Dnes by byla hvězdou Facebooku, říká Tomáš Němeček. Napsal zábavnou knížku o Boženě Němcové

Jaká byla Božena Němcová?

Chytrá a hezká. Věřila si. Byla výborná pozorovatelka, duší reportérka. Nevím, jestli by dnes nebyla novinářkou. Ovšem měla velký literární talent a věřila mu, i když měla chabé vzdělání a velmi skromné rodinné zázemí. A dokázala si psaním vydělávat. Myslím, že kdyby žila dnes, byla by to celebrita a byla by velmi aktivní na Facebooku, protože moc ráda psala dopisy.

Ty jsou teď skvělým zdrojem informací o ní i její době, díky za ně! Karolína Světlá jí až vytýkala, proč tu energii raději nevloží do vlastní tvorby. Ale Němcová byla velkomyslná, neškudlila pozorností ani slovy. Kamarádila s Karolínou Světlou a Sofií Podlipskou, což byla literární jména sester Rottových, ale třeba i se svou služkou. A nebyla zlá, ani když jí bylo opravdu zle. Byla to vlastenka, zajímala se o věci veřejné, mezi vlastenci měla mnoho dobrých přátel. A někteří ji přímo milovali.

V době, kdy rodina třela bídu, protože manžela – mimochodem statečného, byť poněkud prchlivého, muže a docela starostlivého otce - degradovali za protistátní vlastenecké aktivity, ji finančně podporoval třeba o generaci starší slavný biolog Jan Evangelista Purkyně. A jak o něm napsala, „nebyl to nějaký „mrzouš přísný“, ale naopak sympatický „čtverák“.

Proč nás o ní takhle neučili ve škole? Byla by nám hned bližší

Možná se tak někde učí, nedělám si patent na rozum... Ale tradiční pojetí výuky očekává vyjmenování literárních děl a jejich stručný obsah, na víc už leckdy nezbývá čas. Snažil jsem se ukázat ty části její osobnosti, které se mi zdály oslovující pro dnešní dobu: odvahu, samostatnost, velkorysost.

Titul knihy zní Božena Němcová očima kluka, který nechtěl číst Babičku. To jste byl vy?

Ano, přiznám se, že Boženu Němcovou jsem si zamiloval, až když jsem si přečetl její korespondenci. Teprve pak jsem si oblíbil i Babičku. Myslím si, že pro školáky je asi vhodnější knihou než Babička Divá Bára. Je kratší a více dějová, hrdinkou je sebevědomá dívka… Babičku myslím lidi ocení až časem, v dospělosti, pokud se k ní ještě dostanou. Když jsem doma oznámil, že budu psát o Boženě Němcové, i má žena a tři dcery se tvářily kysele, jako že to bude nuda. Ale myslím, že není. Božena Němcová nebyla ani trochu nudná, jen to o ní nevíme.

Toto je již čtvrtá kniha série Velikáni do kapsy. Napsal jste tímhle stylem již o Karlu IV., Janu Husovi a Tomáši Garrigue Masarykovi. Jak vás to napadlo?

Vzniklo to tak, že jsme si s rodinou vzali k moři nějaké díly edice Drazí zesnulí. Podobným způsobem zpracovávají životní příběhy velikánů lidských dějin, ale vypadá to stylově jinak. První knížku o Janu Husovi jsem napsal jako dárek k narozeninám pro nejstarší dceru, bylo jí šestnáct a Jan Hus měl taky kulaté výročí, tedy úmrtí. No a pak jsem se nezastavil jen u té jedné. Božena Němcová přišla po třech mužích jako první žena.

Proč zrovna ona?

Na počátku byla historka, o které se před pár lety psalo v Lidovkách. Jedna učitelka dala na Facebook slohovou práci svého žáka, myslím ze sedmičky, který popsal svůj dojem z Babičky takto: "naprostá hrůza, nemá to žádný děj, jediná dobrá postava je Viktorka, ale ta umře, a četl jsem to jen proto, že tam mělo být sprosté slovo, ale to se ukázalo, že znamená něco úplně jiného..." Klíč k Boženě Němcové jsem si tak našel v pomyslném dialogu s tím chytrým anonymním klukem. A tenhle motiv je v mnoha ilustracích knížky – o Boženu Němcovou se spolu přou nedůvěřivý školák a jeho paní učitelka češtiny.

Knížka je ilustrovaná, je tam hodně komiksových obrázků. Jak souvisejí s dějem a jak propojení s dějem vznikalo?

To je dílo známého ilustrátora Tomáše Chluda. Pracovat s ním je jako hrát hokej s Jágrem. I neurčitou přihrávku zpracuje a trefí se. Nápady, co by se na obrázku mohlo odehrávat a říkat, uměl skvěle podchytit. Obrázky jsou doplněním a ozvláštněním vyprávění, něco jako kreslené vtipy k popisovaným situacím, ale nejsou to jen vtipy na okraj, Tomáš je spolutvůrce.

Jste novinář a právník, máte tři děti, kde na takové psaní ještě berete čas?

Čas, který tomu věnuji, asi zase chybí někde jinde, třeba právě rodině. Ale patří k mým profesím, že jsem zvyklý absorbovat hodně informací a překládat je do příběhů, které mají začátek a konec.

Jak to dlouho trvá, napsat takovouhle knížku?

Nejsnáze se psal Karel, u něj je množství pramenů a dostupných informací nejomezenější. Naopak hrozně obtížně se psal Masaryk, tam jsem musel být hodně pečlivý, bál jsem se, abych se nedopustil nějaké chyby, jeho osobnost a dílo je pod drobnohledem mnoha badatelů. Božena Němcová byla někde mezi, ale taky dost pracná. Jsem totiž mimo jiné i nedostudovaný bohemista a opravdu jsem se chtěl vyhnout tomu, aby tam naše největší němcoložka paní Janáčková - kdyby se jí to moje dílo náhodou dostalo do ruky - nedejbože našla nějakou chybu. Takže rešerše mi trvaly asi půl roku, vlastní psaní asi tři měsíce.

Říká se, že děti už skoro nečtou, natož klasiky, ti nebyli oblíbení nikdy. Dostanou tuhle knížku vůbec do ruky?

Mé tři dcery vždy četly a čtou rády a věřím, že takových dětí je víc. Čtení je velký požitek.

Tomáš Němeček je novinář, právník a autor čtyř knih řady Velikáni do kapsy. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.