Jak s mobilem v ruce najít podporu, pomoc a odpovědi na palčivé otázky? Jdi do klubu, i v časech koronaviru, kdy je všude zavřeno

Víte, co to jsou nízkoprahové kluby pro děti a mládež? Někdo si možná představí omlácené místnosti, kde se narkomanům mění stříkačky. To je asi rozšířená, ale naprosto mylná představa. Nízkoprahové kluby slouží dětem a mladým, kteří netráví svůj volný čas organizovaně – tedy nechodí do sportovních nebo uměleckých kroužků a v podstatě se jen tak poflakují. Možná na ně rodiče nemají čas, možná není v rodině dost peněz, možná je jen nebaví ještě po škole dělat to, co jim někdo dospělý určí. Každopádně v nízkoprahovém klubu tito dospívající nacházejí zábavu, odpovědi na své otázky, podporu a pomoc, pokud ji potřebují.

Ne každý ale ve svém okolí o nějakém takovém klubu ví, nebo se tam třeba stydí jen tak zajít, a tak raději vysedává někde na zastávce nebo v nákupním centru a surfuje na internetu. V časech koronaviru jsou navíc nízkoprahové kluby zavřené, většina z nich plánuje obnovit provoz koncem května. „Principem terénní práce je to, že jdete tam, kde se vyskytují vaši klienti. A proto vznikl on-line nízkoprahový klub, abychom tak nabídli služby i mládeži, která svůj volný čas ze všeho nejvíc tráví s mobilem v ruce. Snažíme se to, co dlouhodobě funguje, přesunout do světa sociálních médií, a zejména teď v době celostátní karantény se náš model osvědčil,“ vysvětluje Jiří Kocourek z České asociace streetwork.

Otevírat témata, nabízet kontakty

Web Jdidoklubu.cz hned na své homepage nabízí články na témata, která dospívající pálí. „Každý měsíc věnujeme jednomu tématu. Teď je to samozřejmě koronavirus a všechna témata s ním spojená, jako třeba nedostatek pohybu, problémy s distanční výukou nebo vztahy v rodině,” vysvětluje Jiří Kocourek. “Podporujeme teenagery v tom, aby čas, který tráví doma, zkusili naplnit nějak rozumně; třeba péčí o sebe a svoje fyzické i mentální zdraví, na což za běžného chodu nemívají čas.”

V uplynulých měsících web otevíral témata jako Děti mimo domov, které se věnovalo náhradní rodinné péči i výchovným a diagnostickým ústavům. Velkou pozornost získalo téma Dysfunkční rodina, zaměřené na problémy s domácím násilím, hádkami, rozvody, nebo třeba málo zmiňované soužití dítěte s rodičem, kterého trápí nějaké duševní onemocnění, jako je například deprese, syndrom vyhoření nebo poporodní psychóza.

„Nabízíme vždy rozhovory s odborníky a také kontakt na nějaká specializovaná pracoviště. Například z ohlasů víme, že problém duševního zdraví v rodinách trápí mnoho dětí, ale nevědí, kam se obrátit. Psychiatr nebo terapeut možná řeší nemocného rodiče, ale děti stojí jakoby v pozadí, a přitom je to pro ně velmi náročná situace,“ dodává Jiří Kocourek. Články jsou ale psané tak, aby byly zajímavé pro dospívající, tedy s trochou humoru a nadhledu, často je doprovázejí komiksy.

Něco tě trápí? Máš s kým pokecat

Web ale neslouží jen jako nástěnka nebo jakési „noviny“. Velmi podstatnou částí je i poradna, kde si každý všední den navečer mohou děti psát se sociálním pracovníkem nebo terapeutem a otevřít s ním téma, které je pálí. Čas na chatu je omezen na půlhodinu, takže děti většinou nemarní čas a už po pár větách rovnou přijdou s tím, co je trápí. Ačkoliv web nabízí registraci a informování o novinkách, do poradny se děti obvykle připojují anonymně. A jaká dominují témata? „Vztahy, vztahy, vztahy. Ať už v rodině, s kamarády nebo ve škole. Míváme téma šikany nebo i bezpečnosti na internetu,“ popisuje Jiří Kocourek. “V posledních měsících jsme kvůli koronaviru prodloužili službu Poradna dál do večera a zavedli i víkendové služby, protože nám bylo jasné, že teď nás dospívající potřebují ještě víc než obvykle. Skutečně se počet chatů prudce zvýšil a řeší se především klasická domácí ponorka, a jak si s ní poradit.”

Ačkoliv se někdy může stát, že chat probíhá vyhroceně a je nutná krizová intervence, neprofiluje se služba jako linka důvěry. Pokud je problém vážnější (sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, drogy nebo třeba zneužívání v rodině), snaží se pracovníci opět děti nasměrovat na specializovaná pracoviště. Další hojně využívaná služba, kterou web nabízí, je skupinový chat s odborníkem, kdy se předem vyhlásí téma a děti se mohou v konkrétní čas připojit a v reálném čase debatovat.

„Jde nám hlavně o to, abychom podchytili děti, které zatím žádný problém nemají, ale věnují se aktivitám, z nichž se potenciálně problém stát může. Šlápnou vedle jednou, dvakrát, a už se to s nimi veze. A pokud nemají funkční rodinu, ve škole dvakrát nezáří a kamarádi mají dost práce sami se sebou, můžou si nasekat zbytečné potíže,“ vysvětluje Jiří Kocourek.

Sejří tě něco? Změň to!

Jedním z cílů webu Jdidoklubu.cz je i to, aby mladí odložili mobily a vyrazili ven – třeba do nejbližšího nízkoprahového klubu, samozřejmě v době, kdy jsou tyto kluby v provozu. Ve spolupráci s kamennými kluby se nabízí i projekt Co tě sejří. Děti si vyhlédnou, co jim v jejich okolí vadí, navrhnou zlepšení a požádají prostřednictvím klubu o grant sponzora. Kdo přesvědčí porotu, má šanci něco změnit. Hlavním cílem je děti přesvědčit, že na nich záleží, že jsou schopné něco ovlivnit, že má cenu se snažit.

„Například v Plzni poblíž klubu byly ošklivé lavičky. Děti se spojily se studenty umělecké průmyslovky, dostaly peníze na barvy, a teď tam mají lavičky s puntíky a podobně. Nebo v Příbrami jednomu desetiletému klukovi vadilo, že v parku na sídlišti je jen křoví a nepořádek. Natrénoval si řeč, sešel se se starostou, a děti společně s Technickými službami park uklidily a vybudovaly tam ohniště,“ popisuje Jiří Kocourek některé podpořené projekty. Granty budou vypsané i letos, čeká se však na znovuotevření nízkoprahů.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.