Aby se žáci i učitelé cítili dobře, potřebují schopného lídra školy

Kudy dnes vlastně vede cesta na pozici ředitele školy?

LP: Když to vezmeme čistě formálně, ředitel musí mít pedagogické vzdělání, musí mít za sebou několik let přímé pedagogické činnosti nebo jiné ekvivalentní činnosti a musí prokázat znalosti v oblasti řízení školství tím, že úspěšně projde některým kvalifikačním studiem pro ředitele. A musí samozřejmě vyhrát konkurz.

A jak v současné době vypadá ono kvalifikační studium pro ředitele?

IJ: Momentálně vypadá tak, že se z asi osmdesáti procent věnuje tomu, jak být právníkem, personalistou, správcem budovy a ekonomem, a pouze z dvaceti procent se zabývá tím, jak být pedagogickým lídrem, což je tedy dnes takové moderní slovo, ale v podstatě znamená, že se soustředíte na to, co se má dít ve třídách. Obávám se, že obsahem studia vysíláme začínajícím ředitelům špatný a matoucí signál o tom, že zajistit, aby se každé dítě posouvalo, aby chodilo do školy rádo a cítilo se tam bezpečně, aby ve škole učili učitelé, kterým na úspěchu dětí záleží a dělají pro něj maximum, zkrátka tohle všechno že je jen malou částí jejich práce. To by ale přece mělo být to hlavní. Dnešní ředitelé jsou hlavně naučení mít v pořádku papíry, peníze a další věci, které se snadno kontrolují.

LP: Myslím, že nás čeká celkové přehodnocení role ředitele ve škole. Je určitě potřeba řešit i personalistiku a další byrokracii, ale je také potřeba si umět uvolnit ruce a soustředit se na to, co chceme, aby se ve školách hlavně odehrávalo, a to je kvalitní učení dětí.

IJ: Ono se totiž někdy stane, že nastoupí nový ředitel, absolvuje kvalifikační studium a následně se u něj vyvine naprostá fascinace směrnicemi. Několik prvních let v nové profesi obětuje vypracovávání směrnic pro všechny možné školy v přírodě, lyžařské výcviky a výlety, až se nakonec ve škole nenajde už žádný „blázen“, který by to byl s dětmi ochoten podstoupit. Takže z touhy dělat věci správně se pak stane to, že už nikdo nedělá správné věci. A tyto tendence se stupňují s každou kontrolou a každým průšvihem.

Národní pedagogický institut společně s programem Ředitel naživo teď tedy chystá kvalifikační studium, které bude v mnoha ohledech jiné. Proč ale právě tyto organizace spojily síly?

IJ: Národní pedagogický institut České republiky je největším vzdělavatelem ředitelů v zemi. Máme zázemí velké organizace, skvělé kolegy a vůli něco změnit. Zároveň ale vidíme, že Ředitel naživo má své know-how a míří směrem, který se nám líbí, proto je výhodné spojit síly.

LP: My jsme si navíc na programech Učitel naživo a Ředitel naživo otestovali některé metody a také se nám podařilo už nyní propojit skvělé školy, v nichž je možné pozorovat dobrou praxi. Z našeho pohledu je zase vhodné se opřít o velkou tradiční instituci, jakou je právě Národní pedagogický institut.

Jak bude tedy studium vypadat, o co se bude opírat?

LP: Když jsme chystali program Ředitel naživo, často jsme slýchali, jak jsou ředitelé zavalení a nemají čas na pedagogickou práci a vedení lidí. Přesto jsme našli školy, které to nějak zvládají – ředitel umí priorizovat úkoly, zapojuje lidi kolem sebe, pouští z ruky věci, které nemusí konkrétně on sám zvládat. Tyto věci chceme přenést i do nového studia. Říkám rovnou, že to bude časově náročnější než běžné kvalifikační studium. Bude mít asi 220 hodin, což je zhruba dvojnásobek oproti obvyklému studiu. Půjde to ale postupně, takže ve chvíli, kdy ředitel nastoupí a bude se potřebovat aklimatizovat, začne pomalu a až ke konci se program zintenzivní. Naučí se všechno, co by se naučil v klasickém kurzu, ale navíc bude mít sto hodin zaměřených na vedení lidí a práci s vizí školy, na což – jen pro představu – v klasickém kurzu zbývají nějaké čtyři hodiny.

IJ: Je důležité vědět, s jakým očekáváním kdo do studia jde. Někdo už má pocit, že všechno umí, a potřebuje hlavně razítko, že má vystudováno, takže ten asi půjde klasickou cestou. Ale věřím, že se najde dost nových ředitelů, kteří ocení důkladnější přípravu, zahrnující sdílení, síťování, mentoring. Správný šéf se pořád chce posouvat a zlepšovat, nemá nikdy „hotovo“. A je vhodné tuto cestu nastartovat už během studia a na samém začátku této profesní dráhy.

Programy Učitel naživo a Ředitel naživo jsou typické tím, že spolu velmi těsně spolupracuje nováček a zkušený člověk, který mu poskytuje kontinuální mentoring. Bude to takto fungovat i v Lídrovi školy?

LP: Snažíme se o to, aby ředitel, který má budovat kulturu bezpečí a neustálého učení, takovou kulturu nejprve sám zažil. Modelujeme tedy tým školy; ředitelé se společně učí, jak být lepší. Máme lektory, kteří v programu nebudou jen epizodními postavami, ale budou to dlouhodobé opory do začátku kariéry. V programu Lídr školy nenabízíme mentoring jeden na jednoho, ale ředitelé budou vyjíždět na stáže do škol, které jsou podobné té jejich a řeší stejné věci. Samozřejmě jsou v plánu i reflektované exkurze, to je jasné. Chceme, aby studenti měli možnost nahlédnout „pod pokličku“ úspěšným školám, viděli, jak se tam organizuje a zlepšuje výuka, a mohli se na všechno doptat.

IJ: Exkurze do škol často vypadají tak, že si prohlédnete tělocvičnu a novou učebnu chemie, ale to vám nic neřekne o tom, jak se ve škole učí. Na našich exkurzích budeme chtít, aby ředitelé chodili na náslechy do hodin a potom se sešli s ředitelem, učitelem i dětmi a společně mluvili o tom, co odpozorovali. Zdá se to jako maličkost, ale právě pozorováním chodu dobré školy se toho hodně naučíte.

Ředitelé si často stěžují, že jsou zavaleni administrativou. Naučí se nějaké strategie, jak si ulevit?

IJ: V Česku je zhruba šest tisíc mateřinek, čtyři tisíce základních a více než tisíc středních škol, takže se nedá zevšeobecňovat. Ve větších městech existují na radnicích odbory školství, které s lecčím pomůžou, leccos vyřeší, ředitel se má kam obrátit. Obecně nejnáročnější je pozice ředitele v obci, která zřizuje jen jednu školu a často tam na radnici školství prostě nikdo příliš nerozumí.

LP: Obecně vzato je ale pravda, že toho je na ředitele opravdu hodně, to je i hlavní argument pro to, že nemají dost času řešit kvalitu výuky. My jim s tím ale chceme pomoci tak, že je propojíme se školami podobného typu, s nimiž budou moct navázat spolupráci a pomáhat si. Chceme, aby ředitelé pochopili, že sdílení je prospěšné, a šli mu naproti. A navíc budeme ředitele učit, jak priorizovat, aby měli odvahu řešit podstatné věci ve škole a ty ostatní buď na někoho delegovat, nebo je vyřídit později.

Říkali jste, že nový program bude dražší než ostatní. Na kolik tedy vyjde, kdo ho řediteli zaplatí?

IJ: Přesná cena ještě stanovená není, ale bude o něco málo vyšší než u současných kurzů. Tento nový kurz je dražší, a to čistě proto, že je intenzivnější a rozsáhlejší. Na školy se ale nepromítnou úplně kompletní náklady, protože jejich určitá část bude pokryta experty z Národního pedagogického institutu České republiky, kteří program budou realizovat v podstatě v rámci své pracovní náplně. Jinak ale objem financí, které školy získávají na vzdělávání svých zaměstnanců, je takový, že si ředitel nemusí tolik lámat hlavu s tím, že by se kvůli poplatku za jeho studium učitelé příští tři roky nedostali na žádné školení. Myslím si, že cena bude určitě přiměřená a adekvátní.

Jakou bude mít kurz kapacitu? Začínáte v září, za pár týdnů budete přijímat přihlášky, jaký zájem očekáváte?

LP: Kapacity budujeme na stovku účastníků ročně, ale zároveň víme, že jde o první pilotní ročník, a kromě nás je tu i mnoho dalších poskytovatelů kvalifikačního studia, takže budeme teprve testovat, kolik lidí naší nabídkou dokážeme zaujmout.

IJ: Toto je první výkop, ale pokud bude zájem, můžeme kapacity klidně zdvojnásobit. Nechceme dopustit to, že za rok nebo za dva budeme muset zájemce odmítat.

LP: Já doufám, že vzhledem ke všemu tomu, co nabízíme, tedy kvalitní práci s výukou a podpoře od inspirujících odborníků, tak oslovíme skupinu lidí, kteří se na novou profesní dráhu teprve výhledově chystají a o klasickém studiu by neuvažovali. Ti se mohou rozhodnout si podmínku vzdělání splnit už nyní, když jsou třeba zatím zástupcem ředitele.

Co je vlastně dlouhodobým cílem programu kromě toho, že chcete poskytnout skvělé vzdělání novým kandidátům na ředitelské posty?

LP: Naším dlouhodobým cílem je, aby se české školy posunuly. Nejde jen o jeden program, to máte pravdu. Tím, co děláme, směřujeme k tomu, abychom změnili standard kvalifikačního studia pro ředitele škol a školských zařízení. Kvalita přípravného studia je klíčová pro kvalitu další práce ředitelů a to, jak zvládají pedagogický leadership, je zase důležité pro to, zda ve funkci zůstávají nebo kolik v ní zažívají stresu, například.

Chceme to teď otestovat na co největším počtu účastníků a věříme, že do budoucna se novým standardem začnou řídit i další poskytovatelé vzdělání. A tím pomalu, postupně přispějeme k systémové změně.

IJ: Když to řeknu velmi zjednodušeně, tak naším dlouhodobým cílem je, aby žádné dítě nestrávilo devět let povinné docházky v instituci, kde se nebude cítit dobře nebo kde bude opakovaně zažívat neúspěch. A k tomu potřebujeme ředitele, kteří budou umět vést učitele k tomu, aby ve svých třídách podporovali dobré klima a učení pro každého žáka.

Ivo Jupa je ředitelem Národního pedagogického institutu ČR. Spoluzaložil a vedl organizaci AISIS o. s. zaměřenou na vzdělávání učitelů a rovné příležitosti dětí. Působil jako ředitel odboru na MŠMT, kde byl zodpovědný za programování a implementaci strukturálních fondů EU ve vzdělávání, vědě a výzkumu pro ČR. Jako český zástupce zasedal ve Výboru pro vzdělávání Rady EU. Je autorem konceptu DMS, umožňujícího vybírat dárcovské příspěvky prostřednictvím mobilních telefonů.

Libor Pospíšil je manažerem vzdělávacího programu Ředitel naživo v organizaci Učitel naživo. Vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Dlouhodobě se jako konzultant a facilitátor (odborník na vedení diskuse) věnuje oblasti budování zdravé organizační kultury. Je aktivním skautským vedoucím a vzdělavatelem.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.