Když přihlašujeme dítě do instituce nebo kroužku, podepisujeme celou řadu papírů. Jedním z nich je souhlas zákonného zástupce s pořizováním a zveřejňováním jeho fotografií. Formulář GDPR je často brán jako otravná nutnost. Dokud… Dokud nepřijdou Houdkovi a nezačnou dělat problémy.
My souhlas se zveřejňováním fotek našeho dítěte nikdy nepodepisujeme. Samozřejmě že jsme zpravidla jediní a je nám to dáváno najevo. Jasně, protože pro lidi, co fotky fotí, je to opruz, protože musejí fotky pečlivě třídit a ty s naší dcerou nepoužívat.
Jsme za potížisty, dokud se něco nestane. Jako nedávno, kdy v jednom zařízení, kam dítě chodí, přestali fotky ze dne na den zveřejňovat úplně, protože se zjistilo, že stránky oddílu sledoval i jeden bývalý partner matky jednoho z dětí. Dítě pomocí nich vysledoval a pokusil se je ve fyzické realitě kontaktovat. Nikdo neví, s jakým cílem…
Žije úplně jinde. Kdyby měl dítě najít fyzicky, nebylo by to nemožné, ale musel by na to obětovat řádově větší zdroje. Fotky na sítích mu to udělaly velmi jednoduché. Stačilo zaklikat profily zařízení pro děti ve městě, kde žena žije, a hledat.
Fotky dětí jsou informace. Informace o tom, jak vypadají, kde se pohybují, co mají rády. My je často zveřejňujeme, aniž bychom si tohle uvědomovali nebo o tom alespoň přemýšleli. Je to přirozené, protože drtivá většina z nás se nemá čeho bát. Jenomže když se něčeho bát začneme, když se na nás třeba zaměří stalker (což se může stát úplně každému), je na stahování fotek už pozdě.
Harmonicky sladěné tóny Stapelstein® Inside vyzařují čiré kouzlo. Malý sourozenec populárních balančních kamenů zve děti k aktivní a fantazijní hře. Jednotlivé prvky do sebe dokonale zapadají a plní roli designového prvku v interiéru. Vyrobeno za klimaticky neutrálních podmínek.
Nemusí jít nutně hned o takto krajní případ. Velká část rodičů běžně sdílí třeba i (polo)nahé fotky svých dětí – a to přes to, že o tom už bylo napsáno spoustu varování. Já naprosto chápu, že rodiče nevidí na fotce svých malých dětí, kde je třeba „jen“ odhalený zadeček nebo hrudník, nic špatného. Samozřejmě, protože nepatří mezi lidi, které malé děti sexualizují. Jenomže takoví lidé mezi námi existují. Systematicky vyhledávají, schraňují a mezi sebou sdílejí fotografie nahých dětí ze zdrojů, jako jsou profily na sociálních sítích.
Ale nemusíme se bavit pouze o nahých fotkách, které skončí ve sdílených albech těch, kteří zneužívají děti. I část rodičů, kteří si tohle uvědomují a nahé fotky by nikdy nezveřejnili, dají na sítě třeba fotku dítěte s jídlem rozmazaným okolo pusy nebo jinak „roztomilou“ pro ně. Ale pro pozdější spolužáky jejich dítěte, kteří si ji za pár let dohledají, třeba nechutnou nebo směšnou.
Věřte tomu, že v životě vašeho dítěte bude doba, kdy by se raději propadlo do země, než aby podobné fotky spolužáci, kamarádi nebo třeba potenciální partneři a partnerky viděli. Sdílení a výsměch za takové fotografie mohou spustit šikanu, vyvolat deprese a v zahraničí se několikrát stalo, že výsledkem byla sebevražda. Samozřejmě že taková fotka není jediným spouštěčem a že málokdy dojde na nejhorší – ale vezmete si to jako rodič na svědomí?