Ornitologická výprava za kroužkováním ptáků i sebepoznáním. Zn. pro přemýšlivé děti

Je čtvrtek ráno, 25. května, když beru svou dceru, milovnici orlů, sov a dravců obecně, a odjíždíme do Litoměřic. Nevím, která z nás dvou se těší víc? Jestli já na to, že zažiju prostředí pracující s přemýšlivými dětmi, nebo má dcera, která má běžně spoustu nesplnitelných přání, jako třeba moct si pohladit vlaštovku. Každopádně už od rána svítí slunce a dá se tušit, že nás čeká kouzelný den u Úštěckých jezer, v doprovodu 16 přemýšlivých dětí a zkušených českých ornitologů. 

Právě ornitologové se pro poslední květnový týden stali odborníky, kteří dětem z této akademie otevřou zase nové obzory. Když si skládám obrázek celého týdne, vím, že se toho dělo, děje a bude dít opravdu hodně. Instalace odchytových sítí, kroužkování, poznávání jednotlivých druhů ptáků v blízkém okolí základny akademie v litoměřickém Yacht klubu, ale i v okolí o něco dále ležících Úštěckých jezer. Podrobnosti o hnízdění, poznávání samců a samiček a konkrétně v onom květnovém týdnu ornitologové ke svému vlastnímu profesnímu překvapení mohli s přemýšlivými dětmi v okolí Labe v Litoměřicích po dlouhých letech mapovat dokonce i výskyt ledňáčků. 

„To, aby se děti, které k nám chodí, mohly potkávat s odborníky na jednotlivá témata, bylo jedním z mých cílů. Fyzika, matematika, hudba, ptáci, jazyky… U všeho, čemu se věnujeme, oslovujeme skutečné profesionály, protože jen ti mohou odkrývat znalosti do hloubky, kterou tyto děti potřebují,“ vysvětluje mi zakladatelka BA-Datla, Dana Hádková, které nikdo neřekne jinak než Dádo. 

Na IQ nezáleží, na slušnosti a touze přemýšlet rozhodně ano

Děti, které tu potkáte, přitom nutně nemusí mít vysoké IQ, ale patří k těm, které mají velkou potřebu přemýšlet, jsou mezi nimi děti vysoce citlivé, ale i vyloženě nadané – v součtu prostě takové, jež ve škole narážejí. Třeba proto, že chtějí vědět víc nebo možná o věcech potřebují přemýšlet jinak, než to jde podle učebnic.Někdy se jim stává i to, že je svět nevidí úplně celé, nevnímá jejich potenciál nebo s nimi neumí komunikovat, protože se zajímají o dospělé otázky a také o nich velmi vyspěle mluví.

„Záměrem nikdy nebylo a nebude dávat tu dohromady elitu. Chceme vytvářet bezpečné prostředí pro děti s určitým potenciálem tak, aby jej mohly rozvíjet bez soutěživosti, hodnocení. Díky principům tzv. hodnotového vzdělávání věřím, že to nejdůležitější, co si potřebují odnést do života, je slušnost a respekt k sobě i druhým,“ pokračuje Dana Hádková. A přesně tak děti celý den vnímám. Rozdílné, ale schopné i ochotné spolu vycházet. 

Individualita, svoboda i pravidla platná pro všechny

Když těsně po deváté ráno vyskakují malí „BA-Datlové“ ze dvou mikrobusů u Úšteckých jezer, je fakt krásně. Slunce se líně odráží od klidné hladiny jezera, na něm se pohupuje rybářská loďka, a dětem je evidentně dobře. Chovají se přesně tak, jak od dětí, které vypustíte ven, můžete čekat. Pobíhají, pokřikují, pošťuchují se… a když se objevuje ornitoložka Markéta Ticháčková, stává se rychle centrem pozornosti. Trpělivě odpovídá na otázky dětí, ale i moje nebo lektorky Olgy Himmelsbergerové.

Markéta vypráví o svém působení v Zoo Ostrava a Liberec, o projektu Jeřábí život, v jehož rámci se věnuje výzkumu a ochraně těchto vzácných mokřadních ptáků, kteří mimo jiné právě na konci května hnízdí. A mimo jiné právě i u Úštěckých jezer. Děti pak chvíli zajímá zase fotograf, který se k nám jménem Nadace RSJ (podporující projekt BA-Datel) připojuje pro svou fotoreportáž. A když už to mezi nimi vře až příliš, připomíná Olga (jíž všichni říkají Olí): „Vojto, pořád platí pravidlo mluví jen jeden, ano?“ 

Ptačí SPZ

Vydáváme se na cestu do polí a v dálce hned vidíme dravce. Káně? „Moták pochop. Loví sice na poli, ale hnízdí v rákosí,“ opravuje Markéta Ticháčková domněnky dětí. A Olí vzpomíná, že na stejném místě vloni měli štěstí a viděli orla. Jdu s dcerou až v samém závěru špalíru dětí a nejmladší holčičky (smí sem až děti, které umí číst a psát) se dohadují, jaké ptáky uvidí dál, a bezprostředně líčí, jak se jim na akademii líbí. Jedna už je tu podruhé (takřka všechny děti se sem vracejí), další sice poprvé, ale zase tu má starší sestru. A než všechno dovypráví, přicházíme ke stromu ověšenému látkovými pytlíčky… Každý skrývá ptáčka! A přidává se k nám Markétin kolega Petr Lumpe, který vysvětluje, že na jaře jsou ornitologové při odchytu nejvíc obezřetní a snaží se ptákům co nejrychleji vrátit jejich volnost, aby nezasahovali do hnízdění a vyvádění mláďat. I přesto je v tomto období dobré kroužkovat, neboť výsledky z hnízdního období jsou velmi cenné.

A na evidenci těch, kteří se momentálně třepotají v látkových sáčcích, se rovnou chystá Markéta Ticháčková, která se dětí ptá: „Víte, proč kroužkujeme? Co můžete díky kroužku zjistit?“ „Kam se pták přemístil od místa kroužkování. Taky kam odletěl na zimu. Jak je starý….“ „A co je na tom kroužku, víte?“ A děti jedno přes druhé, jak to právě jen děti, které ví, umí, odpovídají: čísla. Číslo. A taky písmena. „Je to jako ptačí espézetka,“ přichází výstižná odpověď od jednoho z kluků.

Pak Markéta ukazuje různé druhy a velikosti kroužků. Od obřího, pro orla, po ty, které se ztratí v dlani. A připomíná: „Na každém kroužku je také napsáno Národní muzeum Praha – aby když někdo ten kroužek najde, došel právě do Národního muzea, kde se evidují.“ Některé děti hltají každou její větu, jiné se opodál tváří, že už všechno vědí, ale pozornost ztrácí jen málokdo. A Olí zatím vysvětluje, že nejstarší děti právě dokončují pátou třídu: „Tři z nich pokračují na gymnázium, což ani tady, na Litoměřicku, nebylo jednoduché. Převis byl takřka čtyřnásobný. Pátá třída je pro BA-Datelské programy zatím maximum. Od příštího roku budeme otevírat novou akademii pro děti z druhého stupně,“ pokračuje Olí, kterou se zakladatelkou Danou Hádkovou pojí nejen celoživotní zájem o vzdělávání dětí, ale hlavně hluboké přátelství, což dává celé akademii osobní punc.

Neznámí dravci i vzácní pěvci…

Pěnice černohlavá, pěnice slavíková, pěvuška modrá… setkávám se se jmény ptáků, o kterých jsem nikdy neslyšela. A zatímco moták létá nad poli a jako správný dravec loví potravu a my jej pozorujeme jen z úctyhodné vzdálenosti, ostatní ptáky ornitoložka Markéta přímo před zraky dětí vysvobozuje z látkových sáčků. Do těch se přemisťují ze sítí, v nichž se chytili. Děti se snaží dostat k Markétě co nejblíž, protože každý opeřený „úlovek“ naučeným bezpečným způsobem, aby neublížila, drží v dlani, a dovoluje je tak dětem vidět opravdu zblízka. U pěvušky modré vysvětluje, že obecně není u ptáků snadné poznat věk. Do jednoho roku věku se mluví o mláďatech a pak se uvádí „starší jednoho roku“. 

Když opouštíme stanoviště, všichni chycení ptáci jsou už zase na svobodě a my se kopřivami sahajícími dětem až po ramena prodíráme k odchytovým sítím. „Napínáme je hned ráno a zhruba po hodině chodíme kontrolovat, nikdy ptáky v sítích nenecháváme déle,“ popisuje ornitolog Petr Lumpe a všechny děti drží v odstupu od sítě, aby neporanily chycené opeřence. Ty je potřeba velmi opatrně vymotat a zase přemístit do látkových sáčků, k pokračujícímu kroužkování. „A jak si vyberete místo, jak víte, že zrovna tady některé odchytíte?“ zajímá se Hugo. „Kolem sítí jsou rozmístěné repráčky s ptačím zpěvem. Ptáci tedy přilétají zdánlivě za svým sokem,“ dozvídá se od Markéty. Jedenáctiletý Oliver začíná napodobovat zvuky ptáků. A je dokonalý! „A kolik okroužkovaných ptáků odchytíte znovu?“ zní z chumlu dětí. „Asi dvě procenta ptáků,“ vysvětluje ornitolog Petr. „A jak okroužkujete orly? To je přece nebezpečné?“ ptají se děti dál. „Jednoduše, dokud jsou mláďata v hnízdě.“

Děti se zájmem i potřebou spravedlnosti

Oběd si dáváme všichni společný, ve stínu stromů, blízko místa, kde jsme ráno zaparkovali, a pizzy mizí jedna za druhou. Venku je prostě hlad vždycky větší. Bětka, která ještě před chvílí s mou dcerou a ornitology uklízela ptačí sítě, mi ukazuje desky, které s sebou nosí. Má podchycené nejen všechny druhy ptáků, s nimiž jsme měli tu čest. Ale také zapsané jejich délky křídel, předpokládaný věk… a fakt, jestli šlo o samičku nebo samečka. Je analytická, systematická a netají se ani tím, že ambiciózní. Přiznává také, že hodně lpí na spravedlnosti a těžce nese, když se věci dějí mimo obecně platná nebo domluvená pravidla. I to s sebou přemýšlivost někdy přináší – a pro ostatní děti i dospělé to může být pak někdy náročné, jakkoliv vlastně správné nastavení. 

Odpoledne trávíme o kousek dál, na písčité pláži, která děti svádí ke koupání – a spousta aspoň po kolena zkouší chladnou vodu. Markéta Ticháčková zatím skládá realistický model jeřába, staví jej do písku, instaluje dalekohled a začíná vyprávět o svém nejmilejším ptačím druhu, jeřábech popelavých. O tom, jak ve svém projektu Jeřábí život sleduje a značí jeřáby popelavé u nás. Také jak pomáhala s výchovou další generace jeřába sibiřského, kdy musí mít převlek jeřába, aby si mláďata nezvykla na člověka. O hnízdění i životní věrnosti jeřábů… a protože právě u Úštěckých jezer hnízdí, přichází jedno dítě za druhým a za Markétiny asistence se je v profi dalekohledu pokouší na druhém břehu najít. 

Příští školní rok se uvidíme!

Návrat do Yacht klubu v Litomeřicích je trochu smutný. Pro mě určitě, byl to den, který jsem si užila jako máma i jako někdo, kdo rád vidí, že se věci kolem vzdělávání dětí dají dělat jinak. Pro mou dceru je v tom taky kupa smutku. Chce přijet i další den. Ale zakladatelka Dana Hádková slibuje, že na podzim budou další akademie a můžeme se přihlásit. Tedy, pokud zbyde místo, protože zájem je tak obrovský, že místa v akademii bývají pryč v řádu desítek minut.

„I proto budeme navyšovat počet badatelských týdnů, pro starší děti připravíme druhostupňovou akademii a začínáme v nové lokalitě na Broumovsku. Když jsme s projektem startovaly, ani jsem si netroufala mít takové ambice, chodila jsem po školách, akademii jim představovala a děti k nám přicházely jen skrze školy. Dneska už přichází samy. Kromě akademie pořádáme také prázdninové výjezdy, něco jako letní tábory, a za to jsem nesmírně vděčná. Stejně jako za zpětné vazby, které dostáváme nejen od rodičů, ale i od samotných dětí,“ říká Dana Hádková a ještě pokračuje: „Právě děti mi často říkají, že se k nám na začátku ostýchaly – že se doslova třeba bály, koho tu potkají, jak si s ostatními sednou. Navíc si odtud odváží nejen nové znalosti, ale výzvou je také předat je dál, třeba po návratu ve škole.“ 

A proč vlastně netradiční akademie funguje během školního roku a vyžaduje, aby děti opustily na týden školu? „Protože všechny mimoškolní aktivity, které nabízejí přemýšlivým dětem něco navíc, přichází o víkendech nebo po vyučování, ale vždycky v době, kdy už jsou děti unavené z dopoledních školních povinností. Dát jim akademii místo nich navíc znamená dál respektovat naučený rytmus dne. A školy pro takovou absenci mají pochopení, protože samy se „zaměstnáním“ a podporou nadaných, přemýšlivých dětí zabývají a hledají pro ně cesty,“ uzavírá Dana Hádková. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.