Dítě nechce kreslit nebo jezdit na kole? Může za tím být nefungující propojení oko-ruka

Co to znamená? Většina z nás má dominantní stejnou ruku a oko; tedy buď pravou ruku a pravé oko, nebo ruku i oko na levé straně. Potíž nastává, když je k pravé ruce přiřazené levé oko a obráceně. V tu chvíli se totiž dá říct, že informace a vjemy z okolí putují nervovými drahami po těle složitějšími a delšími cestami a jakékoliv učení je tak pro dítě náročnější než pro jeho vrstevníky. „Problémy můžete pociťovat třeba už ve třech nebo čtyřech letech, například opožděným vývojem řeči nebo nechutí objevovat svět kolem sebe,“ říká speciální pedagožka Marina Šimanová, která působí jako vedoucí Speciálně pedagogické a rodinné poradny v Praze-Klánovicích. „Na prvním stupni se pak většinou projeví silněji, když je už potřeba jednotlivé funkce rychle integrovat při čtení, psaní a počítání.“ 

Tito žáci pak mohou řešit úkoly pomaleji, protože například dominantní levé oko se automaticky dívá na pravou stranu stránky a najít začátek věty mu tím pádem trvá déle. Potíže nastávají například i v matematice, kdy chce žák automaticky řešit rovnici jakoby odzadu. Důležitou proměnnou, kvůli níž mohou mít děti se zkříženou lateralitou ve škole problémy, je i jejich vlastní motivace k učení. Proto například dívky mají častěji problémy až od třetí třídy, kdy už je nutná automatizace a rychlost probraného učiva. Do té doby problém překryjí svou pílí. Chlapci naopak s propojením dílčích funkcí často bojují od samého začátku, a protože i malí muži mnohdy potřebují rychle uspět, okamžitě jdou do negace proti škole, učení i rodičům, kteří se jim snaží pomoci. 

Podle Mariny Šimanové je právě zkřížená lateralita biologickým podkladem mnohých poruch učení, jako je dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie nebo dyslexie. „Nemůžeme s jistotou říct, kolik procent populace má zkříženou lateralitu, ale z dětí, které navštíví naši poradnu kvůli nejrůznějším potížím, ji objevíme prakticky u tří čtvrtin. To už je dost velké číslo.“ Nedá se ani přesně říct, jestli „zkřížených“ lidí přibývá: „Spíš si myslím, že dřív se počáteční vývojové problémy provázející zkříženou lateralitu v mnoha případech přirozeně dotrénovaly a dořešily samy, protože způsob života byl prostě jiný. A tito lidé jsou často kreativní nebo umělecky založení, ale i velmi praktičtí, když je netlačí čas. Určitě bych zkříženou lateralitu nepovažovala za nějakou chybu přírody, i leváctví dnes bereme jako jednu z forem laterality.“

Nechci kreslit, nebudu jezdit na kole. Je to třeba řešit?

„Někteří dnešní rodiče jsou velmi pečliví a svoje děti bedlivě sledují a pozorují. Existují orientační testy při podezření na zkříženou lateralitu, ale riziko chybného vyhodnocení je v domácích podmínkách samozřejmě vyšší než u odborníků,“ vysvětluje Marina Šimanová. „Lidový“ test probíhá například tak, že se dítěti podá třeba rolička a ono samo se má skrz ní podívat. Pokud automaticky pravák přiloží „dalekohled” k levému oku, může to znamenat, že má levé oko dominantnější než pravé. Výsledek tohoto domácího testu je však samozřejmě orientační. 

„Raději než provádět doma testy, je lepší dát na svou intuici rodiče. A pokud vidíme, že naše dítě je v dovednostech pozadu oproti vrstevníkům, měli by se rodiče začít ptát, co začít dělat pro to, aby se začalo rozvíjet. Někdy příliš řešíme, proč to dětem nejde, místo toho abychom se ptali, co udělat pro nastartování vývoje správným směrem,“ upozorňuje speciální pedagožka. Děti, které mají zkříženou lateralitu, vnímají některé běžné aktivity jako nepřiměřeně těžké a složité a svou nelibost mohou dávat velmi silně najevo – tužky létají do kouta, kola a koloběžky do příkopu. V předškolním věku by se ale děti měly rozvíjet ve všech důležitých oblastech, jako je například řeč a komunikace, soustředění, motorická obratnost, paměť – prostě zkoušet všemožné aktivity a dělat pokroky. 

„Ve třech letech máme silné období vzdoru a někdy je těžké rozlišit, kdy jde o vývojovou fázi a kdy o problém. Pokud se ale dítě vůči některé oblasti činností vyloženě ‚zasekne‘, neměli bychom to nechat jen tak být. Nemůžeme zavírat oči před tím, že tříleté dítě nemluví, pětileté nekreslí, šestileté nejezdí na kole. Nemůžeme je hlavně naučit vzdávat všechno, co není příjemné,“ říká speciální pedagožka. „Nejde jen o tu konkrétní dovednost, ale i o to, že si dítě nevytváří důležité nervové synapse v období, kdy by si je vytvářet mělo. Když se vhodné chvíle prošvihnou, postrčíme dítě na pomyslné vývojové klouzačce dolů.“

Není to jen otázka, zda bude dítě krasopisně psát nebo úhledně malovat. Podstatné je, že si dítě musí zvyknout na to, že je třeba věci dělat pečlivě, s nějakou nezbytnou kvalitou, a zlepšovat se v nich. „Když se naučím zacházet se svým tělem, bude mě víc poslouchat. Když mě tělo poslouchá, cítím se v něm dobře a roste moje sebevědomí,“ vysvětluje Marina Šimanová. „Zatímco předcházející generace rodičů na svoje děti často tlačily tolik, až je poškodily, dnešní rodiče svým dětem zase příliš ustupují a dětské mozky si nevytváří dostatečné množství funkčních cest. Problém to může být i u dětí se souhlasnou lateralitou, ale u dětí se zkříženou lateralitou jsou dispozice k poruchám učení častější.“  

Zdravý vývoj podpoří i domácí práce

Zajímavé mimochodem je, že mnoho rodičů při návštěvě poradny odhalí i svou vlastní zkříženou lateralitu. Sami ve škole přitom žádné závažné problémy neměli. Jak zdůrazňuje Marina Šimanová, v předchozích generacích dětí nebyly problémy spojené se zkříženou lateralitou tak patrné. Jedním z důvodů bylo i to, že děti doma více pomáhaly. Spousta domácích prací přímo podporuje propojování mozkových hemisfér. Krájení nožem, mytí nádobí, zametání – to všechno vyžaduje souhru rukou i oka. Mokré předměty, které kloužou, je potřeba zároveň udržet a umýt; pokud krájím kluzkou cibuli, musím dávat pozor, abych se neřízl. 

„Děti dříve doma mnohem víc pracovaly a z hlediska koordinace pohybu jim to velmi prospívalo. Dnes jsme s nimi velmi přítomní a zaangažovaní v jejich hrách, děti nás řídí nebo je naopak k hračkám ‚odkládáme‘, abychom si něco v klidu udělali. Ale tím jim ubíráme prostor pro přirozený a harmonický rozvoj. Nemusejí se soustředit na kvalitu toho, co dělají,“ vysvětluje Marina Šimanová. „Dáváme jim velmi brzy do ruky pastelky, protože chceme, aby se zabavily a pěkně malovaly, ale jejich hrubá a jemná motorika na to není dostatečně připravená a děti mají dnes v mnoha případech vadný úchop tužky. Místo toho mohou zametat, přebírat hrách a čočku, navlékat korálky, věšet prádlo a vykonávat další činnosti, které jsou pestré a zapojují se při nich obě ruce i mozkové hemisféry. A nedocenitelný je i vzájemný kontakt s rodičem, který dítěti předává své dovednosti a zkušenosti na něčem, co je důležité pro celou rodinu.“ Domácí práce přinášejí spoustu dalších výhod. Nejen že dítě zapojí obě ruce i obě mozkové hemisféry a činnost má jasný smysl a výsledek, ale zvládnutá „dospělácká činnost” přináší dětem okamžitý pocit sebevědomí. Zároveň tyto činnosti také přirozeně posilují pracovní návyky, koncentraci pozornosti a práci s tělem a kooperaci. 

Hlavně se nevzdávat

Ačkoliv naprostá většina rodičů svoje děti miluje a udělala by pro ně cokoliv, jen málokdo má přesnou znalost toho, co by dítě v jakém věku mělo umět a kdy je odmítání některých činností známkou silné osobnosti a kdy už se jedná o možnou patologii. Zároveň v časech, kdy jsou pedagogicko-psychologické či logopedické poradny narvané a na vyšetření se dlouho čeká, není úplně reálné, aby specialisté zkontrolovali zdárný vývoj každého dítěte. 

„Pokud dítě do tří let nemluví, je vhodné zkonzultovat stav s logopedickým preventistou. Dalším specialistou na dětský vývoj a chování jsou jistě učitelky v mateřských školách, kterým rukama procházejí desítky a stovky dětí. Někdy je potřeba zapracovat na jejich komunikačních dovednostech, aby svoje pozorování uměly rodičům předávat citlivě,“ říká speciální pedagožka Marina Šimanová.“ Rodiče dnes mají více cest, jak situaci řešit. Nejjednodušší je prevence a děti vést tak trochu ‚postaru‘, protože mozek našich dětí nebyl evolučně předpřipraven na dnešní pohodlnou, ale chaotickou a rychlou civilizaci plnou pasivních technologií,” tvrdí Marina Šimanová. Výborné jsou třeba právě již zmiňované domácí práce, u kterých si rodina společně může třeba zazpívat, či pohybové aktivity typu skákání přes švihadlo nebo vyhazování a chytání míče za doprovodu říkanek, kdy se musí zapojit tělo i hlava. A pokud jsou tyto hry prováděny v kolektivu dětí, mají ještě větší efekt, protože každý se chce vyrovnat ostatním. „Aktivity v předškolním věku mají být pestré, ale s odpovídající kvalitou, abychom se všichni mohli radovat z pokroků. Důležitou složkou je i motivace, a protože u dětí se zkříženou lateralitou se na tu vnitřní nemůžeme vždy spolehnout, nebojte se tedy odměn,” dodává speciální pedagožka Marina Šimanová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.