Jak bilancují a plánují kantoři? Nahlédněte do jejich hlavy v norovoční anketě. Tématem roku je nedostatek učitelů

⊕  Jiří Homola, učitel na 2.stupni základní školy Cyrila Boudy na Kladně ⊕ 

Obvykle na konci kalendářního roku nebilancuji. Coby učitel mám v hlavě především ten školní, ohlížím se tedy až na sklonku června. Plány a předsevzetí se však objevují neustále, k tomu není zapotřebí, aby nějaké období skončilo. S každým žáčkem ve třídě neustále přicházejí další a další výzvy, každá vyučovací hodina mě nutí hodnotit, co se povedlo a co ne, a plánovat hned tu následující. Je to neustálý koloběh, který mě naplňuje radostí z možnosti předávat dětem nejen vědomosti, nýbrž i zkušenosti, posilovat jejich sebevědomí, učit je slušnosti. Ne vždy se to podaří, ale i neúspěchy člověka posilují...

Pokud bych měl mluvit o konkrétních ambicích, pak chci nadále hledat cestu k dětem s poruchami autistického spektra. Mám totiž pocit, že jim stále víc rozumím. Při pohledu kolem sebe chápu, proč se „utíkají“ do bezpečí svého nitra, proč chrání zranitelnou duši před neúprosnou realitou. Zavírají se do „skořápky“ a my se je (často velmi neomaleně) snažíme vytáhnout na světlo všedního dne. Zamysleli jsme se však někdy nad tím, je-li o co stát?

⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗

V této souvislosti je třeba zmínit i nedostatek zájemců o místa ředitelů škol. Není čemu se divit: je to těžce podceněná profese se zcela neadekvátní odměnou. Český ředitel školy má jednu z nejširších škál zodpovědností a agendy na světě.  ⊕ Miroslav Hřebecký, programový ředitel informačního centra o vzdělávání EDUin ⊕

⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗⊗

⊕ Jan Voda, učitel na 2.stupni základní školy Magic Hill v Říčanech  ⊕  

V tomto školním roce jsem začal vyučovat na 2. stupni nový předmět nazvaný Individuální projekty. Záběr témat je skutečně široký: jedna skupina žáků pracuje na videoreportáži, další píše školní časopis, jiná kreslí komiks, řeší matematickou olympiádu, vytváří 3D funkční model, realizuje dotazníkové šetření mezi žáky nebo programuje v Minecraftu. Na konci pololetí žáci své výsledky budou prezentovat a obhajovat, a to česky i anglicky a budou hodnoceni podle sady kritérií. Taková vyučovací praxe je určitě náročná nejen pro žáky, ale i pro mě; musel jsem se sám naučit opravdu hodně nových věcí.

Co se výhledů do budoucna týče, 45. rok se jeví v mém životě jako zlomový. Po 13 letech odcházím z funkce ředitele základní školy Magic Hill. Školu jsem spoluzakládal jako jediný učitel a ředitel v téže osobě s prvními deseti prvňáky, nyní máme první i druhý stupeň, 220 žáků, 30 učitelů, novou školní budovu a řadu úspěšných projektů. Také jsem rezignoval na místo akademického pracovníka na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Po osmi letech na katedrách Centrum školského managementu a Primární pedagogiky odcházím zejména proto, že současné vedení fakulty podle mého upřednostňuje vědecké výstupy před praktickými pedagogickými zkušenostmi s kvalitní výukou. V tuto chvíli ještě nevím, co mi budoucnost přinese. Zůstávám oddaný vizi moderního vzdělávání a chci své zkušenosti nabídnout tam, kde mohou nadále prospívat dobré věci.

⊕ Radek Aubrecht, učitel na gymnáziu Na Zatlance v Praze ⊕ 

Na letošní rok budu vzpomínat zejména proto, že jsem se na volitelných seminářích mohl věnovat nácviku prezentačních a argumentačních dovedností. Zařadil jsme nový úkol: studenti mi posílali zvukové nahrávky svých projevů, a já jsem tak mohl opravovat nejen strukturu projevu, obsah a zdrojování argumentů, ale i rétorickou stránku. Hodně mě potěšilo i to, jak se studenti „poprali“ se zadáním v politologii: měli si domluvit si schůzku a udělat rozhovor s některým z předních českých politiků. V neposlední řadě jsem moc rád, že sami studenti přicházeli s celou řadou nápadů, co by chtěli dělat: ať to byly charitativní akce, besedy, projekty či témata do našich hodin. V příštím roce bych se chtěl věnovat více mediální výchově, uvědomuji si čím dál víc, jaký má význam. Rád bych také přispěl k tomu, aby mezi sebou učitelé jednotlivých škol více komunikovali a vyměňovali si zkušenosti a nápady.

⊕ Petr Němec, učitel na prvním stupni v ZŠ a MŠ logopedická v Olomouci ⊕ 

Co se mi letos ve výuce povedlo? Myslím si, že získat malé děti (páťáky) pro matematiku. Mám pocit, že se na mé hodiny těší, že rády počítají. Čím déle učím, tím více si uvědomuji, jak je důležité, aby byla výuka matematiky zábavná a o běžném životě. Takže do dalšího roku bych si přál, aby děti měly stále rády matematiku a abych já i přes veškeré problémy školství nacházel inspiraci a chuť matematiku učit tímto způsobem. A pak bych měl ještě jedno soukromé přání: Ať je nás mužů ve školách více.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.