„Zase jsem ten nejhorší na světě.“ Když manželovi řeknu, že se mi něco nelíbí, přechází okamžitě do defenzivy
V Psychologické poradně Heroine na otázky čtenářstva odpovídá psycholožka Milena Toman. Věnuje se otázkám z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí, řešení konfliktů či jiných problémů. Při dlouhodobých a vážných problémech kontaktujte psychologa či psychiatra přímo, v případě aktutních problémů pak prostřednictvím krizové linky pomoci.
Kdykoliv manželovi řeknu, že se mi něco nelíbí, přejde do defenzivy. Když mám z něčeho, co udělal, nebo neudělal, špatný pocit a řeknu mu to s tím, že bych si přála, aby své chování změnil, skončí to téměř pokaždé tím, že on je naštvaný a „to mi teda pěkně děkuje“, že se teď cítí, jako že je nejhorší člověk na světě. Nakonec jako bych se měla ještě já jemu omlouvat, že kvůli mně se špatně cítí on. I když si dávám pozor, abych mluvila o tom, co a jak cítím já, vyhnula se „soudům“ a obviňování ve stylu „ty nikdy“ a „ty vždycky“. Mám pocit, že mu vlastně nemůžu nic říct. Stejně to k ničemu není. Tak jsem naštvaná a nic mu neříkám. To je ale taky dlouhodobě k nesnesení. Existuje nějaká osvědčená metoda, jak formulovat to, co mě trápí, tak, abychom se vyhnuli tomuhle vzorci?
čtenářka Heroine
Dobrý den,
děkuji vám za váš dotaz. Vidím, že vás situace dlouhodobě trápí a že jste se dokonce i sama pokusila o nápravu, ovšem ani ta bohužel nevedla k úspěchu. Než se pustím do konkrétních kroků a možných řešení, chci ocenit, že jste nerezignovala a že i přes frustraci, kterou zřejmě zažíváte, máte ještě stále zájem o zlepšení a odhodlání váš vztah řešit. To je dobré znamení.
Popisujete typický vzorec komunikace, kdy místo pochopení narazíte na odpor. Vaše dobře míněné sdělení, třeba že byste ráda, aby něco změnil, partner přeloží jinak – jako útok na svou osobu. Pojďme si vysvětlit, proč k tomu dochází a jak to změnit.
Proč vás partner neslyší, co říkáte?
Každý z nás má v sobě určitý „filtr“, který ovlivňuje, jak vnímáme, co nám druzí říkají. Vy například chcete sdělit: „Ráda bych, abys častěji vynesl koš.“ On ale může slyšet: „Jsi neschopný a neděláš dost.“
Vaše slova – i když pečlivě volená – jeho mozek zkrátka projíždí svým vlastním filtrem, který ji překrucuje na něco zcela jiného. Tento filtr je formován roky zkušeností, nejistotami a emočními vzorci – kdo ví, možná v jeho rodině platilo, že chyby byly důvodem k trestu nebo studu, nebo třeba vyrůstal v prostředí, kde se pocity a potřeby ignorovaly, a místo otevřené komunikace se vše zametalo pod koberec.
