Soud s Cichanouskou i kontroverzní gesto ruského hokejisty. Vybíráme pět důležitých událostí tohoto týdne
Jacinda Ardern končí. Politička, která opakovaně prokázala, že ženy patří na vysoké pozice a mateřství ani citlivý přístup v tom nejsou překážkou, se potýká se syndromem vyhoření po extrémně náročném období v čele země. V Bělorusku mezitím začal soud s jinou výraznou osobností, opoziční vůdkyní Svjatlanou Cichanouskou. Jaký výjimečný seriál získal nominaci na Českého lva a proč bychom neměli mlčky přejít gesto ruského hokejisty Provorova? Web Heroine.cz vám přináší pět událostí, které by vás tento týden neměly minout.
Novozélandská premiérka Jacinda Ardern končí ve funkci
Novozélandská premiérka Jacinda Ardern, která se v roce 2017 stala ve svých 37 letech nejmladší předsedkyní vlády na světě, odstupuje z funkce. Podle britské zpravodajské stanice BBC krok objasnila tím, že jí náročných šest let v čele státu, během nichž musela řešit například pandemii covidu-19 nebo dopady střelby v Christchurchi, způsobilo syndrom vyhoření. A není se čemu divit. Nejen, že Ardern dennodenně dosvědčovala, že (mladé) ženy do politiky patří a mají místo i v jejích nejvyšších patrech: stala se také teprve druhou premiérkou v historii, která porodila během vládnoucího období. „Ardern ukazuje, že skutečná odvaha a síla můžou být skryty v empatii – ať již vůči ostatním, nebo vůči sobě samé,“ píše v pátečním komentáři pro web Heroine.cz ředitelka organizace Forum 50 % Veronika Šprincová.
Člověk ale nemusí zrovna řídit ostrovní zemi, aby na sobě pocítil vyhoření. V současném světě, který si od nás žádá být neustále online a propaguje produktivitu za každou cenu, hrozí psychické problémy způsobené pracovním nasazením a obrovským vnitřním vypětím řadě z nás. Říct, že už zkrátka nemůžu, je přitom často rámováno jako osobní prohra a ne jako posun ke zdravějšímu životu a respektu k sobě samotnému. I dopady pandemie si s sebou více či méně stále neseme všichni. Vyskočit z kola úkolů, uzávěrek a rodinných událostí se může zdát takřka nemožné: existují ale způsoby, jak se vyčerpání přesto ubránit. Stojí za to například vyzkoušet techniku mindfulness a zkusit utišit otravné hlasy v našich hlavách, které našeptávají, že toho pořád neděláme dost, jak pro web Heroine.cz popsala Natália Antoňáková. Především si ale musíme přiznat, že je v pořádku si odpočinout nebo změnit směr ve chvíli, kdy náš organismus začne hrozit úplným vybitím. Když to zvládla Jacinda Ardern, zvládneme to také.
Letošní Český lev zná své nominace
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) v pondělí oznámila nominace na 30. ročník filmové ceny Český lev. Mezi největší favority tentokrát patří psychologické mysteriózní drama Arvéd režiséra Vojtěcha Maška, historický velkofilm Il Boemo režiséra Petra Václava nebo snímek BANGER od Adama Sedláka. Sedm nominací získalo drama Světlonoc režisérky a herečky Terezy Nvotové vyprávějící příběh Šarloty, kterou po návratu na rodnou slovenskou vesnici místní obviní z čarodějnictví a vraždy. Film prostřednictvím čarodějnických mýtů poukazuje na zakořeněné genderové nerovnosti a způsob, jakým společnost odnepaměti trestá ženy, které si dovolí vybočovat z daných norem. „Kniha Witches, Sluts, Feminists ukazuje, že přesně jako se kdysi nepohodlné či silné ženy označovaly za čarodějnice, dnes jsou démonizovány jinak a označují se jako kurvy či feťačky. Mechanismy jsou stejné, jen se proměnila ta forma,“ podotkla v říjnu režisérka v rozhovoru pro web Heroine.cz.
Na nejlepší televizní seriál byla mimo jiné nominována série Pět let, která na české poměry výjimečně citlivě vykresluje problematiku znásilnění a psychologii oběti i útočníka. Prostřednictvím protagonistky Terezy rozbíjí představu o stereotypní trpící oběti: Tereza prožívá těžké trauma, kvůli němuž zraňuje svoje okolí, chová se chladně a odtažitě. Seriál však nezplošťuje ani pachatele, který v osobním životě není klišé záporákem, ale romantikem i feministou, který se sám před sebou úzkostně snaží zachránit svou pověst. Do mainstreamu se tak prostřednictvím České televize a nyní i Českého lva konečně dostává téma konsentu a sexuálního násilí: bez předsudků, stigmatizace oběti a vnímavým způsobem. Už bylo na čase.
V Bělorusku začal soud s vůdkyní opozice Svjatlanou Cichanouskou
V Minsku začal v úterý soud s běloruskou vůdkyní Svjatlanou Cichanouskou a dalšími čtyřmi opozičními předáky, píše ČTK. Lukašenkův režim je v nepřítomnosti viní z vlastizrady a spiknutí kvůli masovým protestům před třemi lety. Jejich symbolem se stala právě Cichanouská: do roku 2020 byla především manželkou, která podporovala svého muže Sjarheje Cichanouskeho ve snaze stát se demokratickým prezidentem východoevropského státu. Po jeho uvěznění se tváří naděje a změny v autokratickém Bělorusku stala sama. Vystavila se tak obrovskému tlaku, vydírání a výhrůžkám, zejména poté, co Bělorusové vyšli do ulic po uveřejnění evidentně zmanipulovaných volebních výsledků. Zatímco se Lukašenkovi lidé neustále snaží o její zatčení, podává si Cichanouská ruce s evropskými a světovými lídry, kterým imponuje její odvaha postavit se represím.
Mezi politickými tvářemi současnosti tak Cichanouská vyčnívá, ačkoliv svou zemi vést nemůže. Není však zdaleka jedinou Běloruskou, která pravdě a snaze o demokracii obětovala skoro všechno. Novinářka Iryna Chalip v prosinci pro web Heroine.cz sepsala příběh aktivistky Paliny Šarenda-Panasjuk. Ta zůstává ve vězení a malého synka viděla naposledy téměř před dvěma lety. Důvod? Veřejně prohlásila, že je Lukašenko diktátor, policistovi, který vtrhl k ní domů, strhla z hlavy kuklu a řekla soudci, že ji nemá právo soudit. Žen, jako je Svjatlana nebo Palina, je ale v Bělorusku mnohem víc. Význam slova hrdinka naplňují tak, jako málokdo jiný.
Hráči NHL oblékli duhové dresy na podporu LGBTQ+ komunity. Ruský hokejista Provorov odmítl
Hokejisté amerického klubu Philadelphia Flyers oslavili Pride Night na podporu LGBTQ+ komunity. Na úterní rozbruslení oblékli duhové dresy, hokejky si omotali duhovou páskou a zorganizovali také předzápasovou akci pro místní, kteří se do queer komunity řadí. Jeden hráč z týmu ale na ledě chyběl. Ruský hokejista Ivan Provorov se akce odmítl zúčastnit: jako důvod uvedl svou příslušnost k ruské pravoslavné církvi, píše deník The Philadelphia Inquirer. Řada komentátorů a uživatelů sociálních sítí teď volá po tom, aby byl Provorov z týmu vyloučen. Trenér John Tortorella se ale za hráče postavil se slovy, že je „vždy věrný sám sobě“.
Ruská pravoslavná církev považuje jiné sexuální orientace než heterosexualitu za hřích a podobně odsuzuje také trans nebo nebinární osoby. V březnu loňského roku ruský patriarcha Kirill dokonce údajnou zkažeností západního světa (a konkrétně existencí duhových průvodů) obhajoval válku na Ukrajině. „Duhové průvody mají za úkol ukázat, že hřích je jen jeden z aspektů lidského chování. Abyste mohli být v jednom klubu se západními zeměmi, musíte slavit Gay Pride,“ nechala se hlava církve slyšet při kázání. LGBTQ+ není jedinou oblastí lidských práv, kterou Rusko vytrvale popírá. Obrovským problémem je v zemi také sexuální a domácí násilí na ženách: Kirill přitom u prezidenta Putina v září pomohl osobně zablokovat zákon, který měl zpřísnit tresty pro jeho pachatele. Východní velmoc tak i kvůli svému náboženství zůstává zemí plnou represí a hlubokých nerovností, které do 21. století nepatří.
Ve sněmovně se mluvilo o změně definice znásilnění
V úterý se v Poslanecké sněmovně konal seminář Možné přínosy a rizika změny definice trestného činu znásilnění založené na souhlasu – příklady ze zahraniční praxe. Současná definice je založena převážně na použití násilí, překonávání odporu, případně zneužití bezbrannosti oběti (opilost, bezvědomí). Tato definice však nepočítá s moderními poznatky z viktimologie, především s tak zvanou freeze nebo stupor reakcí: oběť v případě útoku "zamrzne" a není schopna odporovat, bránit se, často ani promluvit. Definice, která by zohledňovala realitu, je založena na tom, že člověk musí vyjádřit souhlas s pokračováním sexuální aktivity. U soudu pak musí prokazovat, že souhlas neudělil.
Problematice znásilnění i konsentu ve vztazích a v sexu se v Heroine.cz věnujeme dlouhodobě. V české společnosti totiž dosud panuje ohledně znásilnění řada předsudků. Mezi nejčastější patří podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové mýtus o "správném znásilnění". „Jde o představu, že v případě znásilnění jde zpravidla o cizího pachatele, který je nejčastěji poháněn silným sexuálním pudem, číhá na vhodnou oběť, zpravidla osamělou ženu na odlehlé lokalitě, kde ji záludně přepadává,“ upřesňuje v článku pro Heroine Čírtková. Podle průzkumů má však cizí pachatel na svědomí pouze 20 procent znásilnění, zbytek tvoří pachatelé, které oběť zná.
