angličtině: Nepatřila jsem ve třídě mezi „psavce“. Výhra mě mile překvapila

Je mi devatenáct let, povídku jsem napsala před třemi lety, v šestnácti, bylo to na podzim, vyhlášení bylo pak myslím v lednu 2017. Chodila jsem do sexty na gymnáziu Nový PORG na Praze 4 v Krči. Nový PORG má i základní školu, tu jsem vychodila od třetí třídy. Do té doby jsme s rodiči bydleli v Levicích a v Bratislavě. Jsem Slovenka a i přesto, že žiji a studuji v Praze, doma mluvíme pouze slovensky a paralelně mám i na Slovensku ukončené základní vzdělání.

O povídce

O soutěži jsem věděla ze školy. Téma mě zaujalo, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Téma v tom roce bylo In ten years / Za deset let. Myslím, že mě námět napadl při cestě metrem ze školy, děj se taky v metru odehrává a povídka se jmenuje Metro Society. Přemýšlela jsem, jaký život budou mít lidé, se kterými sedím ve stejném vagónu, jací třeba budou za deset let, co je potká. Samotná pointa příběhu mě ale napadla až při psaní. Žádné velké ambice jsem do toho nevkládala. Absolutně mě nenapadlo, že by moje povídka mohla zvítězit. Dokonce jsem na to pak po odevzdání textu téměř zapomněla a výhra mě dost překvapila. Ve třídě jsem nebyla považovaná za „spisovatele“, to byli spíš jiní spolužáci.

Moje angličtina

Angličtinu mám dobrou hlavně díky škole. Určitě lepší než oba mí rodiče. Když jsem na Nový PORG nastoupila, uměla jsem toho z angličtiny málo, zatímco mnozí spolužáci byli hodně napřed, spousta z nich chodila i do anglických mateřských školek. Zprvu to pro mě byl šok. Nejdříve jsem v hodinách jen poslouchala, rozmluvila jsem se až tak po půl roce. Postupně jsme na škole měli víc a víc předmětů v angličtině, například literaturu, chemii, dějepis, zeměpis. Ve většině těch předmětů jsme pravidelně psali eseje.

Moje jiné jazyky

Kromě angličtiny umím i francouzsky a čínsky. Čínština je těžký jazyk, takže říct, že ji „umím“, není přesné, ale domluvím se, což jsem si loni vyzkoušela i na třítýdenním pobytu v Číně. V tom místě, kde jsem byla, anglicky nemluvil prakticky nikdo. Čínštinu nabízel Nový PORG jako volitelný seminář, chodilo nás tam asi pět. Teď ji dál studuji individuálně. Šla jsem do toho s tím, že to je originální a může se to dnes hodit i pracovně.

Moje čtenářství

Přiznávám, že velká čtenářka nejsem. Četla jsem vždy především povinnou četbu, ale měla jsem to štěstí, že profesoři nám vybírali nadčasové tituly, které jsme společně do hloubky analyzovali a diskutovali o nich. To mi přijde velmi důležité. Studenti nemívají povinnou četbu rádi a celkově se už nečte tolik jako dřív, spíš než knihy se čtou internetové články, rozhovory a názory. Já si však myslím, že bylo fajn číst ta díla společně s ostatními, slyšet různé výklady. Ročně přečtu tak šest knih. V posledních měsících to byl Stařec a moře (Hemingway), Romance pro křídlovku (Hrubín). Teď čtu Mistra a Markétku (Bulgakov), bavil mě García Marquéz, Kundera, Kafka, Camus. Ráda se také chodím dívat do divadla na zpracování děl, která jsem četla. Vybavuje se mi Nora (Ibsen) nebo Krvavá svatba (Lorca). V angličtině mi dávalo smysl číst třeba Hamleta, (i přesto, že zrovna Hamlet má velmi kvalitní český překlad). V originále však člověk dokáže ocenit původní stavbu verše, rýmy, nová slova.

Čím chci být

Nastupuji teď na fakultu architektury na ČVUT, obor design. V těch šestnácti jsem trochu zvažovala i novinařinu, v tom věku člověk opravdu moc neví, čím by se chtěl stát, ale pak jsem si uvědomila, že jako Slovenka mám přece jen v češtině handikep. Měla jsem pocit, že by to mé psaní nebylo úplně autentické. Navíc jsem zaměřená hodně výtvarně, a to nakonec převážilo i v posledních ročnících gymnázia.  Na co přesně se v designu chci zaměřit, to ještě nevím. Momentálně uvažuji nad sklem. Líbí se mi totiž, že má tento materiál v Čechách velikou tradici. Sním o tom, že se budu moct pracovně realizovat v domácím prostředí, ať už v Čechách či na Slovensku.

Studium v zahraničí?

Většina mých spolužáků jde studovat do zahraničí, Nový PORG na to přímo žáky připravuje. Hlavně do anglojazyčných zemí: Velká Británie, Kanada, USA. Já jsem se přihlásila na ČVUT, protože design se u nás dá studovat na dobré úrovni, přinejmenším do úrovně bakaláře, a pak se uvidí, kam mě zavede případná specializace. Spíš bych to ale viděla na nějakou evropskou zemi, ne nutně anglojazyčnou, nebo třeba i Čínu.

Dohra, doporučení

Svou povídku jsem pro prarodiče a další členy rodiny, kteří nemluví anglicky, přeložila do slovenštiny. S originálem se to však nedalo srovnat. Angličtina se v některých chvílích prostě hodila víc.

Celkově mám s touto soutěží spojené samé příjemné pocity. To se týká i výletu do Edinburghu po dvě osoby, který je cenou pro vítěze. Jeli jsme nakonec s maminkou i tátou. Výlet jsme si užili, až na to studené skotské počasí, ale to k té zemi na druhou stranu patří. Perfektní byla i komunikace s organizátory a následné předávání cen v dalším ročníku, které mi nabídli.

Takže účast všem, kdo se rozhodují, váhají a třeba si i netroufají, vřele doporučuji. Máte-li nápad, rozhodně do toho jděte. Můžete jen získat.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.