Jak na to, aby děti dělaly úkoly rády? Finalisté ceny pro učitele popisují své metody

Hlavně proto, že zabírají čas, který může rodina trávit společně. Nepomáhá ani to, že vypisování příkladů z učebnic a opisování písmenek dítě vyloženě nudí a jedinou motivací mnohdy je, aby se paní učitelka nebo pan učitel nezlobili.

Jak udělat úkoly snesitelnější? Zeptali jsme se tří loňských finalistů cen pro inspirativní učitele Global Teacher Prize, jak řeší domácí úkoly oni. 

Máš rád(a) dinosaury, čti si o nich!

Pavel Bobek učí na prvním stupni základní školy Solidarita v Praze. Úkoly dává každý den, a hned tři. Z češtiny, matematiky a čtení. „Původně jsem zadával jen jeden menší úkol, ale rodiče mě oslovovali s tím, že mají děti hotovo za pět minut a mohly by dělat více,“ popisuje. 

Pavel Bobek studoval učitelství v Anglii, kde bylo součástí výcviku téma možných sociálních nerovností . Tyto zkušenosti přelévá i do svých hodin, potažmo typu domácích úkolů. V praxi to znamená, že si žáci musí s úkolem poradit sami, bez rodičů. „Proto zásadně zadávám úkoly z látky, kterou jsme probírali před několika týdny nebo měsíci a u níž jsem si jistý, že ji celá třída solidně ovládá,“ popisuje. Nezadává úkoly, pro které děti potřebují cokoliv dalšího, než je tužka, papír či pracovní sešit. Odpadá tak nutnost vlastnit počítač a tiskárnu nebo dokupovat jakékoliv další pomůcky či materiály. 

Úkoly jsou často doplňovací, takže procvičí znalost, ale zároveň nezaberou příliš času. Tedy kromě čtení. Protože učí první stupeň, zadává úkoly ze čtení každý den, aby si děti nová písmenka zažily. Nejsou to však úryvky ze slabikáře či jím zvolený text. Nechává na svých žácích, aby si sami vybrali, co chtějí číst. „Chci, aby si sami vybrali knížku, která je bude bavit, a každý den si z ní jednu stránku přečetli. Pak mi napíší jednu větu o tom, co se v ději právě stalo. Mnohé děti zvládnou přečíst i vyšší jednotky stránek denně,“ říká. Rodiče nemusejí knihu kupovat, škola má k dispozici vlastní knihovnu. 

Jaké jsou výsledky? „Zvládají to všichni žáci, opakování jim pomáhá s upevněním starší látky a dopomáhá k úspěchu v následných hodinách, protože se ke starším věcem pravidelně vracíme. A k tomu si budují čtenářský návyk,“ popisuje. 

I když jsou jeho domácí úkoly povinné, za jejich nedonesení nedostávají děti špatné známky ani žádné jiné tresty. „Pokud žák úkol neudělal nebo mu nerozuměl, musí mi to říct. Nedělám z toho vědu, ale snažím se je vést k tomu, aby úkoly dělali a aby si na pravidelnou domácí přípravu včetně vlastní zodpovědnosti za ni zvykli,“ popisuje svůj postup. I když se tak jeden zapomenutý úkol do klasifikace nepropíše, jednou za čtvrt roku dostanou žáci známku za vynaloženou snahu, což bývá v drtivé většině jednička. „Naprostá většina žáků na úkolech doopravdy poctivě pracuje. Horší známce bych předcházel domluvou s nimi, rodiči nebo například neadresným apelem na celou třídu,“ říká.

Svět není rozkouskovaný na předměty

Znáte tu situaci? Dítě přijde ze školy, vy se urvete dřív z práce a chcete věnovat čas bruslení, plavání, návštěvě kamaráda nebo prohlídce muzea. Dítě je nadšené. Jo!!! Užijete si to, všichni jsou vyfoukaní, unavení, zralí tak akorát do postele. A vy máte dobrý pocit ze skvělého odpoledne. Večeři dáte studenou a spát! Jenže… moment! Ještě úkoly! A místo skvělého pocitu je tu frustrace. Příště holt bruslení, plavání a muzea jen o víkendu. Jenže to jsme zase chtěli jet k babičce, lyžovat nebo na výlet! Dobré řešení neexistuje. Tedy pokud dostáváte úkoly ze dne na den. 

Magdalena Málková, která spoluzaložila ZŠ Prosperity v Nové Vsi u Kolína, se s pedagogickým sborem domluvila, že se úkoly budou zadávat v pondělí a přinést je měly děti až v pátek. „Bylo na dětech, kdy si úkol udělají – když vědí, že mají ve středu kroužek, musí pracovat na úkolech do školy v jiné dny,“ popisuje s tím, že se tak samy naučí mít zodpovědnost a rozvrhnout si svůj čas. Její úkoly nejsou jednoduché ani rychlé. A není jich málo. Mají však schopnost vtáhnout do děje. 

Místo přeskakování z tématu na téma, z jedné cvičebnice na druhou a z jednoho předmětu na další, pracují žáci celý týden na jednom tématu. A tak například v úkolníčku k Pablu Picassovi dostávají napřed několik indicií a hádají, jaké osobnosti je tentokrát úkol věnován. Pak vymýšlejí, jaké názvy by dali skicám, které pro ně Magdalena Málková vyfotila na jeho nedávné výstavě. V dalším úkolu sami vytváří portrét v jeho stylu. Následuje úkol z angličtiny: pustit si na YouTube cokoliv o Pablu Picassovi a napsat o něm pár vět. A jde se na porozumění textu: žáci dostanou šest odstavců a ke každému mají napsat, co je v něm zaujalo. Ať už je to glosa, poznámka, připomínka nebo názor. Následuje šest otázek, jejichž odpovědi najdou právě ve zmíněném textu. 

Některé úkoly jsou rychlé a procvičovací, například určit slovní druhy v krátkém textu. Zároveň se však musí děti nad tímto textem zamyslet. Popisuje totiž, že někteří lidé měli Picassův pacifismus za zbabělost. A na žácích je, aby napsali svůj názor. Zamyslet se musí také nad tím, co oni sami mají se slavným umělcem společného. V posledním bodě pak hodnotí celý úkolníček. Píší, co jim dělalo při řešení největší problémy a co je naopak nejvíce bavilo. A třeba i to, kde zažili svůj „aha moment“. 

Úkoly si žáci přinášejí v pátek, kdy je však Magdalena Málková nevybírá, ani neznámkuje, ale v kruhu nebo ve skupinách o nich žáci diskutují, probírají řešení i postupy matematických úloh. „Děti si vzájemně sdílí, jak pracovaly, pokud je někde problematické místo, probereme to společně. Na téma pak můžeme také navazovat při další výuce,“ popisuje. 

Důvodů, proč si zvolila právě tento způsob zadávání úkolů, je několik. „Děti si mohou hospodařit se svým časem, jak potřebují a navíc si prohloubíme znalost tématu, na které mnohdy ve škole není čas, ale děti zajímá. To hlavní však je, že si uvědomí, že svět není rozkouskovaný na jednotlivé předměty, ale všechno souvisí se vším,“ vysvětluje. Dnes Magdalena Málková pracuje na Základní škole PORG, kde jsou úkoly podobné, ale zadává je na víkend a jejich vypracování je dobrovolné.

Úspěch podle ní mají především ty úkoly, u kterých mají děti možnost si vybrat, jak k němu přistoupí. Jestli budou například kreslit, psát nebo vyrábět. A také témata, která vycházejí z toho, co je zrovna zajímá. „Zaujalo je téma vesmíru? Dostanou úkolníček na téma vesmír. Já už do něj přidám úkoly, které chci, aby procvičovaly. U textu na téma vesmír si procvičí gramatiku, na vesmírné téma mohou i počítat a tak dál,“ popisuje.

Nejdřív hodnotí žák, pak spolužáci a pak učitel

Zatímco na první stupni učitelé potřebují, aby si děti zažily nové věci jako čtení, psaní či počítání, na středních školách jsou už požadavky jiné. Soňa Havlíková učí francouzštinu a společenskovědní předměty – dějepis a základy společenských věd – na OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠS Jihlava. Úkoly zadává jak dobrovolné, tak i povinné. 

„Dobrovolné domácí úkoly zadávám na procvičování tématu nebo jeho další prohloubení a je už na žácích, jestli je téma baví a chtějí se o něm dozvědět něco více,“ vysvětluje. Zadání nacházejí na platformě Teams a nemají ani časovou platnost. Kdo je vypracuje, může přinést kdykoliv. Povinné úkoly lze u ní rozdělit do dvou skupin. „Řadím mezi ně například naučení se slovní zásoby daného jazyka, vypracování domácí písemné práce z jazyka nebo přípravu aktualit do předmětu základy společenských věd,“ říká.

Druhou kategorií jsou dlouhodobější úkoly. Na začátku pololetí zadává žákům témata referátů. Někdy je vypracovávají jednotlivě, jindy ve dvojicích. Termín odevzdání je jen orientační a vzniká po dohodě s daným žákem. 

„V případě, že studenti úkoly nedonesou, učím je se mnou komunikovat. Jde-li o vážnou situaci, nemoc nebo jakékoliv osobní problémy, mohou mi napsat soukromou zprávu přes chat nebo to probrat osobně. Učí se tak převzít vlastní odpovědnost za proces učení, a pokud nastanou nějaké překážky nebo komplikace, vědí, že je nutné se umět domluvit. Dlouhodobé úkoly je navíc učí i time management a schopnost zorganizovat si svůj čas,“ říká Soňa Havlíková s tím, že pokud však studenti nekomunikují, započítává to do hodnocení.

Samotné hodnocení referátů pak není jen na ní. Po jejich přednesení se nejdříve daný žák ohodnotí sám, pak řeknou svůj názor jeho spolužáci a nakonec ona. „Obvykle si tak na práci dají záležet a jsou velmi kreativní. A také vidí, jak funguje dobře připravené téma i jak to vypadá, když je to udělané na poslední chvíli,“ dodává. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.