Mým cílem není zůstat v politice navždy, říká senátorka Adéla Šípová v podcastu Hlas Heroine
Věří, že v politice by mělo být víc lidí, jako je ona, a tak se rozhodla sama kandidovat. Vybrala si senát – instituci, kde je převaha starších vážených mužů. V dalším díle podcastu Hlas Heroine si Adéla Šípová s Pavlem Houdkem povídá i o tom, proč si tam někdy připadá jako na bitevním poli a proč si ji zaměstnanci občas pletou s asitentkou.
Adéla Šípová je původně advokátka. „Pracovala jsem ve velké kanceláři, byli jsme v kontaktu s úředníky z různých institucí,“ začíná své vyprávění o tom, jak ji napadlo zapojit se aktivně do politiky. „Jsem idealistka a když byl někdo pan ředitel, říkala jsem si, že určitě ví, co říká, určitě je dobře připraven pro výkon své funkce. A pak jsem mnohokrát zjistila, že to tak není. Říkala jsem si: Když může tento pán být ředitelem a zastupovat velké množství lidí a podřízených, proč by to nemohla být jiná osoba? Třeba někdo jako já?“
„Vždycky jsem volila osoby, u kterých se mi zdálo, že jsou podobné mně. Ten výběr je ale velmi úzký. Voliči by měli mít na výběr z různých typů osobností. Nejen z toho opakujícího se typu politika,“ uvažuje dnešní senátorka, která vyhrála krátce po dosažení věkového limitu pro kandidaturu do senátu. „Je fajn, když se politici občas obmění. Nemyslím si, že je vhodné, když tam ti politici sedí dvacet třicet let. Ten náhled na skutečný život lidí se zkresluje,“ říká Adéla Šípová v rozhovoru s Pavlem Houdkem.
Je vidět, že je pro mnohé překvapení, že se někdo jako já do senátu vůbec dostane.
Vítězství v senátních volbách, ve kterých kandidovala bez předchozí politické zkušenosti a jejím soupeřem byl ostřílený člen ODS Petr Bendl, bylo překvapení i pro ni samotnou: „Už tu kampaň jsem brala jako životní etapu. Zkusím to, uvidím, kam mě ta voda dostane. Dostala mě do senátu. Je pro mě důležité dělat tu práci dobře, abych se za ni nemusela stydět. Můj cíl není zůstav v politice navždy.“
Svou přítomností v senátu pak ostatní překvapuje od prvního dne. „První dny byly pro mnoho – zejména – pánů dost šokující. Je vidět, že je pro mnohé překvapení, že se někdo jako já do senátu vůbec dostane,“ popisuje. Od počátku ale v senátu aktivně vystupuje a zapojuje se do rozprav. Zvykat si na ni museli nejen kolegové senátoři, ale i zaměstnanci senátu.
Poslechněte si další rozhovory ze série Prezidentky
V Hlasu Heroine přinášíme rozhovory s osobnostmi z titulní strany speciálu Heroine Prezidentky.
Lenka Bradáčová: Nikdy jsem se nevzdala svých ideálů
Danuše Nerudová: Muži a ženy v důchovovém systému nemají rovné postavení
„Při vstupu do instituce jsem měla problém, aby mě tam vůbec pustili,“ vybavuje si se smíchem. „Jezdím často do senátu na kole, tak to byl taky problém. Moje auto je velice staré, takže někteří strážníci si mysleli, že tam někdo parkuje omylem,“ vypráví. „Pro kafe si mě sice nikdo neposílá, ale pletou si mě s asistentkami. Já se proto ale nezlobím, přijde mi to pochopitelné. Je to nezvyk,“ uvědomuje si.
Přesto se v senátu občas cítí jako na bitevním poli. „Hodně mi to připomíná advokacii. Když jde člověk k soudu, musí se za něco postavit a bojovat. Ta zkušenost mi dost pomohla. Ale teď je to trochu jiné. V advokacii tu argumentaci celkem pochopím, ale v současné době se stává, že argumentaci nerozumím. Motivy některých názorových táborů nejsou v argumentaci, ale v jiných zájmech. Prostě je to politika,“ říká Adéla Šípová.
V dalším díle podcastu Hlas Heroine mluví i o tom, jak na její kandidaturu reagovala její rodina, jestli je pro ni nevýhoda, že neměla žádnou praktickou zkušenost s politikou. Jaký má vztah k feminismu a jak vnímá rovnost žen a mužů ve společnosti? Jak ji inspiruje Zuzana Čaputová? A jak se staví k vlastní možné kandidatuře na českou prezidentku? Poslechněte si další díl podcastu Hlas Heroine.
Hlas Heroine je dostupný i na všech obvyklých platformách.
