I dva roky trvá, než se k týraným dětem dostane psycholog. To má změnit advokační centrum

Byly tak zmatené a všichni po nich chtěli odpovědi. Policisté se jich ptali na spoustu věcí, na které netušily, co odpovědět. A také se bály cokoliv říct. Co když tím způsobí, že půjde táta do vězení? Co když tím zničí celou rodinu? Co mají říct, aby bylo všechno zase v pořádku? A co bude teď? 

Zkoumání hodnověrnosti místo pohovoru s psychologem

„Místo toho, aby s dětmi promluvil dětský psycholog a pomohl jim se se situací vyrovnat, musely absolvovat troje soudně-znalecké zkoumání, mimo jiné i na to, jestli jsou hodnověrné. Jedno bylo součástí trestního vyšetřování, druhé souviselo s opatrovnickým sporem o to, jestli se mají děti vídat s otcem,“ popisuje Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA, které pomáhá dětským obětem domácího násilí, co v případě této rodiny následovalo. K dětskému psychologovi se tak děti dostaly až po dlouhých dvou letech od chvíle, kdy do jejich bytu vstoupila policie. 

Tento příklad není ojedinělý, naopak. „Naše centrum poskytlo pomoc už více než dvěma tisícům dětí a minimální čas, za který se k nim dostala psychologická pomoc, bylo šest měsíců. Dva roky jsou průměrnou dobou. Je přitom takřka nemožné, aby děti samy dokázaly tak náročnou situaci zpracovat,“ říká Wünschová s tím, že psycholog by s nimi měl promluvit nejpozději den po násilném činu. A čím delší dobu budou děti bez pomoci, tím spíše se u nich mohou dostavit úzkostné stavy nebo se rozvinout posttraumatická stresová porucha. „Pak je i pro profesionály komplikované jim pomoci. A přitom by leckdy stačilo, aby s dítětem promluvil odborník hned na začátku,“ říká Wünschová. 

Ve 23 zemích Evropy už mají advokační centra pro děti

Právě takové případy vedly ji a její kolegyně a kolegy v Centru LOCIKA k tomu, že letos v září otevřeli první Dětské advokační centrum v České republice. Když se totiž s kolegy podívali na další fakta, která případy „jejich“ dětí spojují, zjistili něco, co je samotné šokovalo: že děti, které jsou obětí závažného domácího násilí, se při vyšetřování a poskytování následné pomoci dostanou do kontaktu se 47 osobami na patnácti různých místech. 

Proto se rozhodli vymyslet způsob, jak postavení dětí při vyšetřování domácího násilí změnit. A inspirovali se v zahraničí. Ve třiadvaceti zemích Evropy totiž už funguje čtyřicet advokačních center pro děti, které se staly oběťmi násilí. Všechny mají jedno společné – zastřešuje je nezisková organizace Promise, díky které si mohou odborníci navzájem předávat zkušenosti. 

První české advokační centrum tedy vzniklo podle zahraničního vzoru. Jednou z věcí, kterou ze současného systému dokáže odstranit, je právě ono dlouhé čekání na psychologa, který by dítěti vysvětlil, co se děje. Na vině totiž není to, že by na dítě neměl žádný psycholog čas, ale to, že je jeho zásah nevítaný. „Děti jsou pro většinu institucí hlavním zdrojem informací o tom, co se stalo, protože obvykle neexistují žádní jiní svědci nebo záznamy. A vyšetřovatelé nechtějí mít výpověď zkreslenou terapeutickým vstupem,“ popisuje Wünschová pravý důvod. Řešení však existuje. „Pro dítě je v tu chvíli zásadní, aby přišel někdo zvenčí, kdo jasně řekne, že násilí v rodině není v pořádku. Někdo, kdo neodsoudí násilného rodiče jako osobu, ale zároveň důsledně odsoudí jeho chování a nabídne pomoc jak dítěti, tak i jeho rodičům. Zároveň dítě provede vším, co ho čeká a vysvětlí mu, co se bude dít. V ten okamžik se už dítě necítí jako oběť,“ vysvětluje Petra Wünschová s tím, že není třeba hned rozsáhlé vyšetření klinickým psychologem.  

Vypovídat on-line? Prezident může, děti by také mohly

Kromě průvodce pro dítě zavádí advokační centrum také úzkou spolupráci všech institucí, které se na rozhodování o dítěti podílejí. Vzniká takzvaný mezioborový tým, ve kterém je státní zástupce, policie, OSPOD i právě průvodce dítěte, a všichni pracují společně. Složení týmu není náhodné, všechny tyto instituce totiž musejí dítě vyslechnout. Nezřídka však o své činnosti navzájem nevědí a rozhodují někdy i opačně. „Například u jednoho našeho případu trestní soud zakázal styk dítěte s násilnickým otcem a opatrovatelský soud jej naopak nařídil,“ přibližuje Petra Wünschová. To už by se nemělo dít, stejně jako nadměrný počet výslechů. Nově také budou chodit zástupci institucí za dítětem, a ne opačně. Dítě tak sice stále bude muset vypovídat několikrát, ale bude to vždy v bezpečném prostředí. Další novinkou, které Centrum LOCIKA nyní vyšlapává cestu, je, aby dítě nemuselo chodit k soudu a mohlo odpovídat na jeho otázky on-line. „Když to jde u našeho prezidenta, mohlo by se to povést i u případů týraných dětí,“ vysvětluje Wünschová, co ji inspirovalo.

První české advokační centrum má zatím pět klientů, v příštím roce by chtělo pomoci dalším padesáti. „V současné době se jedná o pilotní projekt. Cílem tak není přijmout u nás co nejvíce dětí, ale vyprofilovat nový typ služby. Vymyslet, jak právně nastavit takový způsob spolupráce mezi všemi institucemi, aby podobná centra mohla vznikat v celé republice a nemusela se potýkat s těmito problémy,“ popisuje Petra Wünschová s tím, že doufá, že už v roce 2024 bude tento nový typ služby ukotven v zákoně o sociálněprávní ochraně dětí. „A podobně, jako jsou v krajích intervenční centra pro dospělé oběti násilí, by bylo povinné zavést v každém kraji také místo, které se bude starat o děti, jež byly vystaveny násilí v rodině,“ dodává. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.