Dobrá debata je jako ping pong argumentů. Nejlepší středoškolští debatéři se sjeli do Prahy na mistrovství Evropy

Chodby se hemží teenagery, kteří jsou obklopení papíry. Jedna dívka z finského týmu si po cestě do učebny nahlas přeříkává argumenty, které má připravené k vybranému tématu. V hloučku na rohu vášnivě gestikuluje a o něčem diskutuje rumunský tým, hned vedle nich Němci. V jedné z volných učeben rozebírají Češi předchozí debatu se svým trenérem. 

Dopředu se totiž mohli připravit na dvě hlavní teze – o volebním systému v Evropě či kvalitě vysokoškolského vzdělávání. Argumenty pro a proti si debatéři připravovali několik týdnů, protože musí být nejen přesvědčivé, ale především relevantní. Veškerá kola mezinárodního mistrovství jsou v angličtině, a to i v případě, že spolu v jednom z kol diskutují Česi a Slováci. 

„To je na mezinárodním poli složitější. Znevýhodnění jste prakticky vždycky a jazyková příprava je náročná. To je i jeden z důvodů, proč do debatování někdo nechce jít, protože se bojí angličtiny. Naopak je tady ale i druhá skupina spolužáků, kteří se naučili jazyk lépe právě přes debatu. Takže je to podle mě zajímavý nástroj na zdokonalování se ve více oblastech,” popisuje člen českého debatního týmu Kryštof Olša, který měl v jednom kole o evropském volebním systému zahajovací řeč. 

Pravidla jsou jednoduchá, hledání podkladů je složitější

V každé debatě má každý osm minut na to zazářit – přednést svoji část obhajoby, proč právě oni mají pravdu. Zapnou se stopky a debatéři okamžitě začnou vášnivě gestikulovat a pálí jeden argument za druhým. Čas mají jen pro sebe, ale druhý tým jim může klást takzvané faktické poznámky. 

„Smí se odmítnout. Nejčastěji se za kolo vezmou tak dvě. Jednak aby porotci viděli, že umíte reagovat spatra a podobných dotazů se nebojíte. Zase nemůžete brát každou, protože byste neměl žádný čas na obhajobu svých odůvodnění,” vysvětluje předsedkyně představenstva Asociace debatních klubů Barbora Lacinová. Samotná debata má tři části, ve kterých se hodnotí obsah, styl a strategie. 

V rámci obsahu se řeší kvalita argumentů, zda jsou podložené důkazy, jak dobře tým dokázal reagovat na faktické poznámky nebo co řekli soupeři, kde třeba poukázali na nějaké omyly nebo nepravdy. U stylu se hodnotí, jak dotyční mluví, jestli dokážou složitou myšlenku podat jednoduše, jak umí pracovat s hlasem či udržovat oční kontakt. A poslední je strategie. 

„Ta má jako kritérium nejmenší váhu, ale ve skutečnosti je hrozně důležitá, protože v ní hodnotíme, jak reagovali na faktické poznámky a předchozí řečníky, jestli tým vybral dobré argumenty a nezabýval se balastem místo toho, aby přinášeli relevantní a podložené informace v pořadí, které dává smysl. Proto je důležité také strategicky rozmístit řečníky. Někteří se cítí lépe na začátku debaty, jiní na konci či v závěrečné řeči. Tu mají zpravidla zkušení debatéři, protože v ní shrnují myšlenku celého týmu,” vysvětluje Václav Soukup, ředitel Asociace debatních klubů.

„Vítězí tým, který je přesvědčivější, což pochopitelně může znamenat spoustu věcí. Proto jsou tři kategorie hodnocení a k nim také tříčlenný panel porotců,” dodává Soukup s tím, že si dělají celou dobu poznámky a sami pak musí obhájit důvody, proč byl podle nich jeden tým lepší než druhý. Skutečně dobrá debata je pak jako ping pong – po každém kole by si člověk měl říct „aha, to je pravda, ti by měli vyhrát”.

A aby to bylo fér, vystupuje každý tým ke stejné tezi dvakrát. Jednou na straně pro a podruhé na straně proti. Organizátoři se proto nevyhýbají kontroverzním tématům, ba naopak. Vybírají je záměrně, aby měli debatéři dost manévrovacího prostoru. 

„Díky tomu se do tématu ponoří. U kontroverzních otázek jsou zpravidla dobré argumenty na jedné i druhé straně, ač třeba se samotnou myšlenkou nesouhlasí. Studenti se pak sami rozhodnou, kterou stranu budou podporovat. Důležité ale je, že na základě zjištěných informací k tématu zkusili vymyslet dobré argumenty pro i proti a teprve díky tomu ho skutečně poznají. Žádný nápad nebo idea není neprůstřelná. Tím se učí pracovat se zdroji, rozvíjí kritické myšlení, mediální gramotnost, schopnost argumentace, ale také respekt a toleranci vůči názoru druhého,” vysvětluje ředitel Asociace debatních klubů. 

Cílem není najít řešení, ale hledat informace, které podloží určité tvrzení

Organizátoři ale zároveň nepokládají otázky, které už jsou vyřešené. A to z toho důvodu, aby studenty zbytečně nepodporovali v konspiračních teoriích. Neřeší tak jestli 1+1=2, ale například „rozvinuté země by měly zakázat dovoz zboží, při jehož výrobě nejsou dodržována práva pracujících“. „Ta debata mi změnila život, nekoupila jsem si pak na sebe z obchodních řetězců nic roky. Čím víc jsem si k tomu vyhledávala všechny informace, tím silnější to pro mě bylo. Zasáhlo mě to,” popisuje vlastní zkušenosti Barbora Lacinová. 

Kromě toho, že jsou dopředu známé dvě hlavní teze a studenti se na ně připravují týdny, další se dozvěděli až během třídenního turnaje. Takové téma dostanou hodinu předem. Mají zakázáno používat internet, připravují se jenom na základě toho, co o vybraném tématu sami znají a snaží se přijít s co nejlepšími argumenty, aby ho podpořili nebo vyvrátili. Jedno z nepřipravených témat bylo cestování. Přináší více škody, nebo užitku?

„Témata vybíráme s ohledem na to, aby byla aktuální a zajímavá pro věkovou skupinu účastníků. I když část účastníků zatím ještě volit nemůže, vybrali jsme i tak téma voleb. Chceme, aby poznali demokratické procesy a věděli, jak uplatňovat svá občanská práva,“ říká hlavní rozhodčí soutěže Matija Pušnik ze Slovinska.

Cílem debaty není najít řešení nebo kompromis. Co tedy debatování přináší? Není to určitě jediná cesta, jak se naučit nějaké veřejné diskuzi, ale je to jedna z cest. Diskuze je navíc základem parlamentní demokracie, takže debaty v poslanecké sněmovně či senátu jsou součástí veřejného života. U pultíku se jako bývalý debatér ukázal například exministr zahraničí Tomáš Petříček. 

„Česká veřejná diskuze často spěje k tomu, že se lidé zakopou ve svých pozicích, nejsou ochotni naslouchat druhým nebo ochotni přiznat, že prostě i na druhé straně jsou dobré argumenty, které bychom měli vzít vážně. Díky tomu, že si člověk v debatě zkouší téma obhájit a promyslet z obou stran, musí se na tu druhou stranu podívat nějak kriticky, ale zároveň bez předsudků,” míní Soukup. A kromě zkušeností a pohledů z více stran můžou debaty účastníkům přinést i další ovoce. Například Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně bere bez přijímacích zkoušek, pokud se člověk umístil na prvních třech místech debatní ligy. 

V sobotním finále třídenního mistrovství Evropy proti sobě nakonec stanulo Rumunsko a Řecko. Vítězně z debaty nakonec vyšli středoškoláci od Egejského moře z Řecka. Češi skončili na desátém místě.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.