Den s květinou aneb konec školního roku v kraji zapadlých vlastenců. Radost - a asi i smutek - dojetí, vysvědčení
Sami jste to zažili a ani na to moc nevzpomínáte. Stejné jako tehdy, stejné jako už tolikrát, stejné jako na tolika jiných místech. A přesto vás to může dojmout, zvlášť když jste poněkud sentimentální a vidíte krásu i obyčejného a otřelého rituálu. Je to kouzlem dětských emocí, které se neopotřebují, i když se každý rok opakují. Závěr školního roku na základní škole K.V.Raise v Lázních Bělohrad byl - tak jako jinde - ve znamení květiny pro paní učitelku. A jejího dojetí.
Do školy se scházejí ze všech stran děti s květinou, dvěma květinami nebo rovnou pugétem.
Nejdříve jdou do svých tříd, tam si květiny odloží a pak se všichni sejdou na školním dvoře.
Bude se řečnit, ale jen chvilku. Nedaří se zapnout mikrofon, ale pan školník v roli zvukaře je v pohodě a má krásný úsměv. Nakonec to je bez mikrofonu i takové lidštější. Promluví pan ředitel i pan starosta.
Pak se jde zpátky do třídy. Než rozdá vysvědčení, paní učitelka v 5.A se dětí zeptá, jaké nejlepší zážitky si z prvního stupně odnášejí. "Všechno... nevím... spaní ve škole... výtvarné odpoledne... spaní ve škole... a vás, paní učitelko.” To se opakuje.
A pak tady máme vysvědčení a předávání květin. V jednu chvíli si paní učitelka nenápadně utře slzu. Nakonec třída předává dárek žákyni, která odchází na víceleté gymnázium. A taky tričko se jmény všech spolužáků.
Končí se "indiánským" pokřikem.
https://www.youtube.com/watch?v=4zjHWxf1dCs
No a pro dnešek je to vše, jde se domů. Hezké prázdniny!
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
