Přemýšlivé děti touží být spolu. Jak jim to dopřát a nezavřít je do skleníku?

V areálu Jacht klubu Litoměřice se honí klubko dětí ve věku zhruba sedmi až devíti let. Je jarní pátek po obědě. Za půl hodiny začne závěrečný blok týdenního programu, na který je jejich školy uvolnily z docházky. Ještě zbývá společné shrnutí toho, co se kluci a holky od pondělí do pátku naučili a co zažili, pak přijedou rodiče. Chvíli se ještě všichni dohromady mohou družit u ohníčku a opékání buřtů, a to je pro tentokrát vše. Na viděnou za čtvrt roku.

V době školy, ale mimo školu

Některé školy mají programy pro intelektově nadané děti zabudované do školní výuky: na určité předměty dělí třídy podle výkonnosti, někdy nabízejí volitelné semináře, případně alespoň zájmové kroužky. Nejde jen o rozvoj intelektu, ale i o naplnění potřeby přemýšlivých dětí být mezi svými, mluvit o věcech na své úrovni, zažívat pocit sblížení a sdílení.

Většina škol ale zatím nic takového nenabízí. Rodiče, které chtějí zvídavému dítěti dopřát kolektiv sobě podobných, tak musejí spoléhat na volnočasové a zájmové aktivity o víkendech, prázdninách nebo v odpoledních hodinách. „Ale i tyto děti jsou už odpoledne unavené,“ vysvětluje lektorka Dana Hádková, proč na to šla jinak.

Pro kognitivně nadané děti vymyslela program, který se neodehrává mimo školní docházku, ale místo ní. Badatelská Akademie Datel, jak to nazvala, probíhá formou týdenního setkání během školního roku, ideálně čtyřikrát do roka. „Je to dost, aby to mělo nějaký dopad, a zároveň ne tak moc, takže naši Ba-Datelé mohou celkem snadno dohnat, co ve škole zameškali,“ říká Dana Hádková.

Bývalá prvostupňová učitelka psala svůj projekt dlouho a pečlivě, nejdřív rok do šuplíku. „Nikomu jsem o tom neřekla, ani manželovi,“ směje se. „Teprve druhý rok jsem jej začala konzultovat s odborníky.“

Základní myšlenka byla vytvořit dětem s vysokou inteligencí, mezi které patří i její osmiletý syn, prostor pro potkávání a sdílení. „Aby si nepřipadaly divné a odfrkly si. V běžné třídě často nenacházejí pochopení ani ocenění. Část z nich pak na svůj potenciál rezignuje nebo jde do vzdoru, část pak trpí neharmonickým vývojem osobnosti a různými potížemi,“ říká autorka a lektorka „akademie“, která je součástí širšího projektu s názvem Dítě Badatel.

Rodačka z Roudnice nad Labem program nejdřív nabídla školám v blízkých Litoměřicích a okolí. Je na učitelích, koho do něj doporučí, a na rodičích, zda do něj své dítě pošlou. Žádnou další selekci organizátoři nemají v úmyslu. „IQ nikomu netestujeme a skupinka je docela různorodá. Jsou to všechno bystré děti, ale nejde o to, abychom tu měli samé génie,“ říká Dana Hádková. Jediné opravdové omezení je dojezdová vzdálenost. Rodiče musejí ratolest ráno přivézt a odpoledne si ji vyzvednout. A jezdí už i rodiny ze vzdálenějších míst v Ústeckém kraji, například z Litvínova, odkud musí po celý týden denně cestovat šedesát kilometrů.

Školy častěji doporučují chlapce

„Posaďte se prosím vertikálně, je to zdravé a také z respektu k ostatním. Vydržte chvíli, i když vám to není úplně pohodlné,“ nabádá Dana Hádková děti, které si na závěrečnou hodinku programu posedaly na karimatky. V oválu s nimi sedí i druhá lektorka, Olga Himmelsbergerová. O železnou disciplínu se ani jedna nesnaží, nicméně často dětem signalizují nutnost řádu a ohledů na druhé.

„Jaké tedy bylo téma tohoto týdne?“ ptá se Dana Hádková, když se děti ztišily. „Zvuk: muzika a fyzika,“ ozve se chlapecký hlas. V šestnáctičlenné skupince jsou jen tři dívky. „Nabídka programu jde přes školy a ty častěji doporučují chlapce. Dívky unikají jejich pozornosti, jsou přizpůsobivější nebo nechtějí vyčnívat. Dokonce se stalo, že účast v programu z tohoto důvodu i odmítly,“ vysvětluje lektorka.

Úkolem pro děti je nyní odprezentovat, co se za týden naučily i co zažily. „Pan Prosťáček na vašem levém rameni chce, aby vaše prezentace byla co? Srozumitelná,“ radí Dana Hádková, jak se k tomu postavit. „A pan Kuriozita na vašem pravém rameni zase hlídá, aby to nebylo nudné,“ říká. „Prostě aby to mělo pointu,“ doplňuje ji chlapec sedící zády k oknu.

A taky jsme se hodně smáli

Děti vytáhnou své myšlenkové mapy a pustí se do prezentací. „Když bouchneme kladivem, je to hudba? Ne, je to zvuk!“ čte Anička tiše ze svého papíru. „Nepříjemná hudba může mít negativní vliv na naše zdraví,“ zapamatoval si jiný chlapec. Další jde ke stojanu s papíry a kreslí zvukové vlny. Mluví se o alikvótním tónu, zvuku, který se šíří ve vodě, nízké a vysoké frekvenci, podélném a příčném vlnění. Děti toho v tuto chvíli vědí víc než běžný dospělý.

Ve svém shrnutí často zmiňují i zážitky, například návštěvu učitele hudby a kytaristy Mirka Fidlera, který přijel z Prahy. Taky se byly podívat v litoměřické zušce, kde jim ukázali marimbu – „nástroj za půl milionu“.

Co znamená prezentace, zjišťují malí badatelé postupně. Většina z nich na první pokus spíš jen pracně luští to, co mají napsáno na nakresleno na svých arších papíru. „O přípravu byste se měli jen opřít, ale pak říkat věci z hlavy,“ napovídá lektorka. Své Ba-Datlíky, jak jim říká, učí jejich nedostatky reflektovat, a oni pak bez zábran mluví o tom, co se jim nedařilo. A umí se i pochválit. „Jsem rád, že jsem to nějak dal dohromady,“ říká jeden z chlapců. „Příště si musím lépe rozmyslet, jak začít,“ přemýšlí nahlas soused. „A taky jsme se houpali na pneumatice, pouštěli lodičky a hodně se smáli,“ končí svou prezentaci spokojeně Vítek.

Na konci celá skupina hraje hru na propojení, společné vytváření číselné řady. Někdo začne jedničkou a další pokračují, cílem je dojít co nejdál. Když dva řeknou totéž číslo, protože nedávali pozor nebo ho vyhrkli současně, je to chyba a hra končí. „V pondělí jsme nedošli dál než ke dvojce,“ říká spokojeně lektorka, protože v pátek se harmonie rozbije až u čísla třicet šest. A tím tento týden končí.

Nejen fyzika, ale i sebeovládání

Ba-Datel je zaměřený na učení a rozvoj kognitivních dovedností, ale proložený hraním a momenty pro zklidnění, včetně základů meditace. „Velmi dbáme o posílení psychické odolnosti těchto dětí, učíme je překračovat komfortní zónu,“ říká Dana Hádková.

Například dětem zadá úkol, ale nedovolí jim ho dokončit. „Mnohé z nich jsou perfekcionisté a s tímhle se těžko perou,“ vysvětluje. Zvyšovat práh frustrace se dá i tak, že se schválně vytvoří hluk a šum. „Vedeme je k tomu, aby pozorovaly, co to s nimi dělá,“ vysvětluje. Program je koncipovaný tak, aby dětem umožnil zažít, po čem touží, ale taky jim dal užitečnou výbavu do života.

Rodiče se na pokrytí nákladů podílejí částkou dva a půl tisíce korun. „Někdy cenu odpouštíme nebo dáváme slevu. Pro některé rodiny to nejsou malé peníze, zvlášť když se účastní dva sourozenci čtyřikrát do roka,“ říká Dana Hádková. Peníze od rodičů nestačí a projekt dotuje grant Nadace RSJ, která se podpoře přemýšlivých dětí dlouhodobě věnuje.

Pošli to dál, do života

Práce s nadanými dětmi není život na obláčku, jak by se zvenčí mohlo zdát. „Některým i vysoce inteligentním dětem dělá problém uposlechnout příkaz nebo respektovat dohodu. Neumí spolupracovat, chybí jim emoční naladění na celek. Tento týden jsme jeden takový případ řešili,“ říká Dana Hádková. „Vztahové problémy jdou ruku v ruce s jejich intelektovou výjimečností,“ vysvětluje.

Jacht klub leží na břehu Labe a děti mají přísný zákaz se k řece přibližovat bez dozoru. Když to některé z nich nerespektuje, lektorky logicky zažívají stres. Mají velkou odpovědnost. „Dnešní děti obecně jsou často odpojené od těla, podceňují nebezpečí, jsou celkově málo vybavené do života,“ zdůvodňuje lektorka, proč program klade takový důraz na všímavost, práci s tělem, rozvoj odolnosti a sebeovládání.

Polovina dětí už s rodiči odjela, některé tu ale ještě pořád blaženě pobíhají a rodiče, kteří pro ně přijeli, taky nikam nespěchají. S většinou si Dana Hádková už tyká. Jedna z maminek přinesla saxofon a občas ho přiloží k ústům a zahraje. Mezitím se mluví o všem možném, hlavně o dětech. 

„Syna škola baví, ale je dost napřed,“ říká další maminka, zatímco její tmavovlasý syn s očima jako trnky objímá malou sestru. „Nedávno jsem ho při on-line hodině přistihla, jak má vypnutou kameru a hraje Pokemony. Prosím tě, neměl bys přece jen být s nimi na hodině? říkám mu. A on: mami, tam se pořád ještě řeší, kolik máš nakonec koláčů, když jsi měl devět a dostal další tři. Tady ho to baví, jsem za tenhle program ráda,“ dodává.

Kurzy měly premiéru vloni v květnu a už jimi prošlo třicet sedm dětí dvou věkových kategorií, mladšího a staršího prvního stupně. 

Jestli je program k něčemu dobrý, se podle Dany Hádkové ukáže časem. Hlavní výzvu, kterou se malým účastníkům snaží předat, shrnula v hesle ‚Pošli to dál!‘. „To, co se tu naučí, by mělo být užitečné pro ně i pro další lidi, se kterými se v životě potkávají, jinak to byl zbytečně strávený čas.”

Čtěte také:

https://www.eduzin.cz/nadane-deti/mame-sest-typu-nadanych-deti-jsou-mezi-nimi-krehci-outsideri-i-tridni-primadony-rika-ucitelka-matematiky/

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.