Školní knihovny mohou být srdcem školy. Zázemí poskytují všem bez rozdílu

„Víme o knihovnách, které skvěle fungují jako informační centrum školy a tvoří její srdce. Zároveň se stále setkáváme s knihovnickým pravěkem, kdy se školní knihovnou nazývá víceméně nepřístupná místnost se zastaralým, nepoužitelným fondem,“ popisuje rozdílné kvality knihoven Edita Vaníčková Makosová, metodička Centra pro školní knihovny z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského. 

Začínali se třemi poličkami knih

Školní knihovna Základní a mateřské školy na Beránku v Praze je včleněná do budovy školy. U skříní se svazky v jednom z rohů místnosti postává klavír s obřím modelem mouchy, blízko něj leží sešit pro zapisování výpůjček. U polic s různými tituly se průběžně střídají žáci a pedagogové. „Láká to například i děti, které by normálně knížku do ruky nevzaly,“ říká pedagožka ve zdejším montessori programu Petra Mitická. Výhodou školní knihovny podle ní je, že je dětem blízko. 

Školní knihovna je tu organicky propojena s výukou. Jak to například vypadá, vysvětluje Petra Mitická: „Najdeme krásnou knihu a výuku vytvoříme podle ní. Snažíme se, aby byla kniha co nejvíce zapojená do českého jazyka a literatury.“  A přibližuje to na příkladu díla Ruty Sepetysové Musím tě zradit, které se týká komunistického převratu v Rumunsku. „Vytvořila jsem na ni čtenářskou lekci, kterou jsme dělali s dětmi v devátém ročníku. Vyberu vhodné ukázky z knihy a pracujeme metodami kritického myšlení,“ popisuje Mitická. Důležité podle ní je, aby se knížka přímo fyzicky účastnila lekce, protože vždy na konci přijde otázka, zda si ji chce někdo zapůjčit. 

Knihovna podle Mitické ve škole začínala před deseti lety v podobě tří polic a bez jakéhokoli výpůjčního systému. „Říkali jsme si, že by to chtělo nějak utřídit, aby se v tom lépe orientovalo jak učitelům, tak dětem. Souběžně s tím přišla myšlenka, že bychom chtěli krásné knížky, takže jsme napsali rodičům, jestli některé z těch knih doma nemají a nechtěli by je třeba darovat. Tím se fond skokově rozšířil,“ říká Petra Mitická. Rodiče pak podle ní začali sami škole dávat knihy jako dárky. „Teď už to funguje tak, že když doma někdo vyřazuje knihovnu, napíše nejdříve mně a něco vybereme.“ Další knihy pak škola pořizuje například z fondu spolku rodičů. Aktuálně disponuje školní knihovna tisícovkami titulů.

Najdi, co by sis chtěl číst

Aby si děti na přítomnost místností plných knih uvnitř školy zvykly, vždy na začátku školního roku dojde podle Petry Mitické na seznámení s knihovnou. „Přijdou sem všichni znovu, i ti, co tu už byli. Každý ročník zvlášť. Zopakujeme si tady pravidla, aby se nestávalo, že někdo knížku vezme a odejde. Musí ji i zapsat; ukážeme si jak. Dělám také různá hledání v knihovně s konkrétními úkoly, například – najdi knížku, která má v názvu klučičí jméno nebo nějakou o husitství,“ uvádí Mitická s tím, že poslední úkol bývá „najdi knížku, kterou by sis chtěl přečíst“. A končí to tak, že už v září řada dětí přímo s knihou odjede. V rámci roku jsou pak úzce s knihovnou propojené dílny čtení. Zajímavostí na škole je také takzvané tutorské čtení, kdy mladší žáci čtou těm starším – a naopak. 

Kromě žáků slouží knihovna i pedagogům, kteří v ní mohou nalézt odborné tituly. „Jsou tady knihy pro všechny věkové skupiny, dokonce i rodiče si tady, když například čekají, půjčí knihu. Anebo vybírají knihy pro svoje děti. Chodí sem ale i naši bývalí žáci,“ konstatuje Mitická. A jak knihy v Základní a mateřské škole na Beránku do fondu vybírají? Jde například o knihy, které by si prý děti samy nekoupily. Řídí se i titulem 2x 101 knih pro děti a mládež od autora Pavla Mandyse. 

Oceněné knihovny

Školní knihovny mohou získat i ocenění. Takzvaný počin školních knihoven udílí Centrum pro školní knihovny. Za rok 2021 se na předních příčkách umístily rovnou knihovny dvě, a to Základní škola Rabasova Ústí nad Labem a 1. základní škola v Rakovníku, na druhém místě byla oceněna knihovna České a slovenské školy Okénko v Londýně.

Školní knihovnu v 1. základní škole v Rakovníku rozvíjejí od roku 2013 a k jejímu otevření došlo o rok později. „Začátky nebyly jednoduché, v současnosti jsme už ve fázi, že vedení školy řeší knihovnu především z pohledu financí, zatímco metodicky ji mají na starosti povolanější,“ vysvětluje ředitel 1. základní školy v Rakovníku Karel Folber a jmenuje zejména kolegyni Markétu Markovou, která má v současnosti chod knihovny spolu s doprovodnými aktivitami na starosti. 

Místo setkávání

To, v čem má knihovna nezastupitelnou roli, je podle Folbera rozvoj nadaných a mimořádně nadaných dětí, a slouží také jako místo pro setkávání. „Určitě vnímáme také fakt, že školní knihovna, která je otevřená i v době polední přestávky, hraje určitou roli v prevenci rizikového chování žáků. Ti mohou po obědě před odpoledním vyučováním buď jen tak bezcílně bloumat v okolí školy, nebo se pohybovat v blízkosti knihovny, sednout si do ní a prolistovat si časopis nebo knížku, popovídat si s učitelem,“ dodává ředitel 1. základní školy v Rakovníku Karel Folber. U žáků pocházejících ze sociálně znevýhodněného prostředí pak může knihovna pomoci s určitou kultivací osobnosti – a to díky tomu, že se mohou účastnit akcí, které knihovna pořádá. Existence školní knihovny není podle Folbera protiváhou městské knihovny, nemůže být ani její konkurencí. „Spíše jde o symbiózu. Necháme žáky načichnout čtenářstvím a oni si pak snáze hledají cestu do velké knihovny,“ míní Folber. 

A jaké akce tu pro letošek chystají? Podle Markéty Markové se například pokračuje v akci Lovci perel, kdy děti sbírají korálky za přečtené knihy, bude se tvořit literární postava z dýně a v rámci Mezinárodního dne památky obětí holocaustu se ve škole konala i výstava s besedami pro žáky i veřejnost. Pro financování rozvoje knihovny se škole podařilo najít partnery mezi velkými společnostmi. Jinak se podle Folbera řeší peníze vícezdrojovým financováním: „Lapidárně řečeno – vždycky se najdou peníze.“ Buď knihovna sežene sponzora, nebo využije prostředky z evropských fondů. 

Nové knihy na facebooku

V další oceněné škole – Základní škole Rabasova – funguje školní knihovna už od jejích počátků, tedy od roku 1991. „V posledních dvou letech jsme velmi intenzivně pracovali na tom, aby se pro žáky i učitele stala současně místem vzdělávání, zábavy a odpočinku. Pořádáme v ní nejrůznější literární akce, workshopy, soutěže i čtenářské dílny,“ přibližuje Lenka Kaliničová. 

Přímo v knihovně se podle ní odehrává čas od času také výuka literatury a slohu. S vybavením odbornou literaturou pomáhali například vyučující přírodních věd. A i oni mohou využít prostory knihovny pro výuku. „Potkávají se zde nejmladší čtenáři s těmi zkušenějšími. Starší žáci dávají mladším knižní tipy. Knihovna odpoledne slouží dětem ze školní družiny. V knihovně jsme realizovali autorská čtení, stala se vhodnou kulisou akce Pasování na čtenáře,“ doplňuje Kaliničová. 

O tom, že dorazily nové tituly, se žáci i jejich rodiče dozvídají například přes oficiální stránky školy na facebooku. „Výkladní skříní knihovny se staly dvě vitríny na centrální spojovací chodbě školy. Tematicky zaměřené výstavy knih se snaží upoutat pozornost kolemjdoucích žáků. Pravidelně pořádáme soutěže o nejpilnějšího čtenáře. Osvědčily se i celoškolní tipovací hry,“ popisuje triky na udržení pozornosti čtenářů Lenka Kaliničová ze Základní školy Rabasova. Tamní školní knihovna prošla už několikrát rekonstrukcí. Největší investice se uskutečnila před dvěma lety. „Když opomineme reorganizaci knihovny, ročně se investuje přibližně pět tisíc korun do nákupu nových knih,“ uvádí Kaliničová. 

České stopy ve Velké Británii

Poměrně daleko od České republiky se nalézá mezinárodní školní knihovna v České a slovenské škole Okénko v Londýně. Škola vznikla v roce 2012 a od té chvíle bylo možné si půjčovat také knihy, nejdříve ale docházelo spíše k výměně mezi dětmi a rodiči. Organizovanější podobu získala školní knihovna o dva roky později, kdy vznikl i oficiální seznam knih. „S nárůstem počtu žáků školy i počtu knih bylo relativně brzy jasné, že pro naše potřeby potřebujeme profesionální katalog. Ten musí být lehce přístupný a knihy v něm jsou rozdělené do sekcí podle jazyků i žánrů. Také umožňuje registraci jednotlivých čtenářů,“ přibližuje Jana Nahodilová z České a slovenské školy Okénko. A doplňuje, že v květnu 2021 začala školní knihovna v souvislosti s online působením Filmového a knižního klubu Knihomol nabízet také české a slovenské e-knihy. 

„V současné době v Mezinárodní knihovně Okénka nabízíme přes 16 tisíc knih a e-knih pro čtenáře každého věku, a to jak v češtině a slovenštině, tak i české či slovenské autory v angličtině,“ uvádí Jana Nahodilová. Samotné zřízení školní knihovny v zahraničí popisuje jako složité – a to z důvodu, že většina tamních škol nemá své vlastní prostory. „Na začátku to tedy znamená vozit knihy s sebou neustále v krabicích. Situace se mění, jakmile najdete školu, kterou si pronajímáte a která vám poskytne místo, kde můžete svoji knihovnu mít stabilně,“ konstatuje Nahodilová. 

Druhý problém je podle ní nedostatek zkušených knihovnic, které dokáží vytvořit knihovnický systém, a třetí samotné pořizování knih, jež na začátku museli složitě převážet z České republiky. „Později jsme domluvili spolupráci s dvěma dodávkovými službami. Vozí nám knihy zdarma, protože jsme nezisková organizace,“ říká Jana Nahodilová z České a slovenské školy Okénko. 

Také v Okénku se soustředí na to, aby školní knihovna nefungovala pouze jako výdejna. „Snažíme organizovat pravidelné tvůrčí dílny s autory, soutěže, ale také semináře pro učitele, abychom podporovali jejich vývoj a zároveň je informovali o nových knihách a materiálech do výuky,“ poznamenává Jana Nahodilová. A na jaké literární aktivity láká Okénko v Londýně? Každý týden na čtení a rozhovory s autory pro děti. Každý měsíc na Knižní klub pro dospělé a rozhovory s autory. Ve spolupráci s Českým centrem v Londýně by se měla uskutečnit například beseda se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou nebo Noc s Andersenem se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou. 

Kroužek anime i LGBT+

A vraťme se k poptávaným zkušeným knihovnicím nebo knihovníkům. Ve Skotsku na této pozici působila Dana Neumannová, která působila jako školní knihovnice ve dvou tamních školách v Glasgow. Popisuje, jak knihovna fungovaly: „Žáci navštěvují knihovnu pravidelně v hodinách angličtiny během prvních třech let studia. Do knihovny chodí většinou jako celá třída společně s učitelem nebo jsou posíláni postupně po malých skupinkách. Knihovna má vlastní rozvrh, kterým se učitelé řídí. V praxi to tedy znamená, že je tam neustále plno.“ A dodává: „Všechny děti čtou každý den prvních deset minut výuky angličtiny. Učitelé je nijak neomezují – mohou si vybrat ze všeho, co je v knihovně, tedy fikce, literatura faktu, komiksy i manga. Svůj pokrok pak zapisují do čtenářských deníků.“

I Dana Neumannová vyzdvihuje jako velký klad školní knihovny, a to, že je dětem blízko. Využít ji mohou i během přestávek a obědové pauzy. „Velmi důležitá funkce knihovny je i to, že je útočištěm pro děti, které se právě během přestávek nebo obědových pauz chtějí vyhnout chodbám, jídelně nebo venkovnímu dvoru, kde je často příliš hluk nebo kde jsou vystaveny šikaně,“ upozorňuje Neumannová. Během poledních pauz v knihovně pořádala různé kroužky, například antistresový kroužek, kde si děti mohly malovat, vybarvovat nebo skládat puzzle, anime & manga kroužek, během něhož bylo možné sledovat anime, LGBT+ kroužek anebo čtenářský kroužek pro děti, které neměly angličtinu jako mateřský jazyk. 

„Děti ale mohly klidně jen přijít a nic nedělat. Pracovala jsem v jedné z nejchudších čtvrtí Glasgow a většina žáků pocházela ze silně sociálně znevýhodněných rodin. Velké procento dětí nemělo doma žádné knihy a školní knihovna byla jediným místem, kde měly ke čtení přístup,“ zmiňuje Dana Neumannová. Co se týče akcí, záleží podle ní hodně na osobnosti a zájmech knihovníka, protože v této práci existuje poměrně velká volnost. 

Bez systémové podpory

Dobrý školní knihovník či knihovnice je podle metodičky Centra pro školní knihovny z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského Edity Vaníčkové Makosové velmi často ten, kdo může jako první zachytit náznaky, že dítě prožívá nějakou krizovou situaci. „Ze své mnohaleté praxe ve školní knihovně si nesu zkušenost, že během diskuse nad knihou, během diskuse o čtenářském prožitku, je pro dítě snadnější se otevřít a hovořit o svých problémech. V zahraničí je pojem biblioterapie již velmi zavedený a používaný pojem, v našich končinách jej teprve objevujeme,“ podotýká Edita Vaníčková Makosová.  

A upozorňuje také, že v České republice zatím není zavedena systematická podpora pro fungování školních knihoven. Ve velké míře tak záleží na samotném řediteli či ředitelce školy a knihovnících, jak bude konkrétní školní knihovna vypadat – a co svým návštěvníkům nabídne. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.