Církevní škola, jak si ji nepředstavujete: dvě třetiny dětí nejsou z věřících rodin

Jaké rodiny si pro své děti volí vaši církevní školu?

Rozdělila bych je do tří skupin a každá má zhruba stejné zastoupení. V první skupině jsou věřící rodiče, které chtějí, aby jejich děti byly obklopeny spolužáky s podobným zázemím a přesvědčením, aby se před nimi za víru nemusely stydět nebo obhajovat, což se v běžné škole stává. Chodí k nám děti nejen z katolických rodin, ale i z jiných křesťanských církví.

Druhou skupinu tvoří rodiče, kteří se nehlásí aktivně k žádné víře, ale souznějí s duchovními hodnotami křesťanství a chtějí, aby je děti ve škole poznaly hlouběji.

Pro třetí část rodičů není důležité, že jde o školu církevní, ale vidí nás spíše jako alternativu k veřejným školám, tedy k těm konzervativním. Líbí se jim, že máme ve škole téměř rodinné prostředí, a náš laskavý přístup. Někdy nám takoví rodiče svěřují děti se speciálními potřebami, ať už jde o poruchy autistického spektra nebo různé zdravotní handikepy.

Všechny tři skupiny u nás oceňují důraz na kvalitu vzdělávání, ale i na výchovu, práci se vztahy, rozvoj osobnosti žáků. S jinými alternativními školami máme společné moderní vyučovací metody.

Jaká je historie vaší školy?

Už více než dvacet let tu v regionu máme střední církevní školu s dvěma maturitními obory, ekologie a sociální práce. Sídlila původně ve Spáleném Poříčí. V roce 2016 se škola přestěhovala do Plzně a při té příležitosti jsme realizovali dlouholetý záměr založit i školu základní. V Plzeňské diecézi máme církevní mateřskou školu, církevní gymnázium a střední školu, ale základní škola tu chyběla. Loni jsme tedy otevřeli 1. a 6. třídu, takže teď máme dvě třídy na prvním a dvě na druhém stupni, celkem osmdesát děti. Dohromady se střední školou, která s námi sídlí v jedné budově a tvoří jeden právní subjekt, je to asi 270 dětí.

Jaké jsou křesťanské rysy školy?

Snažíme se žít a uplatňovat hodnoty plynoucí z křesťanské víry v každodenních situacích. V respektujících vztazích k žákům, mezi pedagogy navzájem, v přístupu k rodičům. Ve vzdělávacím programu se odráží především tím, že máme povinnou etickou výchovou, kterou vyučujeme jednu hodinu týdně, a to ve všech ročnících. Náboženství je u nás nepovinné. Reflektujeme liturgický rok, církevní svátky. Na začátku školního roku je společná bohoslužba a tu máme i každé úterý ráno, ale je  také nepovinná. Pro děti, které se neúčastní, máme náhradní program.

Ve škole působí spirituál, což je dominikán, který u nás učí zájemce nepovinné náboženství, vede bohoslužby a povídá si s dětmi, když za ním přijdou. O víře, ale i o jejich běžných trampotách.

Jsou ve škole nějaké křesťanské symboly?

V přízemí školy máme malou kapli, kde se konají zmíněné školní bohoslužby. Dříve tam byla rehabilitační místnost sportovní školy. S nadsázkou říkáme, že dříve se tam pomáhalo tělu, teď se tam zotavují duše. Nade dveřmi v učebnách jsou malé křížky. A leckde najdete křídou napsané zkratky K+M+B, protože k nám s oblibou chodí koledníci Tříkrálové sbírky.

Je pedagogický sbor tvořen křesťany?

Nejenom. Poměr je podobný jako u žáků. Primární je odborná kvalita učitelů. Jako důležité ale vnímáme, aby pedagog s hodnotami školy souhlasil, aby se mu nepříčily. Musí respektovat charakter školy.

Platí se u vás školné?

Neplatí a pro zachování úlohy církevní školy je nutné, aby to tak zůstalo i do budoucna. Kromě státního příspěvku dostáváme finanční podporu od našeho zřizovatele, kterým je Plzeňské biskupství.

Kateřina Chejlavová je zástupkyní ředitele pro základní školu Církevní ZŠ a SŠ Plzeň. Je vzděláním učitelka, léta působila v manažerských pozicích v médiích a marketingu. Do školství se pak vrátila jako rodič a stála u zrodu základní církevní školy v Plzni.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.