Chcete uspět? Důležitá bude schopnost odnaučit se, co už nefunguje, říká šéfka společnosti Microsoft

Vy původně nejste z prostředí IT, máte za sebou zkušenosti z marketingu a z obchodu. Jak jste se dostala do IT?

Mám ekonomické vzdělání, ale viděla jsem, jak moc roste význam informačních technologií v byznysu. Dostala jsem šanci postavit platformu na podporu elektronického obchodování a díky tomu jsem se dostala blízko k IT. Myslím, že mít zkušenosti z různých oborů velmi pomáhá. Víte, v životě máme zhruba čtyřicet, možná padesát let aktivní kariéry, takže věřím, že člověk se může věnovat dvěma nebo třem odvětvím. Záleží na složitosti oboru, na vaší vášni a na hloubce vašich odborných znalostí.

Skoro to zní, jako by si obor IT našel vás. I když jste se věnovala kariéře v obchodu.

Je trochu legrační, že to říkáte. Když mě oslovili z firmy Microsoft, pracovala jsem tehdy ve firmě, která s Microsoftem spolupracovala. Šla jsem na oběd s jedním z vedoucích představitelů Microsoftu ve střední a východní Evropě a myslela jsem si, že budeme diskutovat o obchodech v nadcházejících měsících. Ale on mi řekl, že mě už delší dobu sledují a že by se mnou rádi probrali něco jiného. Cesta, po které v životě jdete, má vždy dva směry. Ke každé příležitosti je potřeba vždycky dojít.

Máte nějaký náhled na to, proč je zastoupení žen v IT oboru u nás poloviční?

Myslím, že ve společnosti existují určité stereotypy, které říkají, že ženy nejsou dostatečně technické, že nemají ke STEM oborům blízko. To pak ovlivňuje mladé dívky v tom, co studují a do jaké kariéry se pustí. Je to jako začarovaný kruh, protože čím méně žen v tom oboru vidíte, tím spíš si budete myslet, že tam pro vás není místo. Věřím ale, že se to dá změnit. Potřebujeme systémový přístup a musí se spojit veřejný i soukromý sektor a také nevládní organizace. Nevyřešíme to za rok, je to dlouhá cesta. Ale jde také o to, jestli to opravdu chceme. Na jedné akci pro leadery, kde bylo velmi málo žen, jsem se zeptala jedné dámy, proč nás je tam jen pár. A ona odpověděla: „No to víte, u nás se říká, že jsme šéfové jen doma.“ I když jsou nějaké tradice a historické zvyky, tak se raději soustředím na dnešek a na to, co bude zítra. A pokud to změnit chceme, tak věřím, že to půjde.

Když chcete dostat do oboru více žen, co jim nabízíte? Jaké příležitosti pro ně v Microsoftu máte?

Máme programy pro mladé ženy, které se chtějí stát manažerkami. Pomáháme ženám získat nové dovednosti, mají k dispozici mentory, mohou smysluplně měnit práci v rámci firmy. Dále máme zaměstnanecké skupiny – kde pečujeme o rozmanitost a snažíme se, aby byl slyšet hlas každého z nás. Jedna ze skupin je právě pro ženy. Například jsme zjistili, že ženy, které se vracejí do práce po mateřské dovolené, potřebují v prvních měsících podpořit, aby se zase dostaly do tempa, ale také aby se cítily začleněné a měly dobrý pocit ze své práce. Ne vždy je rodinné nastavení ideální, ne každý si může dovolit chůvy nebo má k dispozici prarodiče, takže pak potřebuje určitou flexibilitu. To se týká i mužů po rodičovské, nikoho nediskriminujeme.

Mají ženy o programy, které jim mají pomoct stát se manažerkami, zájem?

Podle mé zkušenosti ano.

Takže není pravda, že chtějí být šéfové pouze v domácnosti?

Ne, absolutně ne. Ženy mají velký zájem růst. Také jsem viděla ve svém profesním životě situace, kdy ženy chtěly růst a pak se z různých důvodů rozhodly se zastavit, nebo dokonce udělat krok zpátky. Buď nabíraly energii, věnovaly se jinému oboru nebo se chtěly prostě zlepšit v tom, co dělají. Mít manažerskou nebo vedoucí roli je velká zodpovědnost. Ženy si to velmi dobře uvědomují. Když se zeptáte muže, jestli něco dokáže, obvykle řekne ano, ale když se zeptáte ženy, ta si většinou nejprve vyhodnotí, jestli je dost dobrá, co se bude potřebovat naučit, a pak řekne, jestli to dokáže, nebo ne. Myslím, že schopnost důvěřovat svému instinktu, schopnost učit se, mít odvahu jít za většími cíli a nebát se neúspěchu je superdůležitá. I o tom mluvíme na setkáních zaměstnaneckých skupin a v podpůrných programech.

Co vy považujete za svoji superschopnost?

Řekla bych, že vytrvalost a odvaha neuhnout před těžkostmi a složitými situacemi. Houževnatost a to, že neberu ne jako odpověď. Vůle uspět a dotáhnout věci do zdárného výsledku je myslím jedna z mých superschopností, jestli to tak můžu nazvat.

Jak jste se to naučila? Měla jste to v sobě vždycky?

Myslím, že jsem se s tím narodila, ale také to ve mně pěstovali rodiče. Moje máma a táta byli dobří psychologové. Naučili mě nebrat nic jako samozřejmost, ale využít příležitosti učit se a růst. Asi ve dvanácti letech mě máma přihlásila na dva kroužky – na housle a na motokáry. Nesnášela jsem to. Chtěla jsem chodit na klavír, na ten jsme neměli peníze, takže tomu jsem rozuměla, ale proč ty motokáry, vždyť mi to nejde? Máma se jen klidně usmála a řekla: To je přesně ten důvod, proč jsem tě tam přihlásila. Musíš se naučit, že v něčem nejsi dobrá, že ti něco hned nepůjde a budeš v tom třeba poslední. A housle tě naučí trpělivosti. A to mi zůstalo. Když se mi něco v životě nedařilo, dokázala jsem si udržet pozitivní nastavení mysli. Moje máma říkávala, že můžu dokázat cokoli, co budu chtít, ale nemůžu dokázat všechno. Vědět, co chci, pochopit, jaké úsilí mě to bude stát, mít nějaký časový plán, mít chytré cíle – tuhle kombinaci schopností jsem se naučila.

Lidé o vás také často říkají, že dokážete naslouchat a máte velkou empatii.

Snažím se a snad se mi to daří. Když jsem se stala manažerkou, bylo mi dvacet, měla jsem v týmu čtyřicet lidí a všichni byli starší nebo zkušenější než já. Vzpomínám si, že jsem hodně tvrdě pracovala, až jsem jednou před dveřmi do kanceláře omdlela. Bylo to z vyčerpání. Došlo mi, že je zásadně důležité pečovat o svoje zdraví a vést k tomu i ostatní. Ten člověk, před jehož kanceláří jsem zkolabovala, mi řekl: „Víte, svíčka, která hoří na obou koncích, dává více světla, ale také rychleji dohoří. A to nikdo nechceme.“ Pro mě to byla jedna z prvních lekcí v sebepéči.

Doporučila byste speciálně ženám kariéru v IT nebo ve STEM oborech?

Ano. Víte, IT je technický obor, ale také je velmi kreativní. My vytváříme nástroje, aby mohly lépe fungovat stroje, ale i školy, aby byla lepší zdravotní péče. Je více než potřebné, aby se na tom podílely i ženy. Takové ženy, které vidí souvislosti a mají empatii. I zkušenost s péčí může být velmi užitečná. Jedna moje kamarádka pracovala jako náborářka v technologických oborech. Nejspíš si uvědomila, že lidé, které pro IT firmy najímá, vydělávají mnohem víc než ona, takže se rozhodla změnit práci.

Jaké digitální dovednosti podle vás potřebujeme, abychom v této digitální době přežili?

Jednou z důležitých dovedností je neustálé učení. Možná to zní jako klišé, ale bez toho nové technologie nemůžete přijmout. Je potřeba přizpůsobit se novým způsobům práce. A důležitá bude i schopnost odnaučit se to, co jste znali dřív. Bude potřeba pochopit, jak zvýšit svou produktivitu pomocí nových nástrojů a technologií. Stále bude klíčová schopnost kriticky myslet a jasně a efektivně komunikovat s lidmi – a možná i se stroji, protože v některých případech budeme stroje kontrolovat a řídit. A pak je tu téma bezpečnosti. S digitalizací přichází nejen větší propojení a zefektivnění práce, ale také vystavení kybernetickým hrozbám. Od covidu roste počet kybernetických útoků o 70 % ročně.

Existují specifické hrozby, které se týkají žen?

Některé statistiky z minulého roku ukazují, že o 40 % více kybernetických hrozeb míří na ženy. Možná je to proto, že ženy si nechtějí říkat o pomoc. Je to pravděpodobně i tím, že pracovní zátěž žen je veliká a ony často žonglují s pracovními a osobními povinnostmi, snaží se pak věci řešit rychle a při tom je snadné něco přehlédnout. Ale víte, říká se, že lidé se dělí na dvě kategorie – na ty, kteří už byli hacknutí, a na ty, kteří nevědí, že už je někdo hacknul. Svým způsobem jsme těm hrozbám vystaveni všichni, s umělou inteligencí se rozšířila deep fake videa, objevují se sofistikovanější útoky, ne jen obyčejný phishing, i když ten také stále funguje.

Jak se před novými hrozbami můžeme ochránit?

AI se nepoužívá jen na realizaci kybernetických útoků, ale i na vytvoření ochrany proti nim. Počet útoků a jejich sofistikovanost se bude zvyšovat, ale zároveň bude více nástrojů, které nás před těmi hrozbami ochrání. Ovšem někteří lidé si stále nehlídají svá hesla, jednou jsem dokonce viděla administrátorské heslo nalepené na monitoru. Nedělám si legraci. Máme sice sofistikované nástroje na ochranu proti hrozbám, ale to, co je potřeba posílit, je často obyčejné lidské chování.