Vždy v pondělí jsme doma. Školy zavádějí různé druhy samostudia

Smíchovská střední průmyslová škola sídlí jen několik stovek metrů od nákupního centra na pražském Andělu. Budova ze začátku 20. století praská ve švech; navštěvuje ji více než šest stovek studentů a vzhledem k počtu přihlášek by jich klidně mohl být i dvojnásobek. Plno tu bývá od rána do večera a některé prostory jsou studentům k dispozici i o víkendech. Už pár týdnů tu nejklidnějším dnem v týdnu bývají pondělky, kdy do školy nedocházejí studenti prvních ročníků. V září ještě chodili do školy všichni celý týden, v říjnu měli v pondělí online lekce a od listopadu už tráví první den v týdnu samostudiem. Testují, jak se nová organizace výuky osvědčí.

Umět se učit a plánovat si čas, to je, oč tu běží

„Přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale události posledních dvou let, kdy byli studenti z valné části mimo třídy, mě utvrdily v tom, že není třeba chodit do školy každý den, abych se něco naučil,“ tvrdí ředitel školy Radko Sáblík, v jehož hlavě nápad na tento styl výuky vznikl. Momentálně je to tedy tak, že studenti letošních prvních ročníků všech tří studijních oborů docházejí do školy od úterý do pátku, na pondělky mají zadanou práci od svých vyučujících. „Nejde jen o to, aby si studenti mohli protáhnout víkend a ještě v pondělí si trochu přispali,“ vysvětluje Radko Sáblík. „Mým cílem je hlavně to, aby se studenti naučili se učit sami, dokázali si naplánovat práci a uměli si poradit, když jim něco nejde.“

Jak to tedy na smíchovské průmyslovce konkrétně vypadá? Studenti jsou ve škole do pátečního oběda a do tří hodin odpoledne mají ve školním systému zadanou práci na všechny předměty z pondělního rozvrhu. Je na učitelích, zda stanoví termín na odevzdání, nebo zda budou prostě v další, už běžné prezenční hodině jednoduše počítat s tím, že studenti zadanou práci udělali. Hodiny, během nichž mají v pondělním rozvrhu učit prváky, mohou tedy strávit například přípravami. A na studentech zase je, zda zadané úkoly splní opravdu během pondělka, nebo třeba už o víkendu.

„Já dělám pondělní úkoly celkem často už o víkendu, protože mi to vyhovuje,“ říká student Jakub Karč. „Mám totiž spoustu koníčků, hraju na nástroje, sportuju, takže se mi dost hodí mít pondělky volné a věnovat se svým zájmům. Navíc se tak můžu soustředit doopravdy na to, co se já potřebuju naučit, v čem se mám zlepšit.“ Jeho spolužák Jonathan Škrla má zase rád volné víkendy a na kombinované výuce oceňuje i to, že si v pondělí může přispat. „Vstanu, sednu k počítači a udělám, co je potřeba. Času na to mám dost a pak i volnější odpoledne, když nemusím cestovat ze školy domů,“ pochvaluje si. Studenti můžou na zadaných úkolech pracovat sami, ale dělá to jen někdo, ostatní spolupracují přes sociální sítě. „Používáme většinou síť Discord, můžeme se sejít s ostatními a řešit úkoly společně,“ vysvětlují svorně Jakub s Jonathanem.

Počítat sloupečky nedává smysl

„Největší výzvou pro mě je to, abych vysvětlil učitelům, že mají na ty pondělní hodiny zadávat studentům zajímavou práci, něco nového, aby to pro ně byla výzva a celý tento experiment dával smysl,“ říká ředitel Sáblík. „Kdyby měli za úkol jen nějaké mechanické procvičování, byla by to ztráta času.“

Co nejzajímavější úkoly se snaží vymýšlet třeba fyzikářka Věra Krajčová. „Učili jsme se například rovnoměrně zrychlený pohyb, tak jsem jim zadala vymyslet vztah brzdné dráhy auta s ohledem na jeho počáteční rychlost na základě videa od BESIPu, kde nebyl uveden brzdný čas,” uvádí příklad, jak takové pondělní zadání může vypadat. „Chci, aby studentům práce zabrala maximálně 45 minut, protože mají za ten den šest předmětů a nemůžeme je přetížit. Není fér jim naložit víc, než bychom stihli ve škole,“ vysvětluje hnědovlasá fyzikářka.

Nejvíc práce mají učitelé

Původní představa vedení školy byla, že si s využitím „volných“ pondělků ušetří hodiny úvazku učitelů. Jak ale vysvětluje Věra Krajčová, realita vypadá jinak: „Teoreticky v pondělí prváky neučím. Jenže prakticky už od rána dostávám e-maily a zprávy na whatsappu od dětí, které si s látkou nevědí rady. Nakonec to často dopadne tak, že než vysvětlovat každému zvlášť, raději svolám třeba na odpoledne videokonzultaci. V tu chvíli už ale nelze říct, že pondělní hodinu fyziky u prváků nemám, protože čas strávený vymýšlením zadání a následnými konzultacemi rozhodně přesáhne 45 minut.“ Podle prozatímních zkušeností Věry Krajčové si zhruba třetina žáků poradí s příkladem bez problémů, třetině stačí pomoc kamaráda, ale třetina to prostě nedá dohromady. „Nemůžu to nechat být, protože pak už máme jen jednu společnou hodinu a část studentů by se při ní vůbec nechytala. Je prostě nutné, aby na prezenční hodinu přišli všichni stejně vybavení,“ dodává fyzikářka Krajčová.

Systém volných pondělků si na smíchovské průmyslovce teprve sedá, vedení školy si proto mezi studenty i učiteli zadalo průzkum spokojenosti. Z něj vyplývá, že třem čtvrtinám prváků současné nastavení vyhovuje, zatímco učitelů je spokojeno čtyřicet procent a další zhruba šestina by tuto výuku uvítala, ale ne u prvních ročníků. „Taky mám někdy trochu smíšené pocity,“ přiznává Věra Krajčová. „Studentům podle mě nový systém prospívá, i když pro někoho je těžší donutit se k nějakému výkonu, když mu na záda nedýchá učitel. V naprosté většině případů ale vidím, že studenti v pondělí opravdu makají. Podporuje to jejich kreativitu, samostatnost i týmovou práci. Pro učitele je to ale mnohem náročnější. Není to tak, že mám práce míň, když neučím fyzicky, naopak.“

Nemusí sedět sami doma, můžou do terénu i spolupracovat

Zatímco Smíchovská střední průmyslová škola si svoje „převrácené pondělky“ testuje po svém, v desítkách dalších základních a středních škol v Česku letos probíhá druhý ročník pilotního ověřování kombinovaného vzdělávání. Do programu se přihlásilo i Gymnázium Havířov-Podlesí a v praxi to znamená, že studenti letošních posledních a předposledních ročníků jsou vždy tři nebo čtyři celé týdny ve škole a jeden týden se učí doma. „Na tento týden mají studenti v MS Teams zadané úkoly včetně požadovaného výstupu a termínu odevzdání, občas mají i nějakou online hodinu, zejména z přírodovědných předmětů,“ vysvětluje ředitelka školy Hana Čížová. „Vybrali jsme tyto nejvyšší ročníky, protože nám to u nich dává největší smysl. Studenti jsou motivovaní, mají už vytvořený návyk skutečně pravidelné přípravy, takže se můžeme spolehnout na to, že budou opravdu pracovat.“

Podobně jako na průmyslovce v Praze se i na havířovském gymnáziu snaží, aby studenti dostávali na svůj „volný“ týden pokud možno zajímavé úkoly. „Někdy si mohou třeba opakovat nebo utvrzovat učivo, případně dostanou jako úkol nějaký experiment, který je proveditelný v domácích podmínkách. Nejradši ale jsme, když je součástí práce s prameny, literaturou, případně pokud učitel vyšle studenty do knihovny, do muzea nebo na výstavu, aby jen neseděli doma a pracovali také trochu v terénu,“ vysvětluje ředitelka Čížová. Největší výhodu kombinované výuky vidí v tom, že se studenti naučí víc zacházet se svým časem a dávat prioritu tomu, co je pro každého z nich důležité. V nejvyšších ročnících jim navíc postupně ubývá společných předmětů a přibývá volitelných seminářů, takže studenti těchto ročníků se už učí věnovat víc sil tomu, co budou potřebovat do budoucna. „Chystají se na maturitu, chystají se na přijímačky, různě se profilují podle svých zájmů. Navíc před nimi školu nezamykáme, mohou sem přijít a třeba společně pracovat na nějakém úkolu, je to úplně na nich, jak, kdy a co udělají,“ dodává Hana Čížová.

Právě tato velká svoboda ze začátku byla trochu proti mysli některým učitelům, kteří byli skeptičtí k představě, že studenti budou pracovat i v případě, kdy jim nikdo nestojí za zády. „Mnohým rodičům se zase vůbec nelíbila myšlenka, že po roce a půl distanční výuky by studenti neměli chodit pravidelně každý den do školy. Nikdo už nechtěl slyšet ani slovo o distanční výuce, trauma z měsíců u počítače bylo ještě hodně živé a nebylo jednoduché rodiče nadchnout pro naši vizi. Teď už ale snad vidí, že kombinovaná výuka má své výhody, děti nemusí být izolované, mohou se setkávat, a ještě jim zbývá víc času na to, čemu se chtějí a potřebují věnovat,“ dodává ředitelka Gymnázia Havířov – Podlesí Hana Čížová.

Pro nemocné, citlivé i nadané se kombinovaná výuka hodí

Úplně jiný model kombinované výuky zvolili v ZŠ a MŠ Pod Budčí ve středočeských Zákolanech. Vesnickou prvostupňovou školu navštěvuje kolem 120 dětí a v okolí je známá individuálním přístupem. Ten se promítá i do přístupu k pilotnímu projektu. „Rádi zkoušíme nové věci, chtěli jsme se zapojit, ale nevěděli jsme, jak to přesně uchopit,“ říká ředitelka Šárka Třísková. Škola nakonec nabídla všem rodičům, aby se rozhodli, zda se jejich dítě do projektu kombinované výuky zapojí, nebo ne, a nakonec zvolili i variantu, která vyhovovala většině rodin. Pět dětí napříč ročníky tedy teď fyzicky navštěvuje školu jen v úterý, ve středu a ve čtvrtek a ve zbylých dnech se učí doma. Někteří dostávají zadanou práci od učitele, další si pracují na svých projektech.

„Některým dětem vlastně distanční výuka vyhovovala, protože se cítí líp doma, v klidu. Někdo je citlivější na hluk, jiné děti jsou zase nadané a rychle se učí, takže vše potřebné nachytají ve škole během tří dnů a zbytek času si jdou do hloubky v tom, co je zajímá. Důvody má každé dítě jiné,“ vysvětluje ředitelka Šárka Třísková, co rodiny vedlo k tomu, aby si nechaly děti doma. Tím, že je zákolanská škola malá, není tak složité poradit si s ledasčím. Mají tu i rodiny, které hodně cestují, takže pokud je dítě měsíc se svou rodinou třeba ve Španělsku, učí se samo celou dobu a po návratu zase stráví víc času ve třídě. Možnosti jsou různé, a v Zákolanech si projekt zatím pochvalují, i když i tady stojí učitele nějakou práci navíc. „Líbí se nám, že kombinovaná výuka v dětech podporuje kompetence učit se a samostatně pracovat,“ hodnotí ředitelka Šárka Třísková. Pilotní projekt trvá do konce letošního školního roku, pak přijde čas na rekapitulaci zkušeností. Pokud se kombinovaná výuka osvědčí, zavede ji ministerstvo školství jako možnost pro všechny školy v Česku. „My bychom do toho určitě šli i dál. Myslím si, že každá rodina může mít své důvody pro to, aby její děti nechodily do školy pět dnů v týdnu, ať už jde o důvody sociální, zdravotní, nebo jiné. Každý by měl mít možnost se rozhodnout,“ dodává ředitelka ZŠ a MŠ Pod Budčí v Zákolanech Šárka Třísková.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.