Virtuální pomocník, nebo nepřítel? Jak si čeští učitelé zvykají na AI

Kateřina z Prahy učí matematiku na střední odborné škole. Už od jara má při chystání příprav nového pomocníka a tím je oblíbený nástroj umělé inteligence ChatGPT. „Umí za mě udělat tu otrockou práci, které je nejvíc a která hrozně zdržuje,“ vysvětluje. „Už jsem se naučila zadávat prompty tak, že po pár minutách mám, co potřebuji: například úvodní hodinu k tématu stereometrie. Navrhne mi příklady, vymyslí aktivity včetně časového plánu. Vytvoří sérii hodin včetně výstupů, pomůže mi sestavit test a dokázal by ho i vyhodnotit.“

Jak Kateřina zdůrazňuje, nestačí si pouze přípravu vytisknout a jít učit, je potřeba si ji projít, zrevidovat, občas něco přidat nebo ubrat a hlavně ověřovat: „ChatGPT je skvělý nástroj na experimentování a shromažďování nápadů. Co se týče znalostí, ty bych raději hledala jinde.“

S tím souhlasí i učitelka Alžběta ze středních Čech. Se svými osmáky letos probírá kraje České republiky, a aby téma a výuku trochu ozvláštnila, zapojila umělou inteligenci. „Řekla jsem jim, že si mají ve dvojicích nachystat prezentace k jednotlivým krajům a musejí k tomu využít ChatGPT. Součástí zadání byla nejen tvorba prezentace, ale také hledání chyb, aby viděli, že AI se umí plést,“ říká učitelka.

Polovina učitelů už umělou inteligenci vyzkoušela

Podobně jako Kateřina a Alžběta experimentují s nástroji umělé inteligence tisíce českých učitelů a učitelek. Získávají kreativní nápady, ulehčují si rutinní práci a připravují se na největší technologickou revoluci od vynálezu internetu.Na druhou stranu ale narážejí na setrvačnost, která je českému školství vlastní, na konzervativní kolegy i rodiče, a především na to, že nikdo tak úplně jistě neví, jak by se AI ve školách měla nebo neměla používat. „S kolegy a vedením zatím raději o tom, že využívám k výuce umělou inteligenci, moc nemluvím,“ přiznává pražská učitelka matematiky Kateřina.

Podle čerstvého výzkumu Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti Microsoft Česko & Slovensko, kterého se účastnilo více než 2500 pedagogů, jich se svými žáky v hodinách o umělé inteligenci hovořila polovina; 53 procent z nich už nějaký nástroj AI aktivně využilo.

Nejčastěji – téměř ve čtvrtině případů – učitelé využili AI k tvorbě textů do výuky, pětina učitelů pomocí ní překládá z cizích jazyků, šestina připravuje testy a 12,28 procenta ji využívá k přípravě hodin. Téměř čtvrtina zúčastněných učitelů nachytala žáka při tom, že si pomocí ChatGPT vytvořil domácí úkol, referát nebo esej. Téměř 84 procent učitelů se domnívá, že umělá inteligence výrazně promění práci učitele, ale jen 13 procent už má za sebou nějaký kurz na zavádění nástrojů AI do výuky.

„Nástroje umělé inteligence se neustále zlepšují a nabízejí víc možností. Děti si například mohou užít konverzaci s ChatGPT, který dostane pokyn odpovídat jako Karel IV.,“ říká Ivana Böhmová, jež v Národním pedagogickém institutu (NPI) působí jako koordinátorka aktivit pro využití AI ve vzdělávání. „Učitelům může pomoci s rutinními úkony, ale nejen s nimi. Při pokročilejším používání dokáže AI například personalizovat úkoly, vymýšlet gradované úlohy, analyzovat pokrok žáků.“

V reálném životě tedy může pomoci vyřešit častou výzvu, které čelí čeští učitelé, kdy má například angličtinář na gymnáziu ve třídě studenty jak na úrovni A1, tak na úrovni B2. ChatGPT či podobné jazykové modely zvládnou například hravě převést jeden text do několika úrovní gramatické obtížnosti nebo navrhnou aktivity pro jednotlivé skupiny studentů. A pokud si dítě neví doma rady s příkladem z matematiky, existují nástroje, které mu ho vypočítají a vysvětlí mu postup. „Nedávno jsem se dětem snažila vysvětlit fenomén Schrödingerovy kočky. Nakonec jsme napsali prompt do ChatGPT, aby ho vysvětlil osmiletému dítěti,“ uvádí Ivana Böhmová konkrétní příklad. „Sama jsem byla překvapená, s jak zajímavými a názornými příklady přišel.“ A hned jmenuje další situace, kdy může AI přinést do tříd vítané oživení: „Učitelé rádi využívají různé pomůcky, jako například Kahoot, Quizlet, pexesa, kartičky se slovíčky. Každý učitel ale ví, kolik práce stojí takové pomůcky vytvořit. AI to ale zvládne na pár kliků,“ popisuje Ivana Böhmová z NPI.

Pravidla užívání AI patří do školního řádu

V Národním pedagogickém institutu už několik měsíců funguje skupina složená z odborníků na vzdělávání a moderní technologie. Navazuje na už probíhající revizi RVP v oblasti informatiky, kde se klade důraz na zvyšování digikompetencí u dětí. Tato skupina nedávno vydala Doporučení, jak pracovat s umělou inteligencí pro učitele, ředitele, rodiče a žáky .

Přehledný materiál ve formě plakátu, který je možné pověsit na zeď třídy nebo sborovny, případně je možné si ho upravit na míru škole. Tím ale aktivita odborníků z NPI nekončí, naopak. Nabízejí zdarma i různé kurzy, semináře, webináře a služby konzultantů ve všech krajích a zdarma.

Vraťme se ale ke zmíněným doporučením. Je potřeba dbát na posilování AI gramotnosti u dětí i učitelů, zdůrazňovat zodpovědnost za výstupy, jejich pravdivost a kvalitu a hlídat soukromí a také osobní data všech zúčastněných. „Pro všechny rovněž platí, že je nezbytné vzít na vědomí, že AI tu s námi je a nikam neodejde, naopak její zapojení do různých sfér lidského života bude jen narůstat. Ve školách už proto nelze setrvávat u klasického modelu zadávání úloh a jejich vyhodnocování, a čím dřív to pochopíme, tím lépe,“ je přesvědčená Ivana Böhmová.

Jedním z krajských koordinátorů je i brněnský učitel Pavel Hodál. Kolegům je k dispozici na e-mailu i telefonu a poskytuje konzultace školám, jež si s umělou inteligencí nevědí rady. „Nejdřív volali ředitelé a ptali se, jak ji můžou ve škole zakázat,“ směje se učitel. „Ale teď už se spíš chtějí poradit, jak ji co nejlépe využít.“ Pavel Hodál se podílel také na formulaci už zmíněných doporučení NPI a nyní ve spolupráci s ChatGPT a dalšími nástroji AI vymýšlí, jak je přetavit do pravidel užívání, jež by si školy mohly vetknout do svých školních řádů. „Podle mě je to nezbytné, protože školní řád je závazný dokument, který určuje, co se ve škole může, nesmí a musí,“ vysvětluje.

Podle Hodála je například potřeba stanovit, že nástroje umělé inteligence se smějí využívat jen v souladu s etickými normami, zákonem o ochraně osobních údajů a pedagogickými cíli školy. Žáci mají právo na přístup k materiálům, jež jim objasní principy fungování AI adekvátně k jejich věku. Nástroje AI mají sloužit k podpoře výuky, ale nikoli k nahrazení učitele, a budou-li využity k hodnocení žáka, musí se tak stát na základě transparentních a předem známých pravidel.

Největší pozornost ale celkem pochopitelně věnuje Hodál autorskému právu a použití AI v žákovských výstupech. Velmi zjednodušeně se dá říci, že použít nástroje umělé inteligence při psaní různých prací, vypracovávání domácích úkolů či jako pomůcku při učení je naprosto v pořádku, je ale potřeba uvést AI mezi použitými zdroji. Pokud se přijde na to, že žák pouze zadal prompty do ChatGTP a pak postupoval způsobem „kopírovat–vložit“, bude na něj nahlíženo jako na plagiátora, za odevzdanou práci může být hodnocen nedostatečnou, a navíc může dojít i na disciplinární opatření. „Já věřím, že jako jsme dosáhli jakési rovnováhy v otázce zapojování mobilních telefonů do výuky, podaří se nám to samé i s AI,“ tvrdí optimisticky brněnský učitel a dodává: „Musíme ale žákům ukázat, že není jen nástrojem k podvádění.“

Digitální nůžky se rozevírají

Zdaleka ne všechny školy si ale s umělou inteligencí zvládají poradit levou zadní. „Je před námi ještě spousta práce, ta setrvačnost je prostě obrovská a mnohé školy samozřejmě doufají, že když schovají hlavu do písku a počkají, ono se to nějak přežene a budou moci pokračovat tak, jak jsou zvyklé,“ podotýká Ivana Böhmová z Národního pedagogického institutu.

Podle tamní skupiny expertů čelí školy výzvám zejména trojího druhu, a to ochraně osobních dat, digitálnímu wellbeingu a řeší také takzvaný digital gap (neboli propast mezi těmi, kteří disponují přístupem k digitálním technologiím, a těmi, kteří tento přístup nemají). „Ještě víc než dřív je nyní nezbytné se soustředit na ochranu osobních údajů každého žáka i učitele. Zabezpečit pořádně školní síť a neustále dětem vysvětlovat, že si musejí hlídat, kam jaké údaje o sobě zadávají,“ říká Böhmová.

Digitálním wellbeingem se podle koordinátorky aktivit pro využití AI ve vzdělávání myslí hlavně důraz na to, aby děti nebyly technologiemi přehlceny. Umělá inteligence je pomocník a prostředek vzdělávání, nikoli cíl, a není nutné s ní pracovat každou hodinu. „Je na zvážení učitele, kdy AI do výuky zapojit, a kdy naopak nikoli. Vždy by to mělo žákům přinést něco navíc, nikoliv nahrazovat práci učitele. Zároveň je u žáků potřeba posilovat mediální gramotnost, kritické myšlení a schopnost ověřování informací. A v neposlední řadě mít na mysli i to, že nástroje umělé inteligence by měly využívat především starší děti,“ vysvětluje Ivana Böhmová.

Zmíněný digital gap je velkým tématem pro Pavla Hodála. Upozorňuje, že existují školy, které chtějí každou novinku hned vyzkoušet, ale také ty, jež jsou značně konzervativní. Hrozí, že tyto školy a jejich žáci zůstanou pozadu. „Navíc je pravdou, že je velký rozdíl mezi nástroji, které jsou dostupné zdarma, a nástroji placenými,“ říká učitel z Brna. On sám si platí měsíčně 24 dolarů (přes 550 korun) za pokročilé verze chatů, a má tak přístup k širší škále služeb. „Záleží, jak k věci přistoupí vedení jednotlivých škol, zda uvolní peníze z vnitřního rozpočtu. Když se školy s AI naučí zacházet, může jim vyřešit spoustu agendy, jako je psaní e-mailů, tvorba prezentací a reportů... Podle mě se ty nůžky mezi platícími a neplatícími budou hodně rozevírat,“ uzavírá.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.