Intimní scény ve filmech se příliš soustředí na muže. Změnit to chce Olivia Wilde, která začátkem září uvedla v Benátkách svůj snímek s názvem Don’t Worry Darling. Představitelka hlavní role, britská herečka Florence Pugh, se ale ohradila vůči pozornosti, kterou k sexuálním scénám strhává i sama režisérka.
Jsou padesátá léta minulého století. Hospodyně Alice (Florence Pugh) žije s manželem Jackem (Harry Styles) ve zdánlivě perfektním městečku Victory v Kalifornii, které pro svou společnost vybudoval Jackův šéf Frank (Chris Pine). Alice ani další manželky žijící ve Victory ale nemají ponětí, co všeobjímající firma uprostřed vyprahlé pouště, v níž město leží, vlastně dělá. Když Alice začne klást nepříjemné otázky týkající se záhadného „projektu Victory“, na němž se Jack podílí, žitá utopie páru se postupně změní v noční můru.
Tak lze stručně shrnout obsah filmu herečky a režisérky Olivie Wilde Don’t Worry Darling, který si svou premiéru odbyl na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a pod názvem To nic, drahá se v druhé polovině září dostane i do českých kin. Psychologickému thrilleru inspirovanému klasickým hororem Stepfordské paničky (1975), Počátkem (2010) Christophera Nolana a Truman Show (1998) s Jimem Carreym se do jeho uvedení dařilo udržet skutečnou zápletku stejně nečitelnou jako samotnému Victory Projectu.
Rozruch však snímek dokázal vzbudit už trailerem. Média a internet zaujala především scéna, při níž se Alici od manžela dostává orálního sexu na jídelním stole. Podobně jako další průvodní aspekty filmu (například údajné plivnutí Stylese do Pineova klína na premiéře) se výjev neobešel bez kontroverzí. Režisérka totiž podle svých slov musela na popud studia velkou část „provokativních“ záběrů z traileru vystřihnout. Sexuální scény mezi protagonisty přitom označila za nedílnou součást filmu. „Je to o bezprostřednosti jejich vztahu, vzájemné obrovské vášni,“ řekla magazínu Variety. „Ženské postavy zažívají rozkoš hlavně v queer filmech, v těch mainstreamových je vidět málokdy. Proč jsme mnohem otevřenější ženskému orgasmu, když se nejedná o heterosexuální dvojici?“
V kontrastu s Wilde se naopak vyjádřila herečka Florence Pugh. Dala totiž jasně najevo, že se o erotické stránce snímku dál bavit nechce. „Není možné náš film redukovat na sex nebo na podívanou, jak nejslavnější muž světa někoho uspokojuje jazykem. Proto to neděláme. Kvůli tomu v showbyznysu nejsem,“ podotkla v rozhovoru pro Harper’s Bazaar. „Samozřejmě že jakmile najmete největší popovou hvězdu současnosti, objeví se konverzace na tohle téma. Já o tom ale mluvit nebudu, protože náš film a lidé, kteří ho natočili, mají na víc.“
Překvapivý nesoulad mezi optikou Wilde a Pugh poukazuje na rozpor ve vnímání ženské sexuality (nejen) ve filmu. Například patrně nejznámější filmová sekvence zaměřená na ženský orgasmus v podání Meg Ryan v romantické komedii Když Harry potkal Sally (1989) vlastně orgasmem vůbec není. Wilde poukazem na průkopnickou roli LGBT filmů v zobrazení ženské slasti naráží na skutečný fenomén.
Řada z nich totiž zahrnuje realistické sexuální scény, v nichž jsou prožitky žen v popředí. Do historie se zapsal například film Pouštní srdce režisérky Donny Deitch, který v roce 1985 představoval jednu z prvních citlivých reprezentací nejen lesbického vztahu jako takového, ale také jeho fyzické stránky. S pozitivními ohlasy kritiků se setkal francouzský snímek Život Adèle z roku 2013, bez příkras ukazující všechny stránky vztahu dvou dospívajících dívek, nebo drama Carol v hlavní roli s Cate Blanchett z roku 2015. Snaha přenést trend do heterosexuálních vztahů na plátně je pak logickým a správným vyústěním.
Komentář Pugh ale nutí k zamyšlení nad tím, zda humbuk kolem ženského orgasmu nepřesouvá přílišné množství pozornosti od důležitějších věcí, než je pro herce a herečky už tak fyzicky a psychicky náročný filmový sex. Jak velkou část zmiňované vystřižené sexuální scény ostatně musíme v traileru vidět, abychom pochopili důležitost intimity ve vztahu dvou manželů? A kolik se toho z pozice herečky dá říct o krátkém simulovaném aktu, kterému se především bulvární média věnují o poznání více než dalším motivům příběhu? Už na základě zasazení do poválečné Ameriky totiž nelze očekávat, že pointou bude oslava vyrovnaného partnerství dvou lidí. Zásadní výzvou pro filmaře, marketéry i samotné diváky tak možná bude především schopnost odhadnout hranici mezi detabuizací ženské sexuality a zbytečnou sexualizací.