„Děláme z velkých problémů malé, máme na to sešit s velkým a malým koněm,“ popisuje řešení hádek ve své třídě učitelka základní školy Andrea Tláskalová, která se umístila jako druhá v soutěži o nejlepšího učitele Global Teacher Prize.
Jak se dozvíte, že se mezi dětmi stal nějaký konflikt?
Buď za mnou přijdou, nebo to napíšou do speciálního sešitu, který tu na to máme. Je na něm velký a malý kůň. To je taková metafora, jako že děláme z velkých problémů malé – tím, že je řešíme.
Jaké například vznikají mezi dětmi spory?
U kluků jde o různé slovní urážky, někdy i hodně vulgární, a i vůči rodičům, strkanice, kdo z koho… U holek jde často o navádění „s tou se nekamaraď“, porovnávání oblečení. Za nás byly „céčka, rifle“, teď jsou mobily, značkové oblečení. Děti jsou k sobě někdy hodně kruté, nemají tolik zkušeností, jak to může druhému ublížit.
Jak postupujete?
Na začátku roku si s dětmi vysvětlíme, že je přirozené, že si s někým rozumíme lépe a s někým hůře, a že je v pořádku, když máme oblíbené kamarády, ale že je nutné, abychom se k sobě všichni chovali slušně. Že i dospělí mívají někdy problémy a pokud poruší pravidla, tak je čeká postih. Domluvíme si pravidla, jak se k sobě budeme ve třídě chovat a jak řešit konflikty, pokud nastanou.
Jaká jsou to pravidla?
Pokud se někomu nelíbí, jak se k němu někdo chová, tak mu to řekne a ten druhý musí přestat. Když nepřestane, řešíme to společně. Oba před třídou řeknou, co se stalo, a všichni mluvíme o tom, jak se měli zachovat. Pak se rozhoduje, čím se prohřešek smázne. Ten, komu bylo ublíženo, řekne, jestli stačí napsat vyjmenovaná slova nebo násobilky, nebo jestli budeme psát oznámení pro rodiče - poznámku. Děti se vždy spokojí s tím, že to zůstane mezi námi. (Jen jednou se mi stalo, že někdo trval na poznámce.) Tím je problém vyřešen a jedeme dál. Jen já, když už jsme trest zadali, musím ještě dohlédnout na odevzdání a správnost.
Jak se děti k trestu staví?
Některé si tresty dokonce píšou do zásoby. Prostě ví, že špatně se někdy zachová každý, tak už se na to připravují. A moji bývalí žáci, někteří dnes už i dospělí, na vyjmenovaná slova a násobilky vzpomínají s úsměvem. Trauma z toho nemají.
Andrea Tláskalová vystudovala nejdříve střední a vysokou zemědělskou školu. Poté se rozhodla pro profesní dráhu učitelky. Už šestnáct let učí na 1.stupni základní školy ve Zbirohu.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.