Zachránila tisíce Židů během války. Jedna z nejstatečnějších Češek za pomoc druhým položila život

„Tato žena zná osobně každého člověka, který v posledních pěti letech přešel hranice. Zná jejich osudy, zná jejich nebezpečí. Pod záplavou těchto osudů jako by ani jejího vlastního nebylo. Pohybuje se věčně mezi životem a smrtí, mezi úřady londýnskými, pařížskými a pražskými. Vidí skoro samou beznaděj a podaří se jí po strašném úsilí vymoci jen málo naděje: ale je tak podivuhodně klidná, jako bývají věřící lidé,“ napsala o Marii Schmolkové její spolupracovnice, známá spisovatelka a novinářka Milena Jesenská, v prosinci 1938 v týdeníku Přítomnost.

Zatímco jméno Jesenské si historie navždy spojila s Franzem Kafkou, na Schmolkovou se zapomnělo úplně. Narodila se jako Marie Eisnerová v červnu 1893 v Praze coby nejmladší ze čtyř dcer. Mariina rodina byla židovského původu: otec, úspěšný obchodník, podnikal v textilním průmyslu. Předčasně však podlehl nákaze tuberkulózou. Marie, jejíž sestry se vdaly a odešly z domu, tak zůstala sama s matkou, které pomáhala řídit rodinnou firmu. 

Po smrti matky si Marie vzala svého vzdáleného příbuzného, pražského advokáta Leopolda Schmolku. Schmolka byl výrazně starší a jako vdovec už měl tři dospělé děti. Když po necelých pěti letech manželství zemřel, nastal pro Marii životní zlom, připomíná Český rozhlas Plus. Rozhodla se odjet do Palestiny, kde pro sebe objevila sionistické hnutí, které mělo za cíl vytvoření národního židovského státu, budoucího Izraele.  

Schmolková po návratu vstoupila do Židovské strany, která v československém parlamentu bránila zájmy tuzemských Židů. Stala se také členkou Světové sionistické organizace (WIZO). Doma se věnovala sociální práci a politice.

Tvář pomoci

V roce 1933 se v Evropě začalo schylovat k tragédii. V reparacemi zdecimovaném Německu se k moci dostali nacisté. Československo se okamžitě stalo jednou z mála cílových destinací německých Židů, antifašistů a dalších, které ohrožovaly nové poměry v Říši. Marie se ihned pustila do práce a začala organizovat pomoc prostřednictvím Židovského pomocného výboru. Nakonec ji do svého čela zvolil také Národní koordinační výbor pro uprchlíky v Československu, kde se seznámila právě s Jesenskou a spisovatelem Maxem Brodem, který se zasloužil o publikaci Kafkova díla.  

Židovský výbor zajišťoval příchozím nejen stravu, ubytování a základní potřeby, ale snažil se jim zprostředkovat také emigraci do dalších zemí Evropy a do Spojených států. Československo se totiž k přijímání židovských uprchlíků stavělo značně konzervativně. V roce 1936 se schopná Schmolková dostala jako jediná československá zástupkyně do Komise pro uprchlíky při Společnosti národů. Na její apel, že evropské státy musejí Židům pomoci, reagovaly britské humanitární organizace: jedna z nich pověřila zařízením azylu pro československé židovské děti mladého Nicholase Wintona. 

Co se s Marií Schmolkovou, která se nebála stát mezinárodní tváří pomoci Židům, stalo po vypuknutí druhé světové války? A jaká nešťastná událost její život předčasně ukončila? Dozvíte se to ve čtvrtém díle podcastu Neznámé hrdinky, který pro časopis Heroine připravuje spisovatelka a publicistka Markéta Lukášková. Její osud zmapovala na základě výzkumu Martina Šmoka a Anny Hájkové. Životem Marie Schmolkové, výzkumem a udržováním jejího odkazu zabývá Společnost Marie Schmolkové.

Poslechněte si celý díl speciální série Hlasu Heroine na Spotify nebo Apple Podcast.