Jak vybrat knihu pro dítě? Důležitá je velikost písma, množství textu i font

Kolik knížek by mělo dítě za rok přečíst? Jaký je váš profesní odhad? 

To je velmi individuální. Myslím si, že hlavní je probudit v něm o čtení zájem. Znám pedagogy, kteří toto velmi dobře umí a děti pak čtou s velkým nadšením. Pak jsou schopné přečíst třeba i dvacet knížek za rok. 

Jak to ti učitelé dělají? 

Například dětem řeknou, ať si přečtou jakoukoliv knížku a pak o ní vypráví svým spolužákům. Ať jim řeknou, proč se jim líbila a jestli ji doporučují i ostatním. A děti opravdu chtějí svým kamarádům něco ukázat a vyprávět o tom. A příště spolužák zase doporučí jinou knížku, která nadchla jeho. To je ta správná cesta.

A rodiče? Jak mohou oni probudit u dětí zájem o čtení?

Třeba tak, že je nechají, aby si samy vybraly, co se jim líbí. Ne vždy to bude kniha, která se bude líbit i jim, ale je to cesta, jak si může dítě najít vztah ke čtení. Že má zájem jen o komiksy? Nevadí, to je dobrý začátek. Třeba se po pár komiksech začne samo ptát po knížce, která už má více textu. Já bych vlastně nezatracovala nic. Rozhodně bychom my dospělí měli jít dětem příkladem a sami číst – rodič může těžko přesvědčit dítě o důležitosti čtení, když sám do ruky knihu nevezme. 

A pak si s nimi o přečtené knížce povídat? 

Ano, a ideálně na to jdete přes emoce – ptáte se, co se jim líbilo a proč. 

Mohou v tomto ohledu pomoci knihy takzvaně s nadstavbou? Jejíž součástí jsou například úkoly, kreslení, vystřihování, puzzle či třeba samolepky? 

Záleží na typu dítěte a na tom, k čemu má vztah. Některé děti to bude určitě bavit, ale jiné se zase raději ponoří do textu a aktivity kolem je budou spíše vyrušovat. Je to hodně individuální. K nám do knihkupectví chodí třeba osmileté čtenářky, které zhltnou i knihy o třech stech stranách, ale také osmileté čtenářky, které jsou rády, že si mohou od čtení odpočinout při některé ze zmíněných aktivit. Rozdíly mezi dětmi jsou opravdu obrovské. Moje generace neměla v dětství tolik možností zábavy, jako mají dnešní děti, ani nabídka knih nebyla tak široká, rozdíly ve čtenářství mezi námi nebyly tak velké. Dnes ale záleží na tom, do jaké školky a školy dítě chodí, kolik času mají rodiče na to, aby se mu věnovali. Musím říct, že mnohdy už ve dveřích poznáme, jestli dítě čte, nebo ne. Už třeba jen podle toho, jak se vyjadřuje, jaká volí slova.

Velkou oblibu si dnes získávají audioknihy. Dokáží u dětí nahradit klasické knihy? 

Řekla bych, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Já sama mám audioknihy moc ráda a jsou situace, kdy jim dám přednost. Například když něco dělám nebo jedu autem. Zároveň ale vnímám ten obrovský rozdíl mezi tím, když knihu poslouchám a když ji čtu. Ten prožitek se podle mě nedá srovnat. Jako čtenářka jsem mnohem pozornější, obraz je pro mě živější a mnohem více si také z příběhu pamatuju. Když poslouchám audioknihu, mám pozornost roztříštěnou.

Takže bychom měli dětem spíše číst nebo je nechat číst, když už to umí?

Já myslím, že skvělá je kombinace obojího, protože to je i krásně strávený čas. Jeden náš zákazník má asi čtrnáctiletého syna, kterého po rozvodu vídá jen o víkendech. On k nám nechodí vybírat knihy pro sebe nebo pro syna. Vybírá si u nás knihy pro společné čtení. Ten omezený čas, který spolu mají, si užívají při čtení. Chvíli tatínek, chvíli syn. Myslím, že tohle je i cesta v případě, kdy bychom rádi, aby naše dítě více četlo, ale samotné ho to příliš nebaví, nebo když mu to kvůli různým poruchám čtení či soustředění nejde. Společné čtení i v takto poměrně vysokém věku dítěte může být také motivací i pro jeho pozdější samostatné čtení. Vždyť pokud nečte rodič, těžko můžeme chtít po dětech, aby četly ony.

Blíží se Vánoce a většina dětí asi pod stromečkem nějakou tu knihu najde. Jak můžu jako rodič poznat, která je dobrá?

To je někdy opravdu těžké. V České republice vychází každý rok zhruba dva a půl tisíce knížek pro děti a mládež. Objektivně je pro rodiče nemožné se v nich orientovat. Bohužel ne všechny mají dobrou kvalitu. Kolikrát se to odráží například v počtu gramatických chyb, což dnes už bohužel není nijak neobvyklý jev, ve špatné stylistice překladů i v nevhodné grafické úpravě, protože i ta má svá pravidla. V tomto ohledu kvalitu člověk mimo obor nemusí rozeznat, protože na to nemá průpravu. 

A z věcí, které na první pohled poznám? 

Dobrá kniha by měla splňovat určitá kritéria, a to například i vhodnost písma pro určitou věkovou kategorii. Pokud je to knížka pro prvňáčka, nemělo by být písmo maličké, písmena by měla být dostatečně velká, aby to malé dítě dokázalo učíst. Kvalitní kniha by tak měla zohledňovat i věk čtenáře. Určitě bych poradila rodičům či prarodičům, aby se zamysleli nad tím, jaké jejich dítě v tomto ohledu je. Některé knihy experimentují s různou barvou písma či různými fonty, což může korespondovat s příběhem, ale pokud má dítě například dyslexii nebo dysgrafii, nebudou pro něj barevné písmo a atypický font srozumitelné. Stejně tak pro začínající čtenáře. I když bude kniha udělána nápaditě a tento atypický přístup bude korespondovat se skvělým příběhem, tak si s knihou neporadí. 

To máme velikost a barvu písma. Na co dalšího se můžu jako rodič zaměřit? 

Snažit se objektivně posoudit, jak na tom se čtením mé dítě je, a nezvyšovat zbytečně nároky. Myslím, že se přístup rodičů v posledních letech výrazně zlepšuje. Ještě v roce 2015, když jsme začínali s naším výběrovým knihkupectvím pro děti a mládež, jsme od zákazníků slýchali věty typu „to je hrůza, za tak málo písmenek tolik peněz dávat nebudu.“ Jenže právě knížka, kde je takzvaně málo písmenek, je ideální čtení pro prvňáčka. Stačí několik krátkých řádků na stránce. Pokud dám hustě popsanou stránku dítěti, které se teprve učí číst a já v něm potřebuju posílit touhu po čtení a objevování příběhu, stane se jediné: dítě se toho zalekne a ztratí motivaci. Takže pokud chci, aby si knížku četlo samo, doporučila bych zvažovat rozsah textu. 

Neměli bychom ale nároky postupně zvyšovat? 

To ano, nemyslím to tak, že bychom měli dítěti stále ustupovat a chránit ho, aby se náhodou zbytečně nenamáhalo. Ale zároveň mu tím – pro něj – nadměrným množstvím textu neznechutit radost z příběhu. A nebo k výběru přistoupit tak, že si koupíte obsáhlou knihu a přečtete si ji společně. V tu chvíli je jedno, jestli je dítě ve druhé či čtvrté třídě. A pak je při výběru knihy samozřejmě důležité myslet na to, co se líbí samotnému dítěti a také vám, abyste si knihu užili všichni. A nemluvím jen o tématu. Přemýšlejte, jestli máte radši ilustrace moderní či klasické, jestli hledáte knížku na cesty nebo na čtení večer, a podle toho volte formát. Pokud vybíráte mezi kvalitními tituly, vybírejte knihy, z nichž budete mít radost.  

Veronika Benešová Hudečková (1975) Před sedmi lety spoluzaložila nezávislé knihkupectví s názvem 2veverky, které se zaměřuje na literaturu pro děti a mládež. Ve svém vlastním nakladatelství Verzone vydává především moderní čínskou literaturu a knihy pro děti. Je spoluzakladatelkou Asociace malých nakladatelů a nezávislých knihkupců. Každý rok organizuje festival dětských knížek Literartura a pořádá workshopy pro školy o tom, jak vznikají knihy.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.