Trump slíbil „revoluci selského rozumu“. Jeho Amerika má být rájem pro ty, kdo drží pusu a krok

Realitní magnát, fanoušek Elona Muska a muž, který se vrací na místo činu. Donald Trump se včera v šest hodin večer středoevropského času oficiálně stal sedmačtyřicátým prezidentem Spojených států. Jeho inaugurace se kvůli velmi chladnému počasí ve Washingtonu odehrála výjimečně uvnitř rotundy Kapitolu. Sama o sobě ovšem přinesla mrazivé momenty – i když od šéfa republikánů nezaznělo vlastně nic, co by neavizoval už týdny před tím, než po demokratovi Joeu Bidenovi převzal funkci nejmocnějšího muže planety.

Ve svém prvním oficiálním projevu, jemuž kromě čerstvého viceprezidenta J. D. Vance nebo bývalých amerických prezidentů zblízka přihlížela také americká miliardářská smetánka, Trump přislíbil „revoluci selského rozumu“. Tedy něčeho, čím se část lidí ráda zaklíná, pokud se ve společenském dění či konkrétní problematice vůbec nevyzná, ale nechce se obtěžovat s hlubším vhledem či vyslechnutím názorové protistrany.

Svému slibu Trump dostál už první den svého prezidenství, které se podle očekávání stalo výkladní skříní ega, nízké informovanosti a bohorovných zásahů do dosavadní vládní agendy. Stejně tak nechyběly silácké řeči, nevkusná kritika předchozí administrativy (ta se do inauguračního projevu skutečně nehodí), kopnutí do vzdělávacího systému, který podle Trumpa učí děti „nenávidět naši zemi“, a konečně spory o to, jestli miliardář Elon Musk na pódiu hajloval (také si občas přejete zjistit, že poslední roky žijeme v simulaci?).

Nevidím, neslyším, nemluvím

Co podle muže, který tvrdil, že přistěhovalci v Ohiu pojídají psi a kočky (tento prokázaný facebookový hoax Trump opakoval během loňské kampaně), znamená selský rozum v praxi? Vyhlášení stavu nouze na hranicích s Mexikem, hrozba sporu o Panamský průplav či přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv (tato část projevu viditelně rozesmála bývalou první dámu, exministryni zahraničí a Trumpovu oponentku Hillary Clinton), ale především nastolení „starého dobrého“ světa, v němž sice společenské problémy, diskriminace a nerovnosti stále existují, nepatří ale k dobrému bontonu je nahlas pojmenovávat, natož se snažit o jejich zmírnění.

„Existují jen dvě pohlaví, ženské a mužské,“ zdůraznil například Trump během projevu s tím, že by podle jeho nařízení ze slovníku amerických úřadů mělo zmizet slovo gender. Pro trans* osoby v Americe znamenají nastalé i potenciálně chystané změny omezení práv, byrokratické překážky, ale i ohrožení života – podle televize NBC by například věznění trans* lidé mohli být nově přesouváni do nápravných zařízení odpovídajících jejich pohlaví před tranzicí. Přestanou existovat, pokud se bude Trump tvářit, že nejsou? Pochopitelně ne, jednoduše jen udělá jejich životy těžšími a nebezpečnějšími.

Prezident dále prohlásil, že ukončí „sociální inženýrství“, které se podle něj snaží „implementovat gender a rasu do všech aspektů veřejného a soukromého života“. Místo toho prý s Američany a Američankami vybuduje společnost, která je „barvoslepá a soudí na základě schopností“. Znamená to, že Trump mávnutím kouzelného proutku vyřeší rasismus a genderovou diskriminaci, dvě velká a bolavá témata historické i současné americké zkušenosti? Odpověď je nasnadě a předznamenalo ji už zrušení federálního práva na potrat. Trumpova politika nebude politikou věcných řešení a empatie, nýbrž zavírání očí před tématy, která se bezprostředně nedotýkají jeho vlastních voličů a voliček. Amerika bude zase skvělá – ale jen pro ty, kdo drží pusu a krok, kdo se starají pouze o vlastní blahobyt a kdo se k tomu všemu narodili ve „správném“ těle, se „správnou“ barvou pleti a ideálně s chromozomální výbavou XY.

Pokud si tedy někdo ještě do včerejšího večera myslel, že se staronový šéf Bílého domu dokáže alespoň po dobu trvání jediné slavnostní příležitosti vybičovat k rétorice smíření a spojování rozdělené americké společnosti, musel být hořce zklamán. Trumpovo vystoupení nebylo ničím jiným než okázalým, obhroublým zadostiučiněním pro každého ukřivděného konzervativního muže, který si jeho prostřednictvím chce vzít zpátky moc, o niž ve skutečnosti nikdy tak úplně nepřišel.