Univerzitní ombudsmani patří ke standardu vysokoškolského života v řadě zemí. V Česku jsou zatím výjimkou. Mezi hrstku škol, které již funkci zavedly, se řadí Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Začátkem srpna funkci převzala psychoterapeutka Pavlína Junová. „Jde o rovnováhu mezi empatií a odvahou vstoupit do konfrontace,“ říká.
V zahraničí vznikaly první ombudsmanské posty na univerzitách už v šedesátých letech minulého století. V České republice jsou však stále ojedinělým fenoménem. Proč?
Možná to souvisí s naší českou náturou a pocitem, že kdo si na něco stěžuje, „práská“ na druhého. Říct si na rovinu, že se některé věci dějí, vyžaduje určitou zralost. Sejmout klapky z očí je proces sám o sobě a popření je obrovsky silný obranný mechanismus. Kdo se nakonec ozve, je hodně vidět, snese se na něj kritika.
Lidé se občas chovají jako uvařené žáby a obávají se společenského rozkladu ve chvíli, kdy někdo určitý problém nahlas pojmenuje. Takže raději zůstávají v hrnci. Fandím tomu, že dnešní studenti už nechtějí všechno vydržet. Jsme v procesu změny a mám naději, že se k sobě na jeho konci budeme chovat s větším respektem.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!