Princezny to zvládnou. Loňský rok nebyl jako z pohádky, konečně jsme ale začali mluvit o násilí

Milé čtenářstvo Heroine,

cestou z kina si s dětmi povídáme, jak se nám Odvážná Vaiana 2 líbila. Když se dostaneme k postavám, můj muž se rozpovídá o tom, jak vlastně všechny mužské postavy jsou v tomhle filmu buď bručouni, egomaniaci nebo úplní pitomci, zatímco hrdinské činy a konstruktivní řešení přicházejí téměř výhradně od žen. „Teď všechny pohádky musejí vypadat takhle,“ doplní. Není v tom zloba, je to spíš takové rezignované konstatování.

Mohla bych argumentovat, že to tak ve skutečnosti není, že – jak píše Kamil Fila v recenzi na štědrovečerní pohádku České televize – „emancipované byly už mnohé disneyovky v 90. letech, Arabela a Koloběžka první v 80. letech i Popelka ve Třech oříšcích pro Popelku nebo Saxana v Dívce na koštěti v 70. letech či Šíleně smutná princezna už v letech šedesátých.“

Ale než se stačím nadechnout, předběhne mě desetiletá dcera s jiným argumentem: „Dřív zase byly ve velké nevýhodě holky, tak je jenom dobře, že se to narovnává.“ Schválně nechám tu debatu o princeznách, co se nemohly stát královnami, když měly bráchu, plynout a nezasahuju do ní.

Přemýšlím o tom, jestli se i moje dcery budou zabývat mikrofeminismem a vědomě „páchat“ drobné činy na podporu rovnosti žen a mužů ve společnosti, nebo už budou žít ve světě, kde je běžné, že se péče o rodinu a domácnost férově dělí a nikoho nebrzdí skleněné stropy nebo projevy sexismu.

Budou se i ony jednou pozastavovat nad tím, že se „televizní expert“ s vážnou tváří ptá v živém rozhovoru redaktorky, kolik měla sexuálních partnerů? Nebo už se na nehorázné projevy bude jen nevěřícně vzpomínat?

Loňský rok byl rokem velkých kauz, ve kterých se řešilo sexualizované násilí. Trest si odpykává Dominik Feri, Jan Cimický si vyslechl rozsudek a dostal nepodmíněný trest a obviněním čelí i zahraniční prominenti jako Wim Hof nebo P. Diddy. Jestli si ovšem z roku 2024 máme zapamatovat jedno jméno, měla by to být Gisèle Pélicot. Neuvěřitelně statečná žena, která nám všem připomněla, že oběť sexualizovaného násilí není ten, kdo by se měl stydět.

Změna definice znásilnění, která letos začala platit a která je podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva a Mojí Heroine Kláry Šimáčkové Laurenčíkové jednou z nejlepších zpráv roku, není všespásná. Ale díky za ni, je to skutečně významný posun. Chcete si připomenout, co dalšího se loni povedlo nebo naopak nepovedlo?

„A já jsem vlastně rád, že se ten svět mění,“ uzavře po chvíli můj muž debatu o ženských pohádkových hrdinkách. „Když máme dvě dcery, tak ať můžou žít ve světě, který je k nim fér.“

Do roku 2025 bych se přimlouvala také za to, abychom opustili myšlenku, že ženy musejí všechno vydržet a samy všechno zvládnout. Odmítnout přetížení není slabost – je to první krok k tomu, abychom si dokázaly nárokovat svůj čas, své zdraví a svůj klid.

V Heroine vám s tím rádi pomůžeme na akci Feel Good by Heroine.

Tak ať ten letošní rok stojí za to.