Jak se děti v Brně učí o květinách? Vytvářejí nástěnku na Pinterestu

Jak učíte informatiku? Začínáte také od hardwaru, softwaru a tak?

Záleží, o jaké informatice se bavíme. Existuje totiž takzvaná „nová informatika“, kde se děti učí programování, algoritmizaci, robotiku a práci s daty, čímž už se pár let zabývám, a to se u nás ve škole běžně učí. Mnohem podstatnější a silnější téma pro mě jsou ale digitální kompetence. Z většiny dětí totiž nebudou programátoři, ale naprostá většina z nich bude ke své práci, ať už budou dělat cokoliv, nějakým způsobem potřebovat ovládat technologie.

Co si můžu představit pod pojmem „digitální kompetence“?

První a nejdůležitější je podle mě v tom, že se zbavíte strachu z technologií. Zrovna nedávno jsem na toto téma měl velký webinář pro kolegy. Hlavně starší paní učitelky, které moje webináře navštěvují, se často úplně zablokují, když jim na obrazovce vyskočí nějaké okno a ony hned nevědí, co dělat. Dnešní děti už se počítačů opravdu neobávají, ale před učiteli stojí velká výzva – naučit je používat je smysluplně. A to se nemusí zdaleka omezovat na hodiny informatiky, naopak. Je velká škoda nepoužít technologie během hodiny přírodopisu, zeměpisu, hudební výchovy i v dalších předmětech. Výuka tím získá úplně jinou dynamiku, k životu to obvykle probere žáky, kteří jinak v hodinách bývají letargičtí. Nedávno jsme třeba mapovali v hudebce pomocí chromebooků a online aplikací světová rádia a řešili, nakolik hrají globalizovanou hudbu. Takže najednou tu máme hudebku, technologie, data, spolupráci nad tabulkou, světové jazyky a skupinovou práci přirozeně integrované do jedné hodiny. 

A co je podle vás smysluplné využívání technologií v hodinách? Že třeba místo výkladu pustím video z YouTube?

Každý učitel by měl mít pro každou hodinu stanovený vzdělávací cíl, a smysluplné využití technologií vypadá tak, že mu jej pomůžou naplnit. Co se týče puštění videa v hodinách, tak mám pocit, že je to víceméně nahrazení jednoho druhu výkladu jiným výkladem, takže to mi moc smysluplné nepřipadá. Já třeba za sebe mám moc rád prázdné aplikace. Takže namísto zhlédnutí videa děti mohou video tvořit. Naučí se látku z předmětu, ale navíc také vyhledávat informace, natáčet, stříhat, namlouvat a vkládat komentáře, publikovat... Ale ani tím to nekončí, protože je tam nutný prvek spolupráce a komunikace v týmu. Takové ty různé Kahooty a Quizzlety – tedy mobilní aplikace na opakování a testování učiva – už s dětmi ani nehraju. Mnohem spíš je ve třídě tvoříme; žáci se učí formulovat otázky a odpovědi, zaujímají role ve skupině. Já jim potom ukážu, jak za tři vteřiny z běžné tabulky vytvoří kahootovský kvíz, a až potom si ho zahrajeme. Emoce jsou pak mnohem silnější, než když jsou děti jen pasivními konzumenty.

O jak starých dětech se bavíme, když mluvíme o tom, že vyráběly vlastní video?

Pátá až devátá třída. A nedělá jim to problém. Prázdná aplikace ale může být jakákoliv, kde se dají například vytvářet koláže. V hodině můžete využít třeba aplikaci Pinterest. Děti nafotí květinu, vytvoří z fotek koláž, informace o rostlině napíšou do štítku a celé to nakonec publikují. Je to pořád botanika, ale k tomu právě i budujeme ty zmíněné digitální kompetence.

Když už jsme u toho přírodopisu – často děti nebaví, protože je hrozně nabitý fakty, zkrátka je to hromada učení. Jak ho učíte vy, aby to žáky bavilo?

Máte pravdu, když se nad tím zamyslíte, je to spousta faktů, terminologie... Jde to ale i jinak. Když se bavíme o minerálech, nezkouším žáky z chemických vzorců nebo stupňů tvrdosti. Mluvíme spíš o tom, v čem jsou důležité. Využívají se v průmyslu? Jsou krásné a najdete je ve špercích? Horniny tvoří krajinu, což se dá krásně propojit se zeměpisem. Snažím se učit tak, aby je to zajímalo, vztahovalo se to k jejich běžnému životu. Nedávno jsme třeba dělali SWOT analýzu přehradní nádrže. Jedna skupina mluvila za majitele kempu na břehu, jedna za rybáře, další za energetiky a poslední za ochranáře přírody. Věnovali jsme dvě hodiny tomu, že každá skupina měla za sebe zmapovat, co by znamenalo zvýšení nebo snížení hladiny nádrže o jeden metr. Viděli, že nic není černobílé a všechno má své výhody a nevýhody.

Když ale věnujete dvě hodiny něčemu takovému, jak se zvládáte časově vejít do tematického plánu?

Upřímně, například prvohory neučím do podrobností, jen nechci, aby mi tvrdili, že Země vznikla před třemi sty lety a dinosauři tu byli ještě včera. Snažím se přírodopis řešit komplexně a obsah učebnice pro mě není dogma.

Mám z vašeho vyprávění pocit, že nejste učitel, který by trval na tom, že mobily dětí budou za všech okolností vypnuté v tašce...

Samozřejmě ctím pravidla školy, kde působím, to je jasné. Nicméně v našem školním řádu je napsáno, že v rámci výuky je mobil možné vytáhnout na vyzvání učitele. Já sázím na důvěru mezi mnou a žáky a spoléhám se, že skutečně na mobilech dělají to, co mají. Pokud bych zjistil, že toho nějak zneužívají, už bychom příště telefony nechali v tašce.

S technologiemi ve výuce už pracujete dlouho. Stalo se vám, že jste prošel až trochu manickou fází, kdy jste musel všechno zkoušet a úplně jste se zahltil?

Jsem dlouhodobě součástí komunity učitelů, kteří využívají technologie, a prošel jsem si fází úžasu, objevování i vystřízlivění. Teď už vím, že je třeba využívat technologie při výuce s mírou. Nejsou samospasitelné a musejí být vždy podřízené cílům hodiny. Veškeré ty aplikace jsou jako kladivo. Když stavím katedrálu, potřebuju k tomu kladivo, ale není mým cílem zabývat se kladivem, musím přemýšlet mnohem dál.

Takže směřujete i k nějakému minimalismu?

Ano, k minimalismu. Hodně teď přemýšlím, kolik technologií je dost a kolik už příliš. Měli jsme třeba u nás ve škole takový workshop s dětmi o wellbeingu. Aniž bychom ho k tomu nějak navedli, povídá na konci jeden páťák: „Když něčeho přidám, třeba hraní her, musím něčeho jiného ubrat, protože den má jen omezený počet hodin a není nafukovací.“ Přesně tím vyjádřil, jak o tématu přemýšlím.

Sám odpověď neznám, ale vím, že nemůžeme rezignovat a stále musíme přemýšlet, jak učit jinak. Byl bych moc rád, kdyby každá škola a každý učitel dosáhli stavu, kdy opravdu budou mít promyšlený a propracovaný způsob, jak technologie využívat ve svých hodinách a jak přirozeně rozvíjet digitální kompetence žáků. Až toho dosáhneme a přestaneme problém řešit, můžeme v klidu zakázat žákům mobily ve škole, protože cíle budeme dosahovat jinak a lépe pomocí školních vzdělávacích programů. 

Byl jste odjakživa učitel, který se snažil učit „jinak“?

Učím už dvaadvacet let. Taky jsem si prošel stádiem frontální výuky, ale zjistil jsem celkem rychle, že to není ono. Bylo to pořád stejné, jedna hodina jako druhá, nic zajímavého se nedělo a děti jen pasivně konzumovaly. Takže teď se snažím přicházet s inovacemi, protože to pak víc baví děti i mě samotného.  

Pavel Hodál už víc než dvacet let učí děti přírodopis a informatiku, působí na ZŠ Bakalovo nábřeží v Brně. Vede kurzy pro učitele, pořádá webináře a jejich prostřednictvím pedagogy školí ve smysluplném používání technologií při výuce. Svoje poznatky (a také tipy na cestování po Indii) publikuje pravidelně na svém webu www.tybrdo.cz. V roce 2022 byl jedním z deseti finalistů ocenění pro nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.